Občané obce odříznuté od světa a zaplavené sněhem si v třeskuté zimě postavili kostel ze sněhových kvádrů.

„O sto let později běží na plné obrátky plány na zopakování tohoto projektu,“ napsal pasovský deník PNP. Ve spolupráci s ateliérem Hanse Bulicka a Siegfrieda Seipelta z Grafenau má být s koncem jubilejního roku 2011 sněhový kostel postaven znovu, a to moderním způsobem na exponovaném místě nad zastavěným územím tohoto střediska zimních sportů. „Podle konceptu má kostel spojit modernu s tradicí,“ líčí PNP. „V protikladu ke srovnatelným stavbám má sloužit jako řádný kostel. Podporu tomuto církevně historickému jubilejnímu projektu už vyjádřila i pasovská diecéze. V největším sněhovém kostele na světě se pak má odehrávat pestrý rámcový program z kultury, zvyků, duchovna a sportu.“

Prof. Bulicek v deníku zdůrazňuje, že sníh není žádným stavebním materiálem. Při plánování jde proto především o bezpečnou statiku. „Ke zjištění co možná nejlepší nosné struktury bude v příštích týdnech nutné podniknout řadu pokusů s různými druhy sněhu včetně tlakových zkoušek jak s přírodním, tak s umělým sněhem, se kterým je snazší manipulovat. Plánováno je postavit pomocnou konstrukci a tu pak zasněžit.“

Heinrich Herzig z podpůrného spolu k výstavbě nového kostela podnikl v minulé zimě experiment – na svém pozemku shromáždil velkou hromadu sněhu a zkusil do ní hloubit. Byl překvapen, jak se materiál utáhl a jak těžké v něm bylo kutat. „Stavitelé kostela před 100 lety postupovali ovšem podle zcela jiného principu,“ píše dále deník. „Stavěli ze sněhových bloků jako dům z kvádrů. Během mrazivé noci díly konstrukce k sobě přimrzly, takže mohly být ponechány otvory pro okna a postaveny dokonce dvě věže. Kostel tehdy vydržel stát až do května.“

PNP uvádí, že 29. března 1911 fotografoval pasovský dvorní fotograf Adolph v Mitterfirmiansreutu čerstvě dokončenou stavbu a výši sněhu v okolí. Kaplan Baumgartner z Mauthu, příslušný k duchovní péči o zdejší ovečky, tehdy rozeslal motiv sněhové budovy do světa, aby získal dary pro stavbu opravdového kostela v místě. „Na zadní stěně pohlednice stál text: Mitterfirmiansreut (1046 m n. m.) potřebuje naléhavě katolický kostel. Ke zvýraznění této nutnosti byl vystavěn zde zachycený kostel ze sněhu, kterého zde ještě 29. března bylo velmi bohatě, jak patrno z druhého obrázku. Jaro zdejší obyvatelé neznají, protože zima zde vládne nepřetržitě zpravidla až do konce dubna. Přitom je více než 500 obyvatel okolí vzdáleno půldruhé hodiny od nejbližšího kostela. Obzvlášť dětem a starým lidem je proto návštěva bohoslužby po velkou většinu roku prakticky znemožněna, neboť u nás nemáme dokonce ani kapli. Obyvatelstvo, téměř výlučně dřevorubecké rodiny, je chudé a bez cizí pomoci by se nikdy nepodařilo naplnit vytoužený cíl, zřídit kostel z kamene. Proto prosíme k podpoře tohoto ušlechtilého cíle o přistoupení k našemu církevnímu stavebnímu spolku…“ (Foto: Sammlung Weißhäupl)