„Děti mají nejhezčí dresy v místní soutěži žáků,“ smál se Stanislav Havel, který tady děti místních učí český jazyk. „V Srbsku jsem již třetí rok, kromě Kruščici učím jazyk našich krajanů, kteří sem přišli před téměř dvěma sty lety také v Bele Crkvi, Vršci a Českém Sele,“ dodal s tím, že stát se tomu tak mohli díky Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí a Domu zahraniční spolupráce v Praze.

DO LAVIC

Nejvíce žáků má právě v Kruščici. Momentálně jich do jeho třídy chodí 42, před dvěma lety, kdy zde začínal, jich ale v lavicích sedělo jenom sedm. „Děti jsou sice českého původu, ale čeština je pro ně druhým jazykem a doma všichni mluví srbsky. Já neuměl srbsky, kruščické děti měly zase problém s češtinou,“ vzpomněl na začátky a pokračoval: „Hodiny to byly trochu nudné a moc jsme si nerozuměli. Ptal jsem se jich tedy, co je vlastně baví nejvíce. Odpověď byla celkem jednoznačná – fotbal,“ dodal Stanislav Havel s úsměvem na tváři.

FOTBALOVÉ BITKY

Proto také jeho kroky vedly po hodině češtiny do zdejší nafukovací haly. „Tady jsem s dětmi hrál fotbal, až se z obyčejného fotbálku po vyučování staly postupně tréninky třikrát týdně,“ vyprávěl český učitel. Na ty podle jeho slov chodí nejen kluci, ale i holky. „Díky balkánskému temperamentu končí nejeden fotbal v Kruščici bitkou,“ popsal dění na fotbalovém hřišti.

Jan Krob a jeho podzimní kuchaření.
Dýně nebo kaštany. Podzim je tu

Byl to také právě on, kdo přemýšlel, kam dál jejich vášeň pro fotbal posunout. I proto šel za předsedou místního fotbalového klubu s přáním přihlásit svůj tým žáků do místní soutěže. „On mi řekl, že nápad je to sice dobrý a chválihodný, ale že na to není ani jeden dinár, a že rodiče dětí také moc peněz nemají,“ popsal počáteční obtíže. „Když jsem ale viděl nadšené děti, tak sem se do realizace pustil sám. Moje manželka fotila děti na registrační průkazky. Já dětem zaplatil veškerou registraci na srbském fotbalovém svaze a lékařská potvrzení. A pak už chyběly jen dresy,“ vyprávěl s tím, že štěstěna stála na jeho straně.

PARTNERSKÁ POMOC

„To za mnou přišel totiž belocrkvanský zmrzlinář a podnikatel Pavel Šandera, že přijede delegace z partnerského města z Hluboké nad Vltavou a ptají se, co je nejlepší dar pro děti. Dresy tak byly jasná volba. Ty nám hlubocký starosta Tomáš Jirsa přivezl v českých národních barvách a díky tomu můžeme hrát místní soutěž žáků,“ popsal radostný okamžik.

Moštování. Ilustrační foto.
Moštování skomírá, ovoce je letos extrémně málo

Dodal, že fotbal v Kruščici plní spojovací a společenskou funkci. „Na podzim a na jaře jsme spolu s učitelkou českého jazyka v rumunském Banátu Kateřinou Rohálovou připravili Krajanský pohár, kterého se zúčastnili české děti z rumunského a srbského Banátu. A dorozumívacím jazyk byla čeština,“ zakončil Stanislav Havel povídání.