Čtenáři píší: Stadion a sokolovna na Sokolském ostrově

Dne 14. června 2017 tomu bylo 70 let, co byla slavnostně otevřena sokolovna na Sokolském ostrově v Českých Budějovicích.

Vše, co bylo kdy o významu spolku Sokol řečeno, platí i o jeho „cestě“ v Č. Budějovicích. Svoji činnost zde Sokol zahájil 28. srpna 1869 - sedm let poté, co jeho základy v Praze položili roku 1862 M. Tyrš a J. Fügner.
Jako nejjižněji působící sokolská jednota v Čechách si své prvenství udržela dlouhé roky. Od samého začátku činnosti se členové snažili o vlastní sportovní základnu. Tato snaha je pro spolek Sokol nakonec obecně velmi příznačná, snad i ve světě ojedinělá – kolik sokoloven bylo postaveno i v menších obcích po celé republice, léta sloužily jako jediná sportovní i kulturní centra v místě, sportovalo se v nich, pořádaly plesy a zábavy, hrálo se divadlo.

Nebudu vyjmenovávat všechna místa působení českobudějovické jednoty, všechny i dlouhodobě pronajímané prostory a venkovní plochy pro cvičení a shromažďování. Pomáhali i jednotliví mecenáši, ale zásadní byla pomoc vlasteneckého spolku Beseda. Sokolové využívali jeho zahradu za domem, společně postavili dřevěnou boudu a později maličkou zděnou sokolovnu, která sloužila přes 50 let.

Prostředky získané z hospodářské činnosti, z výtěžků ze společenských akcí a ze sbírek byly postupně použity ke koupi několika pozemků… S přibývajícím počtem členstva a v souvislosti s modernějšími nároky se opakovaně ukázalo, že pozemek není až dost vhodný.

O stavební záležitosti se staralo samostatně hospodařící Družstvo pro postavení tělocvičny, které roku 1905 nahradilo stavební odbor jednoty (na třicet let stál v čele první náčelník jednoty, vzácný člověk, br. Áda Novák, neúnavný organizátor a mecenáš – za jeho působení se podařilo získat dnešní Sokolský ostrov, vybudovat stadion i betonovou letní plovárnu; pro nemoc jej vystřídal v roce 1936 jeho dlouholetý spolupracovník a zástupce, br. ing. Stanislav Matyáš, který se především zasloužil o sokolovnu).

Za první světové války jsou však plány pozastaveny, úspory dílem znehodnoceny. Přesto se po válce pokračuje, protože za první republiky má Sokol i v ČB velký kredit, počet členstva se rychle zvyšuje a nedostatečné sportovní zázemí je překážkou rozvoje.

V roce 1922 došlo k poslednímu, přímo ideálnímu rozhodnutí – získat (odkoupením a výměnou pozemků) celý nezastavěný, travnatý až bažinatý ostrov na soutoku Malše a Vltavy, zvaný Schnarcherův o velikosti cca 9,5 ha, přístupný v tom čase pouze brodem.

První ideový návrh na příští úpravu vypracoval v květnu 1923 br. ing. arch. Karel Chochola, tehdejší župní stavební referent na základě průběžných zkušeností se stavbami sokoloven a cvičišť v různých městech – všechny tyto stavby dodnes dokazují, že se stavělo nejen účelně, ale i pro krásu.

Jeho návrh spolu s úředními směrnicemi, doporučeními stavitelů z ČOS (br. ing. Fr. Beránek či br. arch. Krásný) i činovníků Sokola ČB se staly podkladem pro veřejnou soutěž na architektonickou úpravu – nyní již Sokolského ostrova, kterou, vzhledem k rozsahu a důležitosti, vypsal spolu s českobudějovickým Sokolem i Městský úřad ČB již v roce 1923.

Sešlo se celkem 14 návrhů, nebyla udělena první cena, ale rovným dílem byly oceněny návrhy ing. arch. Chocholy a arch. ateliéru Stránský-Šlégl z Prahy. Jednalo se o dokonalé využití bezesporu výhodně položeného pozemku pro všestranné sportovní aktivity městského obyvatelstva.

