Již více než 150 toulavých zvířat chytil od začátku letošního roku Vladimír Kössl z Českých Budějovic. Odchytem a následnou péčí o ztracené němé tváře se živí již 15 let, přičemž jej rozhodně nezaměstnávají jen psi a kočky, nezřídka je třeba polapit papouška, hada, hejno hus i zatoulanou krávu.

Ke zvířatům měl Kössl podle svých slov blízko od malička, nějaké vždy bylo běžnou součástí domácnosti, v níž vyrůstal. Proto také vystudoval lesnickou školu a začal pracovat v hlubocké oboře. Ke svému současnému zaměstnání však přišel spíše shodou okolností. „V roce 1995 město potřebovalo někoho, kdo by odchytával zvířata. Ta informace se ke mně náhodou dostala a připadalo mi to velice zajímavé. Tak jsem složil zkoušky a od té doby to dělám,“ popisuje.

Přiznává však, že začátky nebyly úplně jednoduché. „Ačkoli to povolání není nové, ras, pohodný nebo antoušek byl ve městech už od pradávna, málokdo věděl, jak má taková práce vlastně vypadat. V 50. letech se totiž zestátnilo, vznikly asanační podniky a tihle lidé zmizeli. Po revoluci však bylo třeba jejich činnost obnovit,“ vysvětluje.

Svůj běžný pracovní den popisuje Kössl jako pokaždé jiný. Práce se podle jeho slov neplánuje, ale prostě přijde. Spolupracuje například s řadou obcí, které jej zavolají, když je potřeba. „Na vesnicích je to trochu jiné než v krajském městě, kde jsem pracoval dříve. To jsme měli i 700 odchytů za rok, protože se vyjíždí pokaždé, když se někomu projde pes pod okny. Na vsi jsou na to lidé zvyklí, je běžné, že tu pes oběhne svých několik rohů nebo se po návsi producíruje hejno hus,“ komentuje.

Nejčastěji chytá Kössl samozřejmě psy a kočky, výjimkou nejsou ale ani exotičtí papoušci, hadi nebo hospodářské zvířectvo. „Nedávno jsem třeba chytil červenou jihoamerickou užovku, ale asi nejzajímavější pro mě byl odchyt zaběhnuté krávy, protože s tak velkým zvířetem se moc často nesetkám, a museli jsme použít uspávací střelu,“ říká.

Odchyt jednotlivých zvířat se samozřejmě liší, Kössl musí dobře znát zvyklosti různých živočišných druhů a přizpůsobit se i aktuální situaci. „V devadesáti procentech případů to vypadá tak, že přijdete, zamlaskáte, chvilku přemlouváte a zvíře se nechá chytit,“ vypráví. Jsou však samozřejmě i taková, která mu dají zabrat. Řada z nich ztratila důvěru k lidem, má strach a v důsledku toho může být i agresivní.

Odchyt jednoho zvířete může trvat deset minut, ale i několik dní. Kössl má paradoxně radši zvířata útočnější, protože ta se k němu alespoň přiblíží. Na ta plachá musí dlouhé hodiny číhat. „Několik dnů jsme chytali křížence huskyho u Kamenného Újezda. Lidé si mysleli, že je tam vlk, protože tak trochu vypadal, a navíc vždy, než jsem dojel, zmizel. Už jsem si říkal, že lovím nějaký přízrak, ale nakonec se to podařilo,“ vzpomíná.

Odchycená zvířata putují do záchytných kotců a Kössl údaje o nich zveřejní na svých stránkách www.animal- rescue.cz. O necelých 40 procent z nich se pak přihlásí původní majitelé, pro ostatní se hledají náhradní pečovatelé. Kössl zároveň doporučuje všem, aby nechali své psy i kočky očipovat, výrazně se tak zvyšuje pravděpodobnost, že se jim zaběhnutý mazlíček vrátí. Sám Kössl má zvířat několik, a jak říká, jejich počet je proměnlivý, doma mu například zůstalo několik nalezenců plazů.

Ve své práci se ale bohužel setkává i se zvířaty zuboženými, k nimž se jejich majitelé nechovali dobře. „Řešili jsme případ, kdy se majitel snažil zbavit nemocného psa tak, že jej odvedl do lesa a tam ho praštil dvakrát do hlavy. Myslel si, že je to vyřízené, ale pes se po nějaké době zvedl a došel si k lidem pro pomoc. Měl neuvěřitelnou chuť do života, oklepal se z toho a dnes je v nové rodině,“ říká Kössl.

Méně příjemnou součástí jeho řemesla je pak sbírání těl uhynulých zvířat, většinou se jedná o psy a kočky, jejichž život skončil pod koly aut. Napilno má především v létě. „To se rychle rozkládají a obtěžují okolí,“ vysvětluje Kössl. Jinak však na jeho práci roční období vliv nemá, roli však hraje počasí jako takové. „Když je hezky, chodí lidé víc na procházky a všímají si zaběhnutých zvířat. Samotným zvířatům je to ale jedno, ta se toulají pořád stejně. Proto nerozlišuji roční dobu ani všední dny a víkendy,“ uzavírá.