„Hlavně bychom měli být se svým životem spokojeni, abychom se zbytečně nestresovali," radí českobudějovický rodák, který se po třinácti letech působení v krajské nemocnici jedenáct let zabývá diagnostikou a terapií nádorových onemocnění na oddělení klinické onkologie Medipontu na Poliklinice Jih .

Je pro vás jako pro zkušeného onkologa výhodou, nebo nevýhodou, že toho tolik víte o nejrůznějších druzích rakoviny?
Čím jste starší i jako lékař, tak víte, že pravděpodobnost výskytu nádorů může být i u vás. Je přitom známá věc, že lékaři jsou často velice nedisciplinovaní pacienti.
Nicméně si myslím, že je spíš výhodou, když vidíte, s čím a s jakými příznaky za vámi pacienti chodí. Můžete pak sám na sobě vidět, zda nějaké příznaky máte, nebo ne. Onkologii přitom považuji za královský obor v medicíně, neboť je velmi komplexní. Nejenže by měl onkolog velice dobře rozumět vzniku nádorů a vědět tedy, proč vznikají, ale měl by být také výborným psychologem. Zároveň by měl být i vzdělaný ve farmakoterapii, zkrátka má být komplexně vzdělán. Onkologové ke svému vědění využívají hodně medicínských oborů, není to úzce specializovaný obor, ale naopak je velice rozvětvený.
To ale s sebou nese zároveň i fakt, že když nahlédnete pod pokličku celé řadě oborů, může to být pro vás i „nevýhoda", neboť vidíte, co všechno se vám může stát. Považuji ale za výhodu, že se vzdělávám i v jiných oborech a mé poznání je tak komplexnější.

Dodržujete nějaká pravidla a stravovací návyky, abyste se vyhnul civilizačním chorobám, jako jsou i nádorová onemocnění, se kterými se potkáváte?
Přiznávám, že jsem spíš přesný opak správného života. Jsem ten, který si života užívá. Myslím si, že člověk by měl být hlavně spokojený.
Zaujal mě článek s jednou psycholožkou, které se ptali, co si myslí o veganství a dalších různých stylech stravování. Tvrdí, že když něco člověka neomezuje a je s tím spokojený, tak to má dělat. Jestli se tedy někdo rozhodne, že bude vegan nebo že nebude jíst maso, tak to dodržuje, pokud mu to vyhovuje, a to i psychicky. Pokud se ale každý večer trápí, že by si maso dal, jenže nemůže, protože už to jednou před někým řekl a slíbil, tak si myslím, že to správně není.
Člověk by měl žít tak, aby byl sám se sebou spokojený. Určitě nepatří mezi zdravý způsob života nadměrné holdování alkoholu nebo kouření, což opravdu našemu zdraví škodí. Na druhou stranu ale vím, že velmi mnoho lékařů kouří nebo si dá skleničku, takže si osobně myslím, že nemá cenu zase až tak žít asketicky.
Asketický život s sebou nese v dnešním světě značné množství problémů, a stále se v něčem omezovat může znamenat i nějakou psychickou deprivaci.
Proto říkám, že je důležité, aby člověk žil hlavně spokojeně, byl spokojený s tím, jak žije a aby se netrápil s tím, že udělal někdy nějakou stravovací chybu nebo že v mládí kouřil. Měli bychom se pozorovat, vědět o svých problémech a zda se něco mění v našem životním standardu. Rozhodně bychom ale měli být po psychické stránce sami se sebou spokojení, protože pokud se budeme trápit a stresovat, je to jedna z bran vzniku řady civilizačních chorob, a to nejenom onkologických.

Napadá mě, zda vy sám jste tedy se svým způsobem života spokojený?
Tak úplně ne, a čím jsem starší, tak tím víc také váhám. Ale na druhé straně si nemyslím, že je dobré, aby sotva dvacetiletý člověk chodil na onkologické prohlídky, jak my to tady často vidíme. Snažím se mladé lidi uklidňovat, že ještě nemají věk na to, aby se trápili, že jednou budou mít onkologické onemocnění.
K určitému věku patří užívání si života, k jinému věku zase patří větší sledování sebe sama. Dvacetiletí a třicetiletí lidé by se neměli stále kontrolovat, co s nimi je, ti si mají hlavně užívat života a založit rodinu. Teprve potom, když už jsou starší, se mají věnovat předcházení chorob tím, že chodí na preventivní programy, které jsou pro ně připravené. Důležité také je vybrat si kvalitního praktického lékaře, kterému člověk důvěřuje, když má zdravotní problémy. A k té spokojenosti – to neznamená říct si každé ráno, jaký jsem hrdina, a že je všechno dobré. Neměli bychom samozřejmě dělat věci, které nám psychicky nebo fyzicky škodí, ale rozhodně bychom se neměli trápit a týrat, pokud už nějakou chybu v životě uděláme. Jestliže máme nějaký zlozvyk, dobré je ho odstraňovat. A když nám to nejde, tak si nechejme poradit i u odborníků, jak na to.

Mnozí hovoříme často o stresu, v němž žijeme, a který negativně ovlivňuje naše zdraví. Můžete po takřka pětadvaceti letech lékařské praxe říct, co obvykle bývá spouštěčem onkologických onemocnění?
Nedá se globalizovat, že všechna onkologická onemocnění mají stejné příčiny. Každé má určité specifikum a je pravděpodobné, že má také i jiné příčiny. Například u nádorů prsu, kterým se na našem oddělení zejména věnujeme, je hlavním mezníkem věk. Daleko více pacientek má nádor prsu v postmenopauzálním období, kdy už nemenstruují. To znamená, že jde o onemocnění hlavně čtvrté nebo spíš páté dekády života. Chodí k nám padesátileté a šedesátileté ženy, které už většinou chodí pravidelně na mamograf. A protože preventivní programy fungují už několik let, tak chodí s nehmatnými tumory v prsu, a tudíž včas.
Říká se, a je to i potvrzeno, že asi za deset procent nádorů prsů může špatná genetická výbava pacientek. Ale i pacientů, neboť nádor prsů není jen věcí žen, mezi pacienty s tímto onemocněním máme i muže.
U pacientek, které mají rodinný výskyt, provádíme z krve vyšetření genomu. Známe již pár mutací těchto genů, i když jich bude daleko víc. Jsme tedy schopni pacientce říct, zda má nebo nemá mutaci v nějakém genu a zda má tedy daleko větší pravděpodobnost nádoru prsu či ne.

S jakou pravděpodobností mohou ženy počítat, že tímto způsobem samy onemocní?
Dá se říct, že dnes je riziko nádorů prsů u 14 procent žen. Ale ty, které mají rodinný výskyt a mutaci v genech, mají riziko až padesátiprocentní. Proto už se dnes provádí i preventivní odstranění prsních žláz, jaké podstoupila například kvůli riziku nádoru známá americká herečka Angelina Jolie.
Další důležitou příčinou vzniku nádorů prsů je životní styl. Je už rozhodně prokázané, že ženy v civilizovaných zemích mají daleko větší množství nádorů prsů než ženy v necivilizovaných zemích. Je to dané také tím, že v civilizovaných zemích se ženy dožívají daleko vyššího věku, takže se nádorů mohou „dožít", zatímco ženy v necivilizovaných zemích se ho kvůli průměrnému nižšímu věku dožít nemusí. Rozdíly jsou ale určitě větší, což znamená, že nádor prsů se dá považovat mezi civilizační choroby.
Příčinou je rozhodně i stres, který je v civilizovaných zemích u žen hodně častý. Ženy v těchto zemí také málo rodí a nemají tolik dětí, a těhotenství i kojení má preventivní charakter pro výskyt nádorů prsů. Příčinou jsou určitě i toxiny, pacientky, pokud kouří, mají určitě větší pravděpodobnost vzniku nádorů prsů i i jiných nádorů.

K dalším obávaným nemocem, za které si údajně můžeme kvůli našemu špatnému stravování, patří nádory zažívacího traktu.
V současné době se už také dělá i genetické vyšetření na nádory zažívacího traktu. Zjišťujeme Lynchův syndrom, jednak jestli pacient má v rodině příslušníky s tímto onemocněním, a jestli mají mutaci v nějakém genu, který ke zvýšení výskytu nádorů zažívacího traktu směřuje. Roli tedy u tohoto onemocnění určitě zase hraje genetika a samozřejmě opět i věk. Dá se všeobecně říct, že většina nádorů postihuje člověka spíše v páté, šesté a sedmé dekádě života.
Mladí lidé mají bohužel také nádory, ale v daleko menší míře a procentuálním zastoupení než pacienti, kterým je přes 50, 60 a více let. Věk je vždy důležitým faktorem, což souvisí s tím, proč jsou preventivní programy až od určitého věku. Nemá smysl dělat někomu koloskopii ve dvaceti letech, zvlášť pokud ani nemá rodinný výskyt nádorů konečníku.
O nádorech zažívacího ústrojí se říká, že mají úzkou souvislost s tím, co jíme a jak se stravujeme. Češi jsou slavní tím, že vypijí nejvíce piva na hlavu ve světě a že zdejší stravovací návyky jsou určité jiné než u jižních národů. Je pravda, že jižní národy, Italové nebo Francouzi a Španělé, nemají tolik nádorů zažívacího traktu jako lidé žijící ve střední nebo severní Evropě, což skutečně může být rozdílnými stravovacími návyky.
Obezita je obecně rizikovým faktorem nejen pro nádorové onemocnění, ale i pro onemocnění metabolické, jako je třeba cukrovka.
U nádorů plic je jednoznačně prokázaný jako spouštěcí prvek kouření. Nádory plic u nekuřáků jsou spíše vzácné, kdežto nádory plic u kuřáků velice časté. Tohle onemocnění často končí fatálně, protože operace plic je velice složitá záležitost a pacienti často přijdou až s rozvinutým typem onemocnění, které se už nedá operovat. My u těchto pacientů vypozorujeme dlouhou anamnézu kouření už od mládí. Dnes se již dělají tabulky, podle kterých dokážeme spočítat u pacienta podle počtu vykouřených cigaret za život, jaké má riziko nádoru plic a kolikanásobně je vyšší oproti člověku, který nekouří.

Když tedy víme, že kouření prokazatelně způsobuje rakovinu a zabíjí, tak proč ho stát podporuje?
Nejsem politikem, ale určitě jde o finanční důvody. Nepochybuji o tom, že tabáková lobby je po farmaceutické tou nejsilnější, která v parlamentu lobbuje. Státu to na jedné stranu přináší zisk, ale to je krátkozraké. Prodej cigaret může sice přinést zisk na daních, ale léčba nádorů plic stojí daleko víc, než je zisk z daní z prodeje cigaret. Nádory plic jsou přitom jen jedním z problémů, které lidem cigarety přinášejí. Mezi civilizační choroby patří ischemická choroba srdeční nebo cukrovka a tyto nemoci se vyskytují daleko častěji u kuřáků. Kromě nádorů plic má daleko víc kuřáků problémy i s oběhovým systémem, cévami a srdcem, takže kouření je skutečně velká zátěž pro ekonomiku státu.
Osobně si myslím, že lobby tabákového průmyslu je tak silná, že cigarety v ČR stojí daleko méně než jinde v západní Evropě, a že jde tedy skutečně o politické rozhodnutí.