Návaly aut v centru způsobují osobní auta obyvatel města a lidí do města dojíždějících. To, že ojedinělý kamion si klestí cestu směrem Mladé nebo Srubec (jede pro tvárnice do Borovan), není podstatné. Kamiony v ostatních směrech jsou vychýleny na levobřežku. Lze říci, že suma aut, kmitající denně centrem města, bude „po“ dálnici stejná jako „před“ dálnicí. Ne-li větší, poněvadž automobilový boom ještě neskončil.


Počet aktivních aut ve městě je možné ovlivnit strukturou komunikací nebo velmi lacinou městskou dopravou. V prvním případě je to klasický několikaproudový dopravní okruh zcela mimo města a radiály do centra. Radiály již jsou, ale na okruh mimo město se ještě žádná generace radních nezmohla, a ještě dlouho nezmůže. Dílčí vnitřní okruh Mánesova-Nádražní byl chybou (dědictví socialismu). Začal stavbami mostů Kosmonautů a Pionýrů. Omluvou pro autory může být, že tenkrát jezdila ve městě jen auta podniků a pár lidí mělo Spartaka (jezdilo se na motorkách a na kolech). Uvažovaná „zanádražka“ také není žádný okruh, ulehčuje jen viaduktu.


Druhým řešením je velmi laciná městská doprava. Laciná ne, ta nic neřeší, musí být velice laciná. Auto je sice drahé, ale pohodlné, nezávislé, jedu kdykoli, kamkoli, vezmu nákup. Benzin není o tolik dražší, aby občan nechal vůz v garáži a čekal na autobus. Výši jízdného v městské dopravě má v kompetenci radnice a zastupitelé. Radnice rozhoduje o tom, nasype-li se 300 mil. Kč do jednoho stadionu, 200 mil. Kč do druhého stadionu (diváci představují jen asi 5 % obyvatel města), nebo kolik do dopravního podniku.


Obavy občanů, že dálnice včetně jejího svedení do tunelu u Dobré Vody a zdražení jízdného městské dopravy dopravní situaci ve městě nevyřeší, se jeví jako oprávněné.