V letošním roce pokračuje v jeskyni potápěčský průzkum. „Současně děláme také dopřesnění mapování. Chceme z jeskyně odstranit rušivé prvky jako různé vodící šňůry, které jsme zde umístili jako nutný doplněk pro videogrammetrii, potom budeme moci natočit nové záběry pro expozici, která bude součástí chystaného návštěvnického centra,“ prozradil technik a zástupce vedoucího správy jeskyně František Krejča.

HYDROGRAFIE KRASU

Od dubna navíc díky speciální technice měří nejen průtok vody v jeskyni, ale i v tzv. Rutické vyvěračce. „Výzkumem vodního režimu se zabýváme již řadu let. Teď, když jsme instalovali nové měřící zařízení, můžeme automaticky zaznamenat průtok vody v hodinovém intervalu,“ naznačil s tím, že již během prvních měsíců měření zjistili, že celý proces je mnohem složitější, než by se dalo předpokládat. Cestou k vývěru se například do podzemního toku dostává i voda z okolního prostředí, takže v Rutici pak vytéká více vody než proteče jeskyní. „Dlouhodobé měření nám v budoucnu může o složité hydrografii krasu ještě hodně vypovědět,“ míní.

HISTORICKÉ MINIMUM

Velké srážkové výkyvy se projevují i na spodních vodách. „V podmínkách našeho krasu dešťové vodě nějakou dobu trvá, než se v podzemí projeví. Všechno se zde děje s určitým zpožděním,“ přiblížil. V posledních letech se zejména v důsledku mírných zim stav vody v jeskyni dostal až na historické minimum. „V minulém roce systémem protékalo pouze pět litrů za vteřinu, což je vůbec nejnižší dosud zaznamenaný údaj,“ doplnil s tím, že dlouhodobé sucho se tímto způsobem promítá i v krasu.

Dnes se množství vody sice pomalu ale jistě zvedá. „Pořád je to však strašně málo, přírůstky se projevují maximálně v desetinách litru. Bude trvat ještě hodně dlouho, než se stav dostane na běžnou úroveň,“ podotkl s tím, že za normální průtok je považováno 9 litrů za vteřinu. I za poslední deštivé měsíce se průtok z 5,3 litrů navýšil na 5,8 litrů za vteřinu. „Tedy jen o půl litru. Byli jsme tak skoro na polovině standardu,“ zhodnotil.

VODA SE PROJEVÍ AŽ PO LETECH

Jeskyni s okolím přirovnává k savé houbě. „Horniny a sedimenty v sobě zadržují obrovské množství vody, každý další déšť pak působí na vodu v hornině a postupně ji vytlačuje do volných podzemních prostor, tedy do jeskyně. Právě zde se projevuje zmíněné zpoždění, které v tomto případě funguje dokonale. V podmínkách Chýnovského krasu máme zjištěno, že většina vody, která dnes naprší, se do jeskyně dostane v průběhu následujících tří let,“ popsal František Krejča.

Zatopené prostory Chýnovské jeskyně jsou hluboké 45 metrů. Délka prohlídkové trasy je 260 metrů a má převýšení 42 metrů, prohlídka průměrně trvá 45 minut a návštěvníci při ní zdolají na 330 schodů.
Jeskyně byla objevena v roce 1863 při těžbě vápence a od roku 1868 je první veřejnosti přístupnou jeskyní na území Čech a Moravy.
Postrádá klasickou krápníkovou výzdobu, je naopak unikátní zbarvením stěn a stropů.
Zimuje zde několik druhů netopýrů (velký, vodní, ušatý, černý), dominantním druhem Chýnovské jeskyně je netopýr řasnatý. V chodbách blízko povrchu našel útočiště také pavouk – křižák temnostní.
Je národní přírodní památkou, uvnitř je teplota kolem 8 stupňů Celsia.
Chýnov je na vodě z jeskyně závislý. Od doby Jakuba Krčína z Jelčan Chýnov pije vodu z jeskyně, protože ji tam v té době přivedli otevřenou stokou.