Po ochutnání smetanové zmrzliny či sorbetu z Gelaterie Stanislava Žáka v příhraniční vesničce Strážný, nemají zákazníci slov na to, aby ohodnotili jejich dokonalou chuť. Snad jen „nebe v hubě“ je to správné označení.

Se sorbetem v kornoutu se generace dnešních čtyřicátníků či padesátníků vrací zpět do dětských let, kdy z plastových nádobek ve tvaru hrací kostky vybírali jahodovou nebo meruňkovou dřeň. Smetanové krémy s příchutí povidel, sušenek různých druhů či klasiky v podobě ořechů, čokolády i vanilky, se rozpouštějí na jazyku a vychutnávání studené dobroty se Strážného stojí za krátkou procházku po okolí.

Stanislav Žák vzpomíná, že první pokusy o zmrzlinu zkoušel už jako malý kluk u babičky ve Chvalšinách. „Tajně jsem chodil vybírat vajíčka slepicím a z nich vyráběl zmrzlinu. Jíst se to sice moc nedalo, ale už tehdy jsme tvořili,“ popisuje s úsměvem. Výroba zmrzliny se mu stala nejen koníčkem, ale také zaměstnáním. Při pohledu na zmrzlináře ze Strážného ve chvíli, kdy nabírá zmrzlinu do kornoutu, to vypadá jakoby se s ní mazlil.

V denní nabídce jeho zákazníci najdou osmadvacet druhů. Do gelaterie zavítají hlavně turisté, kteří objevují Šumavu. Vyžadují to, co je zaujalo a neexperimentují. V denní nabídce si tak každý najde to, co hledá. Celkově Stanislav Žák vyrábí sedmdesát příchutí. Inspirací jsou mu právě jeho zákazníci. „Když vymyslím nový druh, nabídnu ho zákazníkům a okamžitě vidím reakci. Většinou nabízím to, co považuji za naprostou pecku a ve většině případů musím nový druh zařadit do nabídky,“ dodává zmrzlinář Standa.

Recepty na výrobu krémů a sorbetů si hýčká, vše vyrábí vlastníma rukama. K hledání názvů nových druhů využívá komunikaci s se zákazníky. „Například jsem zkaramelizoval mandličky a přidal je do zmrzlinového krému bílý řecký jogurt. Přišla kamarádka, velmi náročná zákaznice a já čekal na její reakci. Když jsem viděl její blažený výraz ve tváři a bylo mi okamžitě jasné, že jsem vytvořil gelato Crema Edmundo, protože sir Edmund Hillary také dosáhl vrcholu a já si připadal jako Tenzing,“ popisuje. Zmrzlinové chutě vymýšlí tak, aby to mělo logiku. „Zásadně odmítám klobásovou, gulášovou a podobné nesmysly. Proto hledám inspiraci v různých druzích sušenek, zákusků, nápojů tak, abych vše povýšil na gastronomický zážitek dané chuti,“ vysvětluje.

Většinu nabídky zabírají právě smetanové krémy. Je to z důvodu dostupnosti surovin. Na sorbety je potřeba velmi kvalitního ovoce a jeho dostupnost prý vázne. Suroviny pro výrobu nakupuje od vybraných dodavatelů, kteří ho zásobují třikrát v týdnu.

S názvy pro nové druhy zmrzliny podle Stanislava Žáka není záhodno experimentovat. „Stalo se mi, že jsem některý velmi dobrý zmrzlinový krém nazval cizím názvem a někteří lidé se báli si o něho říci, aby se neztrapnili. Stačilo počeštit název a z krému byl v tu ránu hit. Například naprosto dokonalá Nocciolina musela dostat nový název Ořechový dort,“ vysvětluje.

Tvrdí, že v jednoduchosti je síla a sám má nejraději jednoduché, dokonalé, vyvážené a jemné krémy. Takový nabízí pod názvem Francie (Creme Fraiche). „To je podle mě naprostá dokonalost. Mimochodem v tomto krému je skryta chuť nanuka Míši z mého dětství, kterou mu vzali. Lidé to milují,“ uzavírá.