Rozsáhlý stavební program bylo nutno samozřejmě realizovat po etapách – nejprve stadion, tzn. letní cvičiště pro hromadná vystoupení a prozatímní dřevěný most, vše dle dopracovaného projektu ing. Chocholy.
První veřejné vystoupení na cvičišti se konalo brzy – u příležitosti červencového výročí smrti Jana Žižky. Tzv. „krajový“ slet 1924 se nadmíru podařil, úspěch byl sportovní i morální, jak psal dobový tisk. Přijeli hosté i cvičenci z celé republiky i z Rakouska.

Kvůli velkým povodním a škodám bylo na radnici r. 1926 rozhodnuto o regulaci Vltavy v oblasti města, vznikla i elektrárna a pohyblivý válcový Jiráskův jez na novém toku Vltavy, který určil i následné výškové uspořádání ostrova. Navážkou musel být zvýšen o 120-140 cm.

Roku 1933 byla otevřena v blízkosti stadionu nová sokolská plovárna s restaurací a celým potřebným zázemím vč. šaten v tribuně stadionu. Dva otevřené betonové bazény na břehu Vltavy, napájené filtrovanou vodou z Malše potom sloužily veřejnosti až do 70. let minulého století. Její provoz přinesl další finanční prostředky pro stavbu sokolovny.

Na jaře roku 1927 byla vypsána veřejná soutěž na definitivní situování a provedení sokolovny. Byl vybrán návrh architektů p.Stránského a Šlégla z Prahy, jehož konečnou podobu v zásadě všichni známe ze skutečnosti. Byli ihned pověřeni zpracováním detailních plánů a rozpočtu.

Roku 1928 byly slavnostně položeny základní kameny – jsou patrné v soklu severní zdi, blíže k městu, s nápisy: TROCNOV – symbolizuje sílu, HUSINEC – symbol pravdy, CHELČICE – symbol lidskosti a Č.BUDĚJOVICE – symbol svornosti. Jsou zde uloženy údajně také dobové materiály a památky, bohužel o nich více nevím. Památné kameny, zakryté na staveništi dřevěným bedněním, čekaly další dva roky na začátek stavby.

Roku 1930 – pod. č.j. 8836/30 vydal Městský úřad v ČB dne 13.8.1930 stavební povolení na stavbu sokolovny. Byly provedeny základy a suterén – spěchá se i vzhledem k postupující stavbě nového jezu, který ovlivní hladinu spodní vody na ostrově. Na výběr stavebních firem pro realizaci sokolovny byla vypsána veřejná soutěž – komplexní nabídku podaly pouze dvě firmy – výhodnější byla nabídka firmy bratří Petrášů z ČB. Stále není dostatek peněz, shání se půjčka … Ani přepracovaný, poněkud zredukovaný projekt není finančně výhodnější.

Vzhledem k možnému znehodnocení úspor ve souvislosti s politickou situací, se družstvo rozhoduje v roce 1939 zahájit stavbu, nakupuje materiál do zásoby. Firma budějovických stavitelů, bratrů Petrášových zahajuje práci 9. srpna, k delšímu zdržení však dochází na podzim, kdy přednost dostává stavba letiště v ČB. Je nakonec dokončena vrchní stavba, narychlo provedena střecha a osazena okna. Začátkem roku 1942 převzala potom veškerý sokolský majetek německá správa, která nehotovou stavbu i stadion částečně využívala.

Již 8. května 1945 předseda Družstva pro postavení tělocvičny br. ing. Matyáš a náčelník jednoty ČB br.Tůma převzali Sokolský ostrov do svých rukou. Vzhledem k tehdejší situaci byly v novostavbě sokolovny odstraněny pouze nejnaléhavější závady a byla bez kolaudace využívána až do doby, kdy stavební úřad, kvůli nebezpečí úrazu, provoz zakázal.

Dne 14. 6. 1947 byla dokončená sokolovna konečně otevřena velkou slavnostní, umělecko – tělovýchovnou akademií, na kterou druhý den navazoval župní slet v ČB.

Je to stavba pozoruhodná, ceněná dobovými i současnými architekty. Dle dobového tisku je to prvá monumentální stavba od konce války, která se ve městě uskutečnila.

Je to příklad moderního stavitelství, tzv. funkcionalistický styl (typické jsou účelové budovy jednoduchých tvarů). Krátký technický popis – jedná se o třípodlažní železobetonový skelet s nižšími zděnými přístavky, vše s plochými střechami.

Sokolovna je pevně spojena se stadionem Je to složitá a důmyslná kompozice jednotlivých bloků v symetrickém uspořádání k podélné ose stadionu (dříve na něj vedly z úrovně hlavního sálu mohutné schody). Z podchodu mezi sokolovnou a stadionem je vstup do šaten v suterénu i do prostoru stadionu. K hlavnímu vstupu vedou z východní strany impozantní schody s velkou plochou u širokého vstupu.

Jen pro zajímavost - dlouho se uvažovalo s rozdělením hlavního sálu na samostatné tělocvičny pro muže a ženy, bylo to tak i plánech z roku 1936. Hlavní sál sokolovny o rozměrech 26x50 m při výšce 9 m byl dlouho největším sálem ve městě a vyhovoval i požadavkům nejvyšší volejbalové soutěže. Je zde velký vestibul, mnoho místností a kluboven, kanceláří, byt sokolníka, další sály a provozní místnosti.

Slavnostního otevření se zúčastnili i hosté z Prahy – náčelnice ČOS ses. Provazníková a starosta ČOS br. Jánoš. Na akademii cvičilo na hrazdě i reprezentační družstvo ČOS. Starostovi jednoty ČB, br. Autengruberovi předal br. ing. Matyáš symbolický stříbrný klíč od sokolovny, ulitý ze stříbrných mincí, věnovaných členstvem (mám jej v archivu). Po dokončení suterénu je vydáno 13. 9. 1948 povolení k užívání budovy.

Na stadionu se potom konal r. 1948 mimo jiné i tzv. Olympijský den – závodů se tehdy zúčastnil i Emil Zátopek, mám jeho věnování v kronice. V roce 1952 byl stadion cílem jedné etapy cyklistického Závodu míru.

Po únorových událostech byl Sokol násilně přeměňován v jednotnou tělovýchovnou organizaci, nakonec zcela zrušen a majetek odebrán.

Sokolovnu a stadion využíval potom TJ Slavoj, později přejmenovaný na TJ Škoda. Stadion byl upraven pro 1. Československou. spartakiádu, byly kvůli tomu zrušeny tenisové kurty i volejbalová hřiště na severní straně a celá východní tribuna vč. hudebního pavilonu. V roce 1956 byl dostavěn JV roh sokolovny – v místech, kde kdysi byl plánovaný samostatný trakt pro loutkovou scénu vznikl byt správce a v šedesátých letech byla provedena přístavba na jižní straně – místo dosavadní terasy vznikla v patře další místnost. V 60. letech se postavily na západní straně stadionu, v odstupu od hlavní tribuny, menší obytné domky jako služební byty správců. Pravidelná údržba však byla zanedbávána.

Sokolům válka sebrala úspory na novou tělocvičnu dvakrát

Snahy po obnovení činnosti Sokola v roce 1968 byly brzy potlačeny normalizací.
Po „sametové“ revoluci obnovil Sokol jako takový počtvrté svoji činnost. Po dlouhé době se těžko navazovalo na tradice, mnoho bývalých členů již nebylo mezi námi, povědomost o Sokolu byla po léta utlačovaná a zkreslovaná, bojovalo se o navrácení „střechy“ nad hlavou. Tělocvičny i sportovní zařízení se, pokud vůbec, vracely v havarijním stavu, v tisku se v souvislosti s majetkem objevovaly štvavé články.

Sokolovna, stadion a pouze část pozemků na Sokolském ostrově se vrátily až po dvou letech složitých vyjednávání ve značně neutěšeném stavu.

T. J. Sokol ČB byla po 42 letech konečně ve své sokolovně, svůj původní inventář (nářadí, nábytek) si však musela odkoupit, protože původní účetní doklady neexistovaly. Náklady na provoz budovy byly v té době 1 – 1,5mil. Kčs ročně.

Postupně se podařilo odstranit jen ty nejhorší závady – především oprava střech a elektroinstalace (díky dotacím z ČOS a např. příjmům z pronájmů sportovišť). Roku 2001 jsme začali provádět výměnu oken a zateplení fasády.
Těžce potom zasáhly Sokolský ostrov povodně roku 2002, které v Č. Budějovicích proběhly ve dvou zničujících vlnách, celková škoda na našem majetku na ostrově přesáhla 11,6 mil. Kč.

Při první vlně byl suterén sokolovny zaplaven do výšky cca 80 cm, při druhé vlně již do výšky 220 cm - celý suterén tedy zničen vč. strojního vybavení kotelny a výměníku. To je nejhlubší část objektu a bylo zde 4,20 m vody.

Sáňkaři, kteří trénovali kolem Budějovic, patřili k nejlepším

Stadion byl zatopen v obou případech, při druhé vlně byla výška vody na celé ploše 1,80 m.
Opravy suterénu trvaly celý rok – vznikly však prostorné, nově koncipované šatny s odděleným špinavým a čistým provozem a moderní sociální zařízení, zlepšilo se vytápění a větrání budovy, lepší podobu dostal malý sál v suterénu, značně vylepšené jsou pronajímané prostory.

Další „pohroma“ přišla 5. února 2004 – rozhodnutím Ministerstva kultury byla prohlášena hlavní tribuna stadionu a vlastní budova sokolovny za nemovitou kulturní památku. Návrh byl podán bez našeho vědomí a na naše námitky nebyl brán zřetel – plánované opravy a modernizace, především stadionu, budou do budoucna ztíženy až zablokovány.

Začali jsme totiž připravovat plány na rekonstrukci areálu stadionu vč. tribun. Cílem bylo zachovat charakter a atmosféru prvorepublikového stadionu tak, jak je v roce 1923 navrhl arch. Karel Chochola, zároveň však vytvořit moderní sportoviště.

Sokolský ostrov pamatuje i Zátopkův světový rekord

První etapa modernizace se podařila v roce 2006 – byla upravena osmidráhová běžecká dráha (musely být upraveny náspy na východní a severní straně), hlavně co do parametrů, odpovídajícím současným požadavkům Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF). Byl proveden tartanový povrch dráhy i všech atletických sektorů. Za účasti mnoha významných hostů – zástupců kraje, města, ČOS i členů předsednictva Českého klubu olympioniků v čele s Danou Zátopovou, bylo dílo v listopadu předáno do užívání.

Do druhé etapy je zahrnuta rekonstrukce stávající, opravdu velmi zchátralé a jak výše řečeno, nyní památkově chráněné tribuny, ve které má vzniknout potřebné sociální a sportovní zázemí pro sportovce vč. vnitřní tréninkové dráhy a nahoře tribuna pro diváky. Původní plány se musely přepracovat, ale teď je již i se stavebním povolením připraven projekt, který se zdá být v dané situaci tím nejlepším řešením. Ucházíme se o dotace a zároveň byla vypsána dlouhodobá veřejná sbírka.

V létě roku 2016 byla z vlastních prostředků provedena celková rekonstrukce střechy a opraveny vnitřní omítky, poškozené dlouhodobým zatékáním.

Byla též provedena rekonstrukce první části sociálního zařízení na stadionu. Šatny tamtéž byly dovybaveny novými lavičkami.

Připravena je druhá etapa rekonstrukce atletického stadionu na Sokolském ostrově – a nadále se, vzhledem k velké finanční náročnosti akce, shání financování. V současné době je v připraveno i prodloužené stavební povolení, abychom byli připraveni.

Všechny sály sokolovny jsou maximálně využívány našimi oddíly, volné dopolední hodiny jsou pronajímány např. školám.

Autor: Milada Pospíšilová, vzdělavatelka T. J. Sokol ČB