Pohlednice, kterou zaslal e-mailem čtenář Ladislav Danek, je výjimečná tím, že zachycuje, jak je na ní uvedeno, pobřeží v Českých Budějovicích. Adresát, který pohled obdržel, nebo cizinec vida pohlednici, si podle toho mohli myslet, že město leží u moře nebo alespoň k městu zasahuje nějaký mořský záliv. Cizinec ano, ale našinec ví, že je zachycen pohled z Krumlovských alejí na Malši a její slepé rameno s nábřežím a částí původního opevnění a s gymnáziem v České ulici.

Podle slovníku jazyka českého znamená termín „pobřeží“ pruh pevniny podél moře. Slovník však též připouští, že „pobřeží“ je zastaralý výraz pro břeh řeky. Termín „nábřeží“ je definován jednoznačně – je to upravená a podezděná městská cesta podle řeky. Na pohlednici tedy není pobřeží, ale nábřeží, přičemž kdysi to pobřeží (nepodezděný břeh) být mohlo.

Německý název na pohlednici je přetištěn. Nábřeží se v němčině jmenovalo Am Quai. Léta se ve městě tradovalo, že na nábřeží Am Quai číslo 3 je nevěstinec „zur blauen Donau“, což by nebylo nic mimořádného, ale oficiálně to bylo cukrářství Ludwiga Mosera.

Pravý břeh Malše a slepého ramene lemuje zeď, ve které stojí věžovitý objekt s mansardovou střechou. To je původní parkánová hradba, která byla časem zvýšena a parkánová polygonální bašta romanticky upravená. Ustálil se pro ni název Gloriet. Za zdí se nachází biskupská zahrada založená na protáhlém parkánu. Je to jediný ucelený prostor ve městě, kde se zachovala vnější parkánová hradba a vnitřní vysoká hradba gotického obranného systému. Navíc velká hradba je zpevněna věžemi Železnou pannou, Otakarkou a Solní brankou.

Ve 14. století se parkánová hradba stavěla na výšku dospělého muže a parkánové bašty neměly střechu a zadní stranu. Gloriet byl původně nízký a do parkánu otevřený. Po zřízení biskupství ve městě v roce 1785 získalo parkán biskupství a první budějovický biskup Jan Prokop Schaaffgotsche nechal na vlastní náklady na parkánu založit zahradu a romanticky upravit parkánovou baštu. Kolem roku 1800 tak vznikl romantický Gloriet. V přízemí byla vytvořena umělá jeskyně. Do patra vedlo dvouramenné schodiště. Podle mansardové střechy se Gloriet uváděl také jako Čínský pavilon. Vstup do jeskyně byl jen ze zahrady. Vchod na nábřeží je pozdější.

Před Glorietem postávají koňské povozy. Zřejmě vozily materiál na zdění břehu. Vlevo je již břeh vyzděn, vpravo ještě ne. Za Glorietem je částečně skryta Solní branka. Má gotické jádro ze 14. století. Po roce 1835 byla v patře přestavěna v klasicistním pojetí v rámci stavby kamerální budovy Česká 66. Nazývala se Šiklovou brankou podle lazebníka Šikla z lázní vedle branky. Od 17. století to byla vodní dvířka nebo vodná branka (Wassertürl).

Z parkánové hradby dále vyčnívá hranatá parkánová bašta, která stála v zahradě kamerálu. Z původní bašty se zachovaly jen základy a část zdiva. Když se stavěla kamerální budova pro c. k. kamerální, celní a solní úřady, byla tato hranatá bašta přestavěna a osazena valbovou střechou. Podle pamětníků si v baště zařídil fyzik Otta Kozák studovnu, kterou na navštívenkách označoval jako astrofyzikální laboratoř (rodina Karla Kozáka v domě bydlela). V nejnovější době za restaurace „Potrefená husa“ má bašta sice valbovou střechu, ale je to spíše altánek.

Následuje v parkánové zdi půlválcová bašta u gymnázia, která stojí na dvoře domu Česká 66. Často se uvádí, že tato bašta byla a je přilepena ke gymnáziu. Ve skutečnosti je to opačně. Gymnázium bylo v roce 1902 přilepeno k baště.

JAN SHINKO