Zatímco zpěváci zvládli svůj úkol v poklidu vestoje, hráči na nástroje to tak jednoduché neměli. Pozor musel dávat třeba kontrabasista Jakub Hradecký. „Člověk si myslí, že se zapřel, ale pak autobus cukne a zjistíte, že zapřený vlastně nejste," komentoval nezvyklé hraní Jakub Hradecký. Podobně na tom byla houslistka Monika Boxanová. „V sedě to jde. Ve stoje by se hrát v autobusu vůbec nedalo," konstatovala sympatická dívka.

Odezva u cestujících byla různorodá, ale nikdy odmítavá. „Někteří zpívají s námi, ale chtělo by to víc. Jenže je to poprvé. Na zastávkách se ale docela přidávali," popsali své dojmy z hraní Mendíci. Město křižovali v různých linkách a na uzlových zastávkách vždy vyměnili vůz, aby koledy zazněly zase pro další veřejnost. Přitom se třeba navzájem podělili mandarinkou nebo kousky kokosu. Trasu jim pomáhal vybrat zkušený asistent z řad zaměstnanců dopravního podniku.

Část cestujících byla očividně překvapena nenadálým přídělem hudby, ale nechyběl ani potlesk od jiných cestujících, spoluzpívající děti z MŠ Dlouhá nebo pochvala od jedné pasažérky linky číslo 11, která jednomu ze studentů pošeptala, že jí udělali krásný den. A co Mendíci zpívali? „Byla cesta, byla ušlapaná, to už jsme měli asi osmkrát," naznačila s úsměvem Radka Štorkánová, že za čtyři hodiny se musí písně opakovat.

Ze sboru se účastnila pětina členů. „Jsme tu hlavně maturanti, protože my už to příští rok nezažijeme," vysvětlila Kateřina Šimánková.