„V každém větším městě zůstáváme dva až tři týdny, v menších městech potom jeden týden,“ uvedl ředitel cirkusu Jiří Berousek junior. „Každý den, kromě pondělí, máme jedno představení,“ dodal.

Je vskutku na co se dívat. „V cirkusu vystupuje asi padesát zvířat. Máme slona, velbloudy, lamy, zebry a samozřejmě medvídky,“ připomněl Berousek nejznámější zvířecí účinkující, kteří proslavili jméno cirkusu Berousek po celém světě.

Cirkus Berousek předvádí a cvičí pouze vlastní odchovaná zvířata, způsob výcviku navíc zůstává absolutním rodinným tajemstvím. „Zvířata cvičím pouze já a moje sestra. Jinak k nim vůbec nikoho nepouštíme. Zvířata jsou podle zákona domestikovaná, to znamená, že žijí v zajetí již třetí generací,“ podotkl.
Není možné zapomenout ani na jedenáct artistů, pocházejících ze všech možných koutů Evropy. „Vystupují u nás artisté z Polska, Ruska, Francie, Itálie a samozřejmě z Čech,“ řekl Berousek. Součástí početného cirkusového personálu je také tým zvířecích ošetřovatelů, zvukař a osvětlovač.

Na první pohled je situace velmi jednoduchá. Zaměstnanci cirkusu rozbalí šapitó, večer hrají představení, ale jinak je život v cirkuse jen romantickou životní epizodou. Ve skutečnosti každému vystoupení předchází tvrdá celodenní příprava. „Výstavba šapitó trvá zhruba deset hodin. Každý účinkující, ať lidský nebo zvířecí, věnuje tréninku celý den,“ vysvětlil Berousek. „Dopoledne nacvičují zvířata a odpoledne artisté. Po večerním představení je třeba nakrmit zvířata a kompletně se o ně postarat,“ objasnil nesnadnou starost o všechny vystupující.

Zajímavostí je to, že během celého dne jsou veřejnosti přístupná úplně všechna zvířata. „Chceme, aby se potencionální návštěvníci mohli přesvědčit, že všechna slíbená zvířata máme, protože u jiných cirkusů se často stává, že zvířata na plakátech pod šapitó prostě nenajdou,“ sdělil Berousek.

Vzhledem k tomu, že se program cirkusu mění každé dva roky, je jisté, že diváci v Českých Budějovicích vidí úplně nové představení. „V Budějovicích jsme byli naposledy před dvěma lety, návštěvníci tedy spatří úplně nové věci,“ informoval Berousek.

Odvézt celý cirkus, zvířata a materiál není žádná legrace. „K přepravě využíváme jedenáct nákladních aut, dvacet maringotek a asi devět návěsů. S takovou pojízdnou vesnicí objedeme za rok zhruba dvacet pět měst,“ uzavřel.

Zvířata se často předvádějí jako pravé filmové hvězdy

Nejen ochránci zvířat protestují proti způsobu chování zvířat v zajetí, který praktikují některé cirkusy. „Mně osobně se nelíbí, jak se v cirkusech lidé ke zvířatům chovají. Zvířata patří do přírody. Klec a náklaďák pro ně není vhodné prostředí,“ uvedla včera devatenáctiletá studentka Adéla Bláhová.

„Cirkusy jsem měla ráda jako malá a docela dost často jsem tam chodila, ale teď už tam nechodím,“ dodala.

Jedna věc, tisíce názorů. „Neřekl bych, že jsou zvířata v cirkusech týrána. Ano, je pravda, že nežijí v ideálních podmínkách, ale většina zvířat nikdy ve volné přírodě nežila a na život umělců si jistě zvykla. Asi je o ně i dobře postaráno, vždyť jsou pro své pány zdrojem obživy,“ myslí si dvacetiletý student Petr Böhm. „Já osobně do cirkusů moc nechodím a ani jako malý kluk jsem v cirkuse mockrát nebyl,“ dodal.

Tato slova potvrzuje i ředitel Národního cirkusu originál Berousek Jiří Berousek junior. „Nemohu mluvit za všechny cirkusy, ale o naše zvířata je perfektně postaráno, mají vše, co potřebují. Dostatek krmiva, veterinární péči, bývají očkována, jinak to ostatně ani nejde. Vše je zákonem dáno a přísně kontrolováno. Po celý den mají volný výběh, snažíme se dát jim maximální prostor,“ uvedl.

Práce se zvířaty vyžaduje mimořádné úsilí. „Trávíme u nich skoro dvacet čtyři hodin denně, zůčastnil jsem se dokonce vzdělávacího školení v Africe, které probíhalo ve dvou národních parcích ve střední Africe,“ konstatoval Berousek.

Péče, kterou majitelé svým miláčkům věnují se ale zřejmě vyplácí. „V zajetí chovaní živočichové se dožívají vyššího věku než ti ve volné přírodě a to není jistě náhoda,“ podotkl.

Zvířata v cirkusech mají kromě drezury v cirkuse i jiné, často velmi lukrativní využití. „Naše zvířata se často zůčastňují natáčení různých reklam a filmů. Například ve filmu Šest medvědů s Cibulkou hrál náš medvěd a jinak se naše zvířata objevují v reklamách. Jde o výrazný zdroj příjmů. Režiséři si našich a cirkusových zvířat vůbec poměrně cení, protože jsou dobře vycvičená a poslušná,“ shrnul Berousek.

Návštěva cirkusu je návrat do dětských let i rychlokurz kytary

V cirkuse jsem nebyl tak deset let. Moji malí sourozenci ještě určitě nebyli na světě. V pátek, když už byli dost velcí a stateční, aby je nevyděsil proradný medvěd nebo krvežíznivá zebra, vyrazil jsem s nimi, jejich matkou a svou dívkou (není–li to příliš troufalé) pod šapitó Berouskova cirkusu. Běda netušícímu!

Zebry byly pruhované, slon seděl, ležel, tančil, smál se. Já také. Drezura koní ze všech koutů světa. První výstup klaunů. Potlesk.

Po přestávce následovala cirkusová klasika, pozvání diváků a jejich trápení za účelem pobavení většiny. Asi demokracie, nebo tak nějak. Nastoupil malý chlapeček, ne úplně malá slečna a jedna paní středně mladého věku (abych neurazil). Jaká sociální skupina chybí? Mladý kluk? Devatenáct let? Já. Kapela byla kompletní.

Byl jsem překvapený a to hodně. Nejprve jsem byl milovaným frontmanem a duší kapely, po chvíli jsem dostal do ruky kytaru. Chvíle sebezapřené exhibice, škodolibý potlesk a zpátky hezky napevno do sedaček.

Lidská sebedůvěra utrpí občas pořádný šok. Posledním bodem programu byl medvěd, který hrál na banjo Kalinku a sklidil velký úspěch. Já jako basák nevybrnkal ani jednoduchou melodii v céčku.

Tadeáš Nový