Před lety mu dokonce po operaci dával doktor v nemocnici naději dalších dvanácti let života, a vida, přes tuhle časovou hranici víceméně bez větších zdravotních problémů přesluhuje už  přes dvacet let.

„Hlavní naší náplní je zbavovat muže po infarktu stresu z pohybu, sportování, práce nebo duševní námahy, zkrátka je znovu připravit a zapojit do normálního plnohodnotného života,"  zdůrazňuje jedenaosmdesátiletý Zdeněk Kubovec, který jako předseda vede i kroniku klubu. Ukazuje stránky plné zprvu černobílých a později i barevných fotografií, obrázků, veselého psaní a vystřižených článků, mezi nimiž jsou i ty z bývalé Jihočeské pravdy nebo současného Deníku.

Zdeňka Kubovce zradilo srdce v roce 1978, když mu bylo 45 let. „Mohl za to neustálý tlak v práci, dělal jsem tehdy ekonomického náměstka ČSAD," vzpomíná Zdeněk Kubovec, který vystudoval Fakultu ekonomického inženýrství na Vysoké škole technické v Praze.  Promoval v roce 1956.

„Práce v podniku narůstala a pak najednou zásadně způsobila změnu v mém životě. Dostal jsem infarkt. Když potom ležíte v nemocnici a přemýšlíte o sobě a o tom, co vás náhle a nečekaně postihlo, najednou se vám mění životní hodnoty," přiznává Zdeněk Kubovec.

Bohatou činnost zachycuje Zdeněk Kubovec v kronikách, z nichž první je dokonce už z 80. let.„Tak jsem si třeba říkal, že jsem se neměl chovat moc  přísně a spíš jsem měl být tolerantnější. Když jsem se po operaci v pražském IKEMU ptal profesora Fabiána, jak vidí mou budoucnost, řekl mi, že mi garantuje dalších dvanáct let života," vzpomíná Zdeněk Kubovec. „A teď je mi přes 80, jezdím na kole, řídím auto, cítím se uměřeně svému věku, ale možná dokonce i trochu líp," přemýšlí nahlas.

„Po infarktu jsem se v listopadu 1985 z televize dozvěděl o kardiologovi Otakaru Malém z Liberce, který založil Tělovýchovnou jednotu Kardio, v němž uzdravené pacienty zapojoval do života a do sportování," vysvětluje Zdeněk Kubovec s tím, že se rozhodl podobnou organizaci založit i doma v Budějovicích.

„Náš pan primář interního oddělení krajské nemocnice Zdeněk Štěpánek byl zpočátku nedůvěřivý. Když prý pacienti nechtějí cvičit, i když jim to hradí pojišťovna, tak nebudou cvičit ani zadarmo. Péče o nás připadla na doktora Pavla Havránka, zapojil se i doktor Jan Hejlek se zdravotní sestrou Helenou Fošumovou s celou brigádou socialistické práce na oddělení intenzivní péče, pomáhala i rehabilitační pracovnice Jana Horáková," vyjmenovává Zdeněk Kubovec  odborníky, kteří mohli za to, že na náborové schůzi 11. prosince 1985 v závodní jídelně ČSAD bylo zcela plno.

„Bylo nás tak kolem třiceti až čtyřiceti lidí a počet vlastně zůstává stejný i v současnosti. Nejsme masovým klubem, ale dobrou partou lidí, kteří si rozumí. Jsme parta, která má k sobě blízko tím, co prožila, a proto k sobě tíhne. Ceníme si toho, že neděláme mezi sebou žádné rozdíly, jestli je někdo vysokoškolák, středoškolák nebo vyučený. Také i proto jsme v roce 2008 získali ocenění Dobrá parta," ukazuje cenu, na kterou je za všechny členy náležitě hrdý.

Členům Kardio Klubu je nyní většinou přes šedesát let. „Několikrát jsme se pokoušeli o nábor nových členů, ale nebyli jsme moc úspěšní,"  přiznává Zdeněk Kubovec. „Někomu nevyhovuje naše cvičení, které se mu může zdát příliš náročné, někomu zase nemusí vyhovovat kolektiv. Chodíme cvičit jednou týdně. Dříve s námi chtěly cvičit i ženy, ale cvičení je náročnější a fyziologicky mají obě pohlaví jinou výkonnost. Proto říkáme některým akcím Karlštejn, neboť s námi nejedou ženy, podobně jako nesměly na hrad Karla IV., jak to znáte z filmu Noc na Karlštejně," směje se. „Naše manželky a přítelkyně se scházejí na vlastních, hlavně společenských akcích."

A co další aktivy klubu? „Nejde jen o pravidelné cvičení jednou týdně, které se koná pod zdravotnickým dohledem za účasti rehabilitační sestry, ale z 90 procent jde o partu. Za trvalou obětavou zdravotnickou péči děkujeme MUDr. Hejlovi, sestře Fošumové a rehabilitační pracovnici Janě Horákové. Na cvičení chodí i lidé, kteří už cvičit nemůžou. Přijdou se vypovídat, společně se zasmějeme nebo spolu trochu popijeme. Na cvičení chodíme i my, co už máme přes osmdesát let, protože nás tahle parta drží," zdůrazňuje Zdeněk Kubovec. „Samozřejmě kromě rodiny, a to moc dobře znám, protože mám skvělou ženu Janu a dvě děti, Jolanu a Vladana."

Členové klubu se účastní řady akcí.

„Kromě cvičení pořádáme týdenní rekondiční pobyty, víkendové akce, ojediněle i společenské. Teď v létě se vydáváme každou středu na cyklistické výlety. Ty jsou nejúspěšnější, protože vždy naplánujeme restauraci v okolí, takže mottem je poznávání okolních hospod, a přitom najedeme 20 až 30 kilometrů. Na výlety jezdíme se členy rodiny. Do zahraničí jsme využili i hotelbus a všichni vzpomínáme na počátek 90. let, kdy jsme se vypravili do Rakouska a na kolech jeli podél Dunaje. S hotelbusem jsme projeli i další cyklostezky podél rakouských řek. O cyklostezkách v jižních Čechách jsme si tenkrát mohli nechat jen zdát," říká předseda klubu nad zaplněnými stránkami kronik.

V současné době ho ale trápí menší možnost sehnat sponzory na aktivity klubu,  což se týká i státních organizací včetně samosprávy.  „Dříve to bylo snazší a podniky měly na podobné aktivity peníze," zdůrazňuje předseda. „Přitom pohyb a cvičení jsou pro každého žádoucí a prospěšné našemu zdraví. Snad by se pro naše aktivity občas nějaké peníze najít mohly," vyslovuje svá přání. Přitom si uvědomuje, že požadavky na charitativní a zdravotně sociální finanční pomoc velmi rychle rostou, počet organizací vzrůstá, a prostředky přitom zůstávají nebo se dokonce snižují.

Členové klubu se účastní řady akcí.„Kde jsou ty časy, když se nám podařilo uspořádat celostátní setkání kardiaků na Šumavě," posteskne si předseda. Prozrazuje, že v minulosti byla rozhodujícím sponzorem Všeobecná zdravotní pojišťovna v Českých Budějovicích.

Pro ty, kteří prožívají podobně jako členové Kardio Klubu období, kdy jim srdce nefunguje jako kdysi, má  jednoduchou radu. „Důležitý je váš životní styl, protože stres se negativně projeví na vašem zdraví. Přitom znáte správnou definici stresu? Stres je neschopnost těla kopnout do zadku toho, kdo si to zaslouží," usmívá se.

„Ale vážně, každý z nás má dobře zvážit své schopnosti a vitalitu, nepřepínat se, ať už v soukromí, v rodinném nebo pracovním životě. Žádné přehnané hrdinství a furianství není na místě. A jaký je nejlepší lék na zdravé srdce, které je základním motorem  života? Vážit si ho. A i když se s vámi pak něco stane, věřte, že nejlepší cesta k nápravě je svěřit se do rukou lékařů, kteří své práci dobře rozumějí. Vzpomínám si, jak mi v lednu lékaři operovali bypass a v březnu už jsem byl na běžkách," dodává Zdeněk Kubovec a pumpuje tak do srdce naději všem, kterým  stresující doba negativně ovlivnila jejich zdraví a trápí se, co s tím.