Stoletý absolvent si přijel prohlédnout své někdejší gymnázium v Budějovicích

Velkého překvapení se dočkali tento týden v českobudějovickém Gymnáziu Česká. Ve škole přivítali mimořádnou návštěvu: absolventa, který se narodil před sto lety. „Objevil se naprosto nečekaně. Najednou stál ve dveřích. Ve sto letech sedl do vlaku a přijel z Písku. Od nádraží přišel v minus dvanácti stupních o hůlce až sem na gymnázium,“ netají se ředitel gymnázia Antonín Sekyrka obdivem k dávnému absolventovi Ing. Vlastimilu Kučerovi. Ředitel gymnázia připojuje, že se dopolední návštěva v úterý hezky sešla se dnem otevřených dveří, který pořádali ve stejný den v podvečer

První kontakt Antonína Sekyrky s absolventem, který je významným odborníkem lesnického školství, se odehrál přibližně před pěti lety. „Pan inženýr Vlastimil Kučera nás kontaktoval a přinesl nám vysvědčení, na kterém je jeden z posledních podpisů někdejšího ředitele profesora Strnada ve funkci. Profesor Strnad byl za druhé světové války za heydrichiády zatčen a zahynul v Osvětimi,“ vrací se k prvnímu setkání Antonín Sekyrka. Od té doby psal pravidelně Vlastimilu Kučerovi přání k Vánocům, ale návštěvu nečekal.

close info Zdroj: archiv Gymnázia Česká zoom_in Vitrína s upomínkami na válečnou historii českobudějovického Gymnázia Česká. Na snímku ukazuje Ing. Vlastimil Kučera svého někdejšího ředitele Rudolfa Strnada.

Zážitky z války

Alespoň si ale mohli v gymnáziu vyfotit absolventa u vitríny, kde vystavují kopii jeho vysvědčení i fotografii ředitele profesora Rudolfa Strnada. „Pan Kučera je absolvent, který zažil nejtrýznivější roky naší školy. Neviděl přímo zatčení ředitele Rudolfa Strnada nebo profesora Josefa Stejskala za heydrichiády, ale celá škola to tehdy prožívala. Vyprávěl nám o období, kdy chodil do školy. Ukazoval na staré fotografii spolužáky a vyprávěl o nich příběhy a osudy. Bylo to o přestávce a spontánně se kolem nás vytvořil kroužek našich dnešních studentů, kteří ho poslouchali,“ popisuje Antonín Sekyrka výjimečné setkání.

play_fill

V Budějovicích u Mlýnské stoky pracují pily a mizí suché stromy

Českobudějovicko

Za války byli čeští studenti přesunuti jeden čas i do školy, která stála u dnešního Prioru a zničilo ji bombardování za války. V závěru války gymnázium sloužilo jako lazaret. To, o čem dnes existují záznamy ve starých výročních zprávách, najednou lze slyšet přímo od pamětníků, kteří občas do školy zavítají. Ale jsou většinou mladší, je jim třeba kolem osmdesáti.

Pod schody voněly párky

„Stoletý absolvent, to je absolutní výjimka. Je neuvěřitelné, že stojí s námi na chodbě a vypráví nám, jak to u nás vypadalo ve třicátých letech minulého století. Je to poselství z doby, kdy on sem nastoupil jako primán. Vyprávěl nám nejen o válce, ale i o tom, že škola voněla o přestávce párky, které dole u schodiště prodával školník,“ říká Antonín Sekyrka.

Ředitel gymnázia doplňuje, že když se procházejí pamětníci po škole, ukazují, kde měli třídu, mluví o profesorech nebo o tom, že za někdejší dřevěná vrata chodili kouřit… Vzpomínky naskakují samy od sebe. Což Antonín Sekyrka oceňuje i proto, že je dějepisář. „Všední den nám přinesl nevšední zážitek,“ zdůrazňuje k poslední návštěvě absolventa z řad skutečných pamětníků v úterý 9. ledna 2024.