Vztah ke tvoření si Lenka Smržová budovala odmalička. „Vyrůstala jsem v době, kdy se doma běžně šilo, pletlo a háčkovalo. Bylo to potřeba, jestliže se člověk chtěl zajímavě obléct. Už jako malá jsem se tedy motala kolem maminky, která buď seděla 
u stroje nebo měla v ruce třeba pletací jehlice," vzpomíná. Postupně zkoušela i další techniky.

Švadlenkou se sice nevyučila, studovala obor ekologické zemědělství, ale i na vysoké škole ji to táhlo k ručním pracím. „Například tématem jedné mé práce byly barvířské rostliny. Největší zlom ale nastal, když jsem začala pracovat v Centru ekologické výchovy Cassiopeia. Připravovala jsem tam výukové programy pro děti a přičichla tak k ovčí vlně, plstění, kolovrátku," vysvětluje.

V současné době se ve vlastní tvorbě nejvíce věnuje patchworku, tedy textilní technice, při níž se sešívají malé, různě barevné kousky látek. Lenku Smržovou k tomu přivedlo setkání se ženou, která patchwork vyučovala. „Já jsem po něm pokukovala delší dobu. Viděla jsem totiž v Praktické ženě námořnickou deku s lodičkami, a protože lodě miluji, chtěla jsem si ji udělat. Když jsem to ale zkoušela sama, nebylo to ono," popisuje. 
V kurzu se tedy naučila vše od začátku a už u toho zůstala. Nyní říká, že její nejoblíbenější dovolenou je týden patchworkového pobytu.

Touto technikou vyrábí především deky a také polštářky a drobnější domácí dekorace. Přikrývku už od ní mají všichni členové rodiny. „Jsou to velice vděčné dárky k Vánocům nebo narozeninám. Nedávno jsem spočítala, že už jsem těch dek ušila skoro třicet," komentuje.

Lenka Smržová propadla ručním pracem, mimo jiné šije a věnuje se patchworku. Je také autorkou tvořivých sad pro děti.Práce na jedné přikrývce ale trvá několik dnů až týdnů. Záleží samozřejmě vždy na tom, jak je složitý vzor. „Zrovna teď mám rozpracovanou deku, u níž jenom sešití horní části zabralo dva a půl dne. A to jsem u toho seděla od rána do večera. Pro mě je nejzábavnější právě to šití horní části, kdy vytvářím barevné kombinace. Nejméně zábavné je sešívání a sesazování, to už mě tolik netěší, takže pracovní tempo zvolňuje," doplňuje.

Inspiraci pro vzory dek Lenka Smržová hledá u ostatních žen, které se patchworku věnují, a na internetu. „Nápadů je všude víc, než člověk může zvládnout. Přesto si stále kupuji látky na budoucí deky. Takže u nás doma nejsou ve skříni v obýváku hrnečky a skleničky, ale je tam spousta látek," směje se.

Již delší dobu Lenka Smržová některé ruční práce vyučuje. Nejprve vedla kurzy pod různými organizacemi a před dvěma lety si pronajala učebnu. „Řekla jsem si, že chci učit malé skupiny nebo jednotlivce. Kurzy se staly milým zpestřením k práci, líbí se mi, že je každý den jiný," říká.

Její první kurz byl zaměřený na zpracování ovčí vlny a s podzimem o něj mají lidé opět zájem. „Mohou se naučit s vlnou kompletně pracovat. Bereme to od toho, že máme hromadu ostříhané vlny a co dál, aby z toho byl svetr nebo čepice. Nejprve se věnujeme praní vlny, rozčesávání, učíme se barvit, pak se dostáváme k tomu, že je vlna nachystaná na kolovrátek a předení nebo na plstění," vysvětluje. Zájemce podle ní často láká právě práce s kolovratem, mnozí je dokonce vytahují 
z půdy po babičkách.

Na popud své kamarádky se Lenka Smržová pustila také do kurzů šití. „Dlouho jsme na to neměla odvahu, protože nejsem vyučená krejčová. Pak jsem ale přišla na to, že dneska se chtějí učit hlavně ženy, které neměly šanci získat zkušenosti se šitím od maminky. Tak jsem si řekla, že to půjde, když nebudeme trvat na krejčovině, nebudeme rýsovat a navrhovat vlastní střihy, ale budeme hobby švadlenky, které vědí, jak se postavit k látce a neudělat na ní škody, které znají rozdíly mezi různými materiály a umí s nimi pracovat," komentuje.

Cílem podle ní je, aby si klientky užily techniku šití a vytvořily něco pro sebe nebo pro své děti. Zájemkyně na kurz často přivede právě to, že někde uvidí pěknou látku a touží si z ní vyrobit oblečení. Na kurz se mohou přihlásit lidé s nulovými zkušenostmi i ti, kteří už něco umí. Lenka Smržová každého vede v technice dál, ale nechá jej šít to, co on sám chce. „Někdo chce dělat oblečení, někdo látkové kabelky, peněženky, polštářky nebo i takovou jednoduchou věc jako záclony. Na kurzu jsou maximálně čtyři děvčata, takže každá může šít něco jiného 
a já zvládnu se všem věnovat. K tomu se společně naučíme základy, abych si byla jistá, že na úplet nebudou používat jehlu na džínovinu a pochopí, že největším pokladem švadlenky není šicí stroj, ale dobré nůžky," dodává.

Díky kurzům začala také šít víc sama pro sebe. „Látky jsou čím dál hezčí, tak člověka láká si z nich něco vytvořit. Navíc moje profesionální oko trpí, když vejdu do některých obchodů a vidím, jak nekvalitně ušité oblečení se dnes prodává. Občas tam cíleně posílám klientky, aby si uvědomily, že samy šijí mnohem líp," komentuje.

Lenka Smržová propadla ručním pracem, mimo jiné šije a věnuje se patchworku. Je také autorkou tvořivých sad pro děti.Před nedávnem si Lenka Smržová s kolegyní otevřela v Českých Budějovicích obchod. Kromě nejrůznějších potřeb pro domácí tvoření zde prodávají také svou specialitu – sady pro děti. „Nejprve jsme je odebíraly odjinud, ale pak jsme si řekly, že bychom chtěly své vlastní. 
V sadě jsou pohromadě vystřihané tvary z plsti, niť, knoflíky a podobně. A v látce jsou dírky, takže i malé čtyřleté dítě může vzít tupou vyšívací jehlu a samo si vytvořit motýlka, ptáčka, kapsičku se lvíčkem nebo polštářek 
s autíčkem," vysvětluje.

Tvořivé sady pro děti letos dokonce ocenila porota soutěže Rozjezdy roku. „Přihlásily jsme se tam v poslední možný den a nakonec získaly druhé místo v regionálním kole," říká Lenka Smržová.

Trochu zvláštně mezi jejími aktivitami působí výuka práce na počítači. Ona však tvrdí, že to s tvořením jde dohromady. „Myslím, že pokud chce člověk dobře pracovat 
s počítačem, tak se na něj musí podívat stejně tvořivě jako na ten chuchvalec vlny. Musí vědět, co má dělat krok za krokem, a když neví, tak improvizovat. Navíc pokud se lidé naučí využívat počítače, tak jim to ušetří spoustu času, který pak mohou věnovat tvoření," vysvětluje.

V poslední době ji velmi těší, že zájemců o ruční práce přibývá. I mezi mladými je stále více lidí, kteří se chtějí učit různé techniky. Lenku Smržovou to samozřejmě také pořád baví. „Těší mě tvořit a potkávat se s lidmi nad tvořením. Líbí se mi, že vidím pokroky, a práce s lidmi. Přináší mi to moc zajímavé věci a příběhy," říká.

A má v oboru ještě něco, co ji láká? „Pokukuji po tkalcovském stavu. To je další logický krok, takže myslím, že na něj brzy dojde," uzavírá.