Jste člen kapely Pošťák Jim a zároveň spoluorganizátor Budějovického majálesu. Ovlivňuje u vás jedno druhé?
Na Budějovickém majálesu jsme hráli třikrát a vždy v rámci programu vyhrazeného pro místní zajímavé kapely, mezi které jsme se sami rádi řadili. Oproti majálesu je ale  Pošťák Jim čistě jen zábava. Jedna z těch kapel, které se čas od času na gymnáziu objeví a škola tím chvíli žije. Tam bylo naše místo a co všichni členové kapely odešli na vysokou, zbývá už jen pár koncertů ze sentimentu.

Na co vy sám hrajete a jak dlouho?
K hudbě jsem tíhnul odmala, ale nikdy jsem nesnil o tom, se jí živit. Absolvoval jsem něco přes osm let klasické hry 
na kytaru a pár let na piano.

Pošťák Jim trochu připomíná postavu Pošťáka Pata z animovaného seriálu pro děti. Byla to inspirace nebo to spolu vůbec nesouvisí?
Seriál pro nás inspirací nebyl. Měli jsme tenkrát těsně před prvním koncertem a nemohli jsme se na názvu shodnout. Nakonec nám myslím pomohla stránka z knihy Charlese Bukowského Poštovní úřad. Žádný hluboký záměr 
v tom však nebyl, spíše náhoda.

Říkáte, že vystupujete už jen sporadicky. Kde by vás ale zájemci ještě teď mohli slyšet?
Občas si ještě někde zahrajeme, teď jsme domluveni na koncert 11. listopadu v Praze, myslím někde na Strahově.

Podílíte se v Praze také na organizaci vzpomínkové akce 
k výročí 17. listopadu, nemohl jste ovšem ty události ani v roce 1989 vzhledem ke svému věku zažít. Co vás přivedlo k tomu, že se na připomínce významné události účastníte?
Nejde tak doslova o vzpomínkové akce, právě v tom to vězí. Nás, myšleno pár lidí z Budějovického majálesu, oslovili organizátoři pražských oslav, abychom do nich přinesli trochu čerstvý vítr a pomohli jim oslovit mladou generaci. Snažíme se tudíž celou akci pojmout jako manifestaci svobody obecně a spíše pohledu dopředu než zpět.

Kromě kulturních akcí se věnujete také cestování. 
O prázdninách jste se stopem vydal do Gruzie, řekl byste, 
v součtu všech vašich různých aktivit, že máte dobrodružnou povahu?
Ano i ne. Vyrazil jsem na podobnou cestu už potřetí, letos nejdál. Líbí se mi ta nejistota, náhoda, trochu i nebezpečí. Zároveň jsem ale zvyklý si věci plánovat a snažit se na vše připravit, takže jsem stále přemýšlel, kam pojedeme 
a kudy a s sebou jsem měl sbalenou snad půlku lékárny, co kdyby…

Jak dlouho jste cestu do Gruzie chystal a kolik vás jelo?
V hlavě jsem měl ten plán  dlouho, takže jsem si průběžně zjišťoval různé informace. Nakonec jsme ale všechno zjišťovali na místě za pochodu. Jeli jsme s kamarádem Šimonem Schusserem jen 
ve dvou, ideální počet lidí 
na stop.

Co bylo hlavním motivem vydat se tak daleko?
Po podobné cestě do Turecka předloni a na Balkán minulý rok jsem přemýšlel kam dál. Ani už nevím, jak došlo na Gruzii, ale dlouho jsem se té myšlenky držel a hned, jak jsem udělal před prázdninami poslední zkoušku, mohli jsme vyrazit.

Jakým způsobem a za jak dlouho jste se tam dopravili?
Celá cesta trvala nakonec díky šťastné náhodě jen 24 dní. Udělali jsme si takový okruh. Přes Polsko do Litvy, odkud jsme přeletěli do Gruzie a přes ni a celé Turecko zpět domů.

Překvapila vás kavkazská země něčím mile a něčím nemile?
První den byl trochu šok. Ten kulturní rozdíl byl obzvlášť po neuvěřitelně klidné a pořádné Litvě ohromný. Nakonec jsme si však Gruzii zamilovali. Pohostinnost zdejších lidí je pro Evropana neuvěřitelná.

Kavkaz není moc klidnou oblastí, neobávali jste se o své bezpečí?
Párkrát jsme se vážně báli, ale o život nám nakonec nikdy nešlo. Celý ten pocit lehké nejistoty umocňuje vědomí té vzdálenosti od domova. Děsivější historky ale máme z východního Turecka.

Nechtěl bych srovnávat Kavkaz s jinými nedalekými zeměmi, ale nerozmlouvali vám zrovna letos tuhle relativně dalekou cestu rodiče?
Samozřejmě že ano. Po první cestě, kdy jsem matce lhal, že jedeme vlakem, už mi to ani rozmlouvat příliš nezkoušela. Věděla, že stejně pojedu.

Chtěl byste se tam ještě někdy vrátit nebo už plánujete něco jiného?
Je to měsíc, co jsme se vrátili, takže je ještě brzo plánovat další cestu. Rád bych se ale podíval do Uzbekistánu
a okolí. Trochu už přemýšlím i jak.