Monopol na historii získává levice. Náhle odