Hodně čtenářů zná Český rybářský svaz ale méně už se ví o vaší organizaci. Kdo jsou vaši členové?
Jsme profesní organizací, která sdružuje převážně produkční rybáře. Ty, co spravují rybníky, ale i ty, co třeba chovají pstruhy. V současnosti máme 67 členů, nejen známé rybářské kolosy, jakými jsou Rybářství Třeboň, Kardašova Řečice nebo Hluboká, ale i instituce ze školství, výzkumu nebo státní organizace, prostě ty, kteří mají něco společného s rybami. Naším členem jsou  například i CHKO a Národní park Šumava,  Povodí Odry, 
s. p., nebo Vojenské lesy 
a statky. Až 90 % produkce ryb v České republice a 88 % vodních ploch připadá na naše členy. Jejich široké spektrum představuje jak drobné živnostníky, tak i velké rybářské firmy.

Platí stále, že Česká republika je rybníkářská velmoc?
Platí, v České republice se můžeme pochlubit dílem našich předků, jedním z nejvýznamnějších rybničních komplexů v Evropě. Navíc máme i velké rybníky, obry jako je Rožmberk, který má obvyklou rozlohu vodní plochy 647 hektarů. V Evropě bychom rybník, který má 200 – 300 hektarů těžko hledali, 
i když takové samozřejmě existují. U nás rybník s rozlohou 200 – 300 hektarů není rarita, jinde v Evropě ano.  Pro představu Horusický rybník má 438 hektarů a třetí největší český rybník Bezdrev pak 425 hektarů.

Rybníkáři u nás ve velkém pracují od středověku. Jak výrazně se od té doby změnilo jejich řemeslo?
Změnilo i nezměnilo. Existují samozřejmě  modernější metody v chovu ryb, například výtěrové technologie nebo technologie přikrmování výrazným způsobem pokročily vpřed. Dalším významným pokrokem jsou ty  inovace, které umožňují ulehčovat fyzickou, manuální práci či zlepšují pohodu (welfare) ryb a bylo by špatné, kdyby tomu tak nebylo. Princip chovu však zůstává  neměnný již 
od středověku a ryba na vánoční stůl má většinou stáří tři až čtyři roky.

V rámci oboru se můžete pochlubit i chovatelskými novinkami…
Ano, byť bych se nerad úplně chlubil cizím peřím, protože tyto pokroky jsou především zásluhou vědců a odborníků 
z praxe. Rybářské sdružení České republiky je  uznaným chovatelským sdružením, kterému nedávno bylo ministerstvem zemědělství uznáno nové plemeno kapra, Amurský lysec. Má dvě linie, pohořelickou a vodňanskou. Na jeho šlechtění se po dobu 17 let podíleli odborníci z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity a z firmy Rybníkářství Pohořelice, a. s. Jednou z pozitivních vlastností nového plemene je 
i odolnost proti chorobám 
a virovým onemocněním. Například proti viróze Koi herpes, která sem byla zavlečena z Japonska společně s okrasnými kapry.

Je pro vás rybářství i koníčkem pro volný čas? Jak často třeba lovíte sám na udici?
Moc často ne, vzhledem k pracovním povinnostem se k tomu moc často nedostanu. 
U nás na tuzemských revírech jen několikrát do roka, často se také ke svému koníčku dostanu při zahraničních cestách, v poslední době například v USA, Norsku či Ugandě. Když už se dostanu na ryby v České republice, tak nejraději chodím muškařit na pstruhové revíry. Mým oblíbeným revírem je pstruhová Vltava pod Lipnem.

Tento úsek řeky se před časem potýkal ještě s jinými lovci. Kormoráni zde téměř vyhubili některé ryby, protože se slétali na jednu z mála nezamrzajících vodních ploch. Jak velkým problémem jsou kormoráni nebo jiní predátoři pro rybáře?
Tohle je jedna z věcí, které máme společné s Českým rybářským svazem. Predátoři nám působí velké škody. My jsme v první řadě organizace produkčních rybářů. Chováme ryby za účelem komerčního prodeje. Český rybářský svaz je zaměřen na obhospodařování revírů, které slouží sportovnímu rybolovu. Svaz tam zajišťuje násadu, aby uspokojil sportovní aktivity členů. Obě organizace ale utrpí každý rok velké škody 
ze strany predátorů.

Kvůli kormoránům přitom máte v rybnících i nepřímé škody…
Ryby jsou samozřejmě i vystresované, protože kormoráni loví tak, že celé hejno ryb natlačí k okraji rybníka. I ryby, co uniknou, potom mohou být poškozené, zraněné nebo oslabené a jsou náchylnější 
k chorobám, jsou zaplísněné, nemají přírůstek a šíří se i nemoci, protože kormoráni jsou přenašeči některých  závažných onemocnění.

Kormoráni nebo vydry ale vždy byli součástí přírody, patří do ní podle vás i dnes?
Do přírody predátoři samozřejmě patří. Jde ale o rovnováhu. Toto jsou v podstatě vrcholoví predátoři. Kormorány je schopen ohrozit akorát tak orel mořský, kolik jich ale za rok uloví? Podobně může být kromě člověka nepřítelem bobra evropského vlk a medvěd, ale kolik jich u nás žije? Několik jedinců v Beskydech? Ochránci přírody si pořád jaksi neuvědomují, že žijeme v kulturní krajině, nikoliv 
v kanadské divočině, kde určitá samoregulace může fungovat. Nejraději bychom byli, kdyby počty predátorů či problematického škůdce vodních děl bobra evropského klesly na únosnou mez. To platí samozřejmě i o vydrách. Když se vám taková vydra nastěhuje do potoka, tak je po krátkém čase kompletně bez ryb. Je to trochu dvojsečné. Jedněm ochranou pomůžete a jiné ohrozíte. Pstruh potoční a lipan podhorský v důsledku extrémní ochrany vydry či kormorána téměř vymizeli, kdyby je rybářský svaz nevysazoval, tak  dnes zcela jistě v tocích nezbude z těchto dvou druhů vůbec nic.

Naštěstí lze stále nějaké ryby 
ve volných vodách chytit. Máte vy nějakou oblíbenou k lovu či 
k jídlu?
Mezi mé oblíbené patří síhovité ryby, u nás síh severní maréna nebo síh peleď. Jsou to dva druhy původem ze Sibiře, tuková ploutvička prozrazuje, že jsou vzdálenými příbuznými lososovitých ryb. Stále se u nás i chovají, ale roční produkce je velmi nízká 
i v důsledku toho, že jsou vyhledávané predátory. Pro kormorána je to ideální kořist. Podlouhlá bílá ryba s velmi chutným masem, to nemá chybu. A z udírny již vůbec ne…