Studenti 3. ročníku oboru zdravotnické lyceum českobudějovické střední zdravotnické školy. Cestou do školy vůbec poprvé uplatnili znalosti první pomoci. „Paní byla otřesená, v šoku, na chvíli ztratila i vědomí, docela jsem se v jednu chvíli bál, že přestane dýchat," líčí první chvíle po srážce auta 
s chodkyní Jiří Holub. „Po chvilce se probrala a komunikovala, bolela ji ruka," dodává.

Spolu s kamarády se u neštěstí nachomýtli náhodou. Při᠆spěchat zraněné na pomoc jim připadalo samozřejmé, přesto jsou rádi, že se shodou okolností objevila na scéně i kolemjdoucí lékařka. U nehody zastavila navíc i sestřička z nemocnice a nabízela pomoc. „Nakonec jsme jenom asistovali," říká Štěpán Svoboda.

„Hlavní roli hrála paní doktorka, my jsme ale zraněné například zajistili tepelný komfort, přikryli jsme ji bundami a podložili jí hlavu, zvedli jí nohy," líčí trojice studentů. „Všechno se odehrávalo přímo na přechodu uprostřed jízdního pruhu, auta nás musela objíždět," dokresluje událost David Vejdovec.

Vše ukončil příjezd policie a záchranky. „Paní jsme s podezřením na zranění ramene převezli do českobudějovické nemocnice," informovala mluvčí Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje Petra Kafková.

Čtyřproudá silnice, tentokrát na Lidické třídě, včera opět zafungovala jako nebezpečná past na chodce. Pokus přejít na druhou stranu, byť po přechodu, odnesla zraněním a pořádným šokem další chodkyně. Přitom jen o kus dál, na Pražské třídě, podobný případ policisté řešili před měsícem.

Jak potvrdila i včerejší nehoda, nebezpečné situace vznikají především v případech, kdy přecházejícím zastaví vozidla v jednom pruhu, ale ta ve druhém již nezabrzdí. Takový scénář měla podle očitých svědků i pondělní nehoda. „Autobus dával přednost paní, ta tam vběhla, ale v druhém pruhu jelo auto a to ji srazilo," líčí student budějovické střední zdravotnické školy Štěpán Svoboda scénu, i kvůli které si se dvěma spolužáky vůbec poprvé v životě vyzkoušel skutečné poskytování první pomoci.

„My jsme měli první pomoc jako předmět celý minulý rok, tak jsme věděli, co dělat. První, na co jsme mysleli, bylo zajistit životní funkce," vysvětlují další dva studenti Jiří Holub a David Vejdovec.

„Je určitě dobře, že jsme se učili, co si počít ve všech situacích, které mohou laika potkat. Zásah u nehody nás tak nijak zvlášť nezaskočil. Dokonce u sebe míváme resuscitační roušky, ale v tu chvíli nás nenapadlo použít lékárničku z auta, které paní srazilo, přitom třeba termofólie by určitě nebyla k zahození," přemýšlí budoucí zdravotníci.