Klášter dal současně s městem zřídit již zmíněný český král Přemysl Otakar II. v roce 1265 a stavěl se po dobu několika desetiletí. Při jeho výstavbě se neustále měnily původní plány a také následující staletí se podepsala na stavebních úpravách. Ve svém celku si ale klášter uchoval jedinečnou důstojnost a krásu, oslovující znalce i velký okruh návštěvníků památek. Budova kláštera je proto dnes nejcennější umělecko-historickou památkou ve městě.

Zajímavostí klášterního areálu je rozhodně Bílá věž – původně to byla jen nižší zvonice, ale po požáru v roce 1728 byla vyzvednuta do dnešní výšky. Dominikáni podobně jako františkáni a další řády však nesměli stavět kostelní věže. „Když jim pak strážci předpisů vytýkali,  jak to, že oni, dominikáni, mají kostelní věž, tak dominikáni na to prý: Jaká kostelní věž? To je jen věž! Jen se podívejte, kde stojí kostel a kde věž," směje se kostelník, průvodce a velký znalec historie kláštera Jiří Michal. Dodává, že tuto historku nikde nečetl, jen slyšel.

Nástěnná malba představující scénu ze života sv. Augustina. V pozadí je údajně úplně první zobrazení Českých Budějovic.Čím si je ale naprosto jistý, je nástěnná malba v křížové chodbě. Pochází z poloviny 15. století, nese název Na břehu moře a je to velmi známá scéna ze života sv. Augustina, který přemýšlel o Svaté Trojici, když potkal na pláži dítě, které mušlí nalévalo vodu 
z moře do vyhrabané jámy. Když se ho Augustin zeptal, co dělá, tak dítě odpovědělo, že si chce to moře celé najít do jámy. Augustin se usmál a řekl mu, že to nelze. Dítě odpovědělo: Já dřív naleju to moře do jamky, než ty pochopíš tajemství Nejsvětější Trojice.

„Je to často zobrazovaný námět – řeka, kopec a město, například Carpaccio maloval typické italské město, ale tady je město obklopené hradbami, přečnívá tu kostel, věž a trojúhelníkový štít domu. Přesně takhle vypadá klášter z pohledu od Sokolského ostrova. Oficiálně nejstarší obraz Budějovic je ze začátku 17. století, ale já jsem přesvědčen, že nejstarší vyobrazení města je tady," tvrdí s úsměvem Jiří Michal.

V dubnu 1728 postihl Budějovice velký požár, kostelu se vyhnul, ale klášter vyhořel kompletně. Roku 1740 se začal klášter stavět znova, ale na místo původní kapitulní síně nechali mniši přistavit novou chodbu. Nejspíš proto, aby měli k dispozici větší prostor.

„Byl jsem u toho, když se pak odkrýval portál vchodu do původní kapitulní síně 
a historik Petr Pavelec důležitě uhodil do zdi a hřmotně zaburácel: Tudy chodil Přemysl Otakar II. Všichni přítomní rázem ztuhli," zmínil Jiří Michal vzpomínku, která mu utkvěla v paměti. Nová kapitulní síň dnes slouží 
k různým přednáškám a promítání, veřejnosti je ale nepřístupná, stejně jako kaple sv. Felixe a Adaukta, která 
s ní těsně sousedí.

DominikániPatří k žebravým řádům a jejich hlavním posláním je kazatelská 
a misijní činnost a vědecká práce, které odpovídá rozsáhlá publikační činnost. Z pera dominikánských inkvizitorů však pochází i neblaze proslulý spis Kladivo na čarodějnice – příručka jak vyhledávat a rozpoznávat čarodějnice. Řeholním oděvem dominikánů je bílý hábit, kožený pás s růžencem a bílý škapulíř 
s kapucí.

Práce i rozjímáníKřížová chodba tvoří centrum kláštera, jejím architektonickým klenotem je studniční kaple 
v jižním křídle, ve které obvykle bývala kašna, jež sloužila mnichům k umývání rukou před vstupem do refektáře, tj. do jídelny. Uprostřed křížové chodby se nachází rajský dvůr, který symbolizuje biblickou rajskou zahradu. Fungoval především jako místo odpočinku i rozjímání.

Za desetikorunuKlášter je veřejnosti otevřen přes sezonu od 9 do 17 hodin. Za vstupné 10 korun si návštěvníci mohou prohlédnout kostel, křížovou chodbu a rajský dvůr. Klášter si můžete projít sami nebo po objednání vás prostory 
a historií provede kostelník Jiří Michal.

Od počátku sloužil klášter dominikánskému řádu, na bohoslužby do klášterního kostela přicházeli ale také obyvatelé města a okolí. Důležitým momentem v dějinách kláštera se stala tradice mariánské úcty. Roku 1418 byl do klášterního chrámu přenesen obraz Panny Marie, později zvané Budějovické, který se těšil hluboké úctě věřících.

Ne vždy se ale v klášteře žilo dobře. Několikrát jej postihly požáry a mnichy opakovaně sužovaly morové epidemie. Po smrti posledního dominikána Bernarda Bursatoria v roce 1548 zůstal kostel zcela opuštěný a klášterní areál se využíval ke světským účelům. V 1. polovině 17. století se však dočkal nového rozkvětu, o který se zasloužil císařský generál a rytíř řádu johanitů hrabě Baltazar Marradas. Jako mariánský ctitel nechal například obnovit někdejší kapli sv. Markéty.

Celkově klášterní areál 
s kostelem procházel dalšími barokními přestavbami, s některými z nich je spojován italský stavitel Francesco Canevale, činný tehdy v Českých Budějovicích. V průběhu 17. a 18. století došlo i na nové vybavení klášterního kostela, získal mimo jiné nový hlavní oltář, velké varhany, rokokovou kazatelnu a vyřezávané chrámové lavice.

Příznivé časy ale netrvaly dlouho. V roce 1784 císař Josef II. nařídil ukončení působení dominikánů v Budějovicích. Klášterní areál pak v letech 1785 až 1871 spravovali piaristé. Po jejich odchodu zajišťovalo správu kláštera farní duchovenstvo a posléze samostatný rektor.
Od roku 1885 spravovali klášter redemptoristé, kteří jej v roce 1950 museli opustit v důsledku komunistické perzekuce. V následujících letech se klášter příliš využíval, byly tu různé úřady a také školní jídelna.

Po revoluci v roce 1989 klášter získala zpět církev 
a redemptoristé se sem mohli vrátit. Ale dnes už jich je velmi málo, proto má v současné době klášterní prostory v pronájmu základní umělecká škola, z bývalých mnišských cel jsou nyní třídy. Do klášterních zdí se tedy opět vrátil rušnější život.

V kostele Obětování Panny Marie se pravidelně konají varhanní koncerty, četba z Písma, bohoslužby i svatby. ZUŠ v křížové chodbě pořádá kytarové koncerty, konají se tu akce jako je Noc kostelů nebo Galerijní noc a přijít můžete i na večerní komentované prohlídky, které se konají za světel svíček.

Programy jsou tu často orientované pro mládež. Ve středu se například pravidelně konají mše pro středoškoláky, v západním křídle křížové chodby mají dokonce studenti svoji klubovnu. „Největší radost mám z toho, že sem hodně na prohlídky chodí školy. Děti se seznamují s tím, jak jsou dějiny kláštera propojeny 
s dějinami města," uvedl Jiří Michal.

Klášter je možné si prohlédnout samostatně bez průvodce nebo po objednávce právě s kostelníkem. Často sem vedou také kroky zahraničních turistů.

„Je to skutečně milé a krásné místo. Myslíme si, že pro všechny generace je velmi důležité znát a porozumět svojí historii," myslí si Gotthard 
a Ursula Reusovi z Německa.

V chodbě podél zdí si mohou návštěvníci prohlédnout náhrobky donátorů kláštera, které byly vyzvednuty z podlahy kostela na začátku 20. století. „Tam kde je dnes Piaristické náměstí, byl hřbitov. Dominikáni byli žebravý řád a donátoři byli něco jako dnešní sponzoři, finančně klášteru přispívali, a proto pak byli pohřbíváni v kostele," vysvětluje Jiří Michal.

Rajský dvůr i fasády, které jej obklopují čekají v blízké době opravy.Za oltářem jsou náhrobky dodnes – svůj hrob tam má například řezník, apatykář nebo stavitel štítu katedrály. Jak ukázaly archeologické výzkumy, pohřbívalo se i v křížové chodbě.

Křížová chodba i duchovním i dispozičním centrem kláštera, vstupovalo se odtud do kostela, kapitulní síně 
a dalších prostor. Uprostřed křížové chodby se nachází rajský dvůr, na kterém roste vzácný strom, jinan dvoulaločný, jehož stáří se odhaduje na 150 let.

„Mně se tady líbí jedna naprosto fantastická věc, kterou nemohli ocenit žádní mniši. Když totiž večer přicházím z náměstí a je krásná jasná noc, tak vidím jen černé nebe. Ale pak vejdu sem, podívám se znovu nahoru a nebe je posypané hvězdami. Nedoléhá sem totiž žádné světlo z ulice. Mniši to ocenit nemohli, protože je viděli vždycky," uzavírá Jiří Michal.

PETRA NESTÁVALOVÁ