Osobně všem dárcům děkoval a předával drobné dárky primář Transfúzního oddělení českobudějovické nemocnice Petr Biedermann. „Děkuju, že nám pomáháte zabezpečit pomoc pro, ty, kteří nemají to štěstí. Svým darem jim zasahujete do života, vracíte je zpátky do rodin, do práce, ke všem radostem i starostem," zdůraznil primář Biedermann. Podle něj je velmi důležité i to, že dárci motivují ostatní.

„Nejlepším způsobem, jak nové dárce získat, je osobní příklad, vy ho dáváte a motivujete nerozhodnuté, aniž o tom víte," poděkoval dárcům Petr Biedermann.

S cílem pomáhat druhým se rozhodl darovat krev před sedmi lety Zbyněk Candra z Českých Budějovic (na horním snímku zcela vpravo). Na slavnostním oceňování dárců  si převzal stříbrnou medaili za dvacet bezplatných odběrů. „Teď už to beru trochu jako samozřejmost. Před pěti lety mě to už přestalo stačit a dal jsem se ještě na dobrovolnictví ADRA. S přítelkyní chodíme navštěvovat osamělé důchodce a postižené lidi. To mě velmi naplňuje," usmál se Zbyněk Candra.

Anketa: Proč jste se rozhodli darovat krev?

Radim Hrbek, Nová Ves, Zlatá medaile (40 odb.)
Je to potřebná věc. Myslím si, že každý člověk by se nad tím měl zamyslet a měl by do toho jít. Já už daruji sedm osm let. Chodím pravidelně a protože mám nulu negativní a jsem univerzální dárce, tak si mě i zvou. Dokonce se mi dvakrát nebo třikrát stalo, že jsem  musel narychlo odejít z práce, v nemocnici už na mě čekali a moje krev šla rovnou na sál. Byl to zajímavý pocit.

Miroslav Permedla, Chrášťany, Zlatá medaile (40 odb.)
Měli jsme to za povinnost, když jsem byl na vojně. Začal jsem v Olomouci, pak jsem dával v Táboře a když jsem  se přestěhoval do Chrášťan, dali jsme se dohromady taková parta, a jezdili jsme společně darovat krev. Za celou dobu jsem měl výpadek jen dva roky, když jsem byl jako voják v Jugoslávii.  Jinak chodím pravidelně. Krev teď dává už i můj syn.

Jana Kadlecová, Třeboň, Stříbrná medaile (20 o.)
Přesvědčil mě můj přítel, protože jsem s ním byla na předávání medailí a tam nám vysvětlili, jak je to důležité. Takže jsem začala v osmnácti dávat s ním. To už je jedenáct let a od té doby dávám pravidelně. Jedinou mezerou, kdy jsem vynechala, bylo rok a půl mateřství. Z dárcovství mám dobrý pocit, jsem i přihlášená jako dárce kostní dřeně, ale tu zatím nepotřebovali.

Jiřina Brabcová, Srubec, Stříbrná medaile (20 o.)
Začala jsem dávat krev, když měl manžel dopravní nehodu. On ji tedy nepotřeboval, ale  uvědomila jsem si, že je to třeba. Nikdy nevíte, kdo ji může potřebovat z rodiny, z příbuzných, kdokoli.  Mám dobrý pocit z toho, že pomáhám druhým, kdykoli to můžu potřebovat i já. Z naší rodiny chodí darovat krev i můj manžel a taky dcera. Já jsem univerzální dárce, protože mám nulu plus.

Jana Janoušková, Týn nad Vltavou, Zlatá medaile (40 odb.)
Já jsem začala dávat asi před čtrnácti lety. Můj tatínek byl vážně nemocný a myslela jsem si, že by mu to mohlo pomoct. Byla to jedna z možností. Od té doby chodím pravidelně a někdy si mě zvou i mimo termín, když mají větší potřebu mojí skupiny. Fyzicky mi to vůbec nedělá problém, naopak mám pocit, že už potřebuju jít darovat, že zkrátka potřebuju upustit žilou.