Logo Deník na návštěvě.Zdroj: Deník

Přitom mohla dělat úplně něco jiného, k profesi knihovnice se totiž dostala v podstatě náhodou. „Tehdy jsem byla na mateřské a oni potřebovali do knihovny někoho na úklid, tak jsem se přihlásila. Stávající knihovnice tehdy ale onemocněla, já za ni zaskakovala a už jsem u toho zůstala,“ vyprávěla.

Detektivky a romány

Dodala, že do roku 1993 sídlila knihovna v domě vedle pošty. „Odtud jsme se přestěhovali sem do suterénu zdravotního střediska,“ vyprávěla Marie Krejcarová, za kterou sem chodí dnes v největší míře ženy a senioři. Ti dle jejích slov do regálů nejčastěji sáhnou pro beletrii, a to detektivky nebo romány. „Hodně se čtou také knihy věnující se druhé světové válce nebo esoterické knihy,“ přiblížila knižní vkus Hlubočáků.

Jaký by podle ní měl být dobrý knihovník? „Hlavně by si měl pamatovat, co lidé čtou. Když tu knihu nemám, tak si to poznamenám, ale pokaždé se jim snažím vybrat něco jiného, aby odtud odešli vždycky s nějakou knihou,“ smála se Marie Krejcarová s tím, že největší radost jí dělá, když jsou čtenáři s její radou spokojeni. „Když mě potkají na ulici a volají na mě, že je ta kniha napínavá, že jsem ji vybrala dobře, to mě potěší,“ říká.

Besedy i přednášky

Pro čtenáře na Hluboké pořádá také různé přednášky nebo besedy se slavnými českými spisovateli. „Byl tu u nás třeba pan Hájíček, pan Sassman nebo pan Vondruška,“ vypráví. „Nebo si vyberu nějakého ze starších českých autorů, který má nějaké výročí, připravím si o něm povídání, přečtu jim nějakou ukázku,“ dodává Marie Krejcarová, jejíž nejoblíbenějšími knihami jsou Povídky z jedné a druhé kapsy od Karla Čapka nebo Muž, který sázek stromy od francouzského spisovatele Jeana Giona.

A jak to zvládají čtenáři na Hluboké v této době? „Máme výdejní okénko, stačí jen zavolat a já jim vždycky připravím nějaké hromádky. Největším čtenářem je tu pan Karel Běhounek, ten nosí vždycky tašky knih, nebo paní Anna Korešová,“ řekla na závěr.