Čekají každou chvilku příjezd sanitek od hromadného neštěstí. Nedaleko Litvínovic havarovalo osobní auto s autobusem, bilance je 12 zraněných.


První sanitka vykládá muže a ženu, třetí vážně zraněný dorazí hned vzápětí dalším vozem. Naštěstí jde ve všech případech jen o přesvědčivě namaskované figuranty, kteří mají posloužit cvičení zdravotníků. Ti se chtějí přesvědčit, zda jsou schopni bezchybně zvládnout mimořádnou událost. I proto k simulované akci přistupují maximálně zodpovědně.


„Simulace slouží k tomu, abychom si prověřili, případně vylepšili naše postupy při ošetření zraněných,“ vysvětluje účel akce primář úrazové a plastické chirurgie Pavel Kopačka. „Neradi se poučujeme z praxe naostro, proto děláme podobná cvičení. Ta vždy přinesou poznatky, kde lze co zlepšit,“ doplňuje jej ředitel Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje Marek Slabý.


„O cvičení všichni vědí, není to žádné překvapení. Ostatně to prožíváme běžně, když se srazí dvě auta, a může se stát, jako naposledy při havárii u Veselí, že nám navezou sedm těžce raněných a musíme situaci zvládnout,“ dodává Kopačka.


Ani při simulaci ale nechyběly dramatické okamžiky. „Poranění hrudníku, je zaintubovaný, tady bude zřejmě břicho, zranění hlavy, otevřená zlomenina,“ chrlí na lékaře první informace o zraněných posádky záchranářů, zatímco bezvládné, zakrvácené, třesoucí se či na smrt pobledlé pacienty vykládají ze sanitek. „Cétéčko, tenhle echo břicha, pak rovnou na sál, tohle na rentgen páteře, JIP je zahlcená, jeďte s ním výtahem na pooperační pokoj,“ rozděluje pokyny primář Kopačka. Pacientů se ujímají sehrané týmy profesionálů a starají se o to, aby byl každý náležitě vyšetřen a ošetřen.


„Máte tam střeva,“ upozorňuje lékaře posádka sanitky. Na mysli má kartu, jíž je pacient označen a která může zdravotníkům leccos napovědět o povaze zranění. Důležité jsou nejen záznamy na její vnější straně. Záchranáři dovnitř zaznamenali další podrobnosti, které mohou být pro ošetření důležité. „Pacient do nemocnice dorazí se základním popisem stavu,“ vysvětluje Slabý.


„Vezou sem ještě zlomenou klíční kost, bérec a komoci. Potřebuju další sestry,“ hlásí naléhavě do mobilu vrchní sestra úrazové a plastické chirurgie Marie Procházková. Ze všech stran zní pokyny a požadavky, na první pohled vládne u sanitek a ve vyšetřovnách zmatek, ale vše má svůj pevný řád.


Jeden zraněný za druhým procházejí příjmem a v mžiku mizí na operačních sálech a nemocničních lůžkách. Je půl hodiny po příjezdu první sanitky a všech deset zraněných je již v rukou odborníků. Poslední dva zranění již do nemocnice nepřijedou, při nehodě zemřeli…


Cvičení ani poté zdaleka nekončí. Je třeba vše vyhodnotit a případně učinit potřebné změny v traumatologickém plánu. To bude trvat podstatně déle než příjem pacientů. „Vidím to jen na doladění drobných detailů,“ odhaduje Slabý. „Kdyby to takhle běželo při skutečném neštěstí, můžeme být se svou prací spokojeni,“ souhlasí i Kopačka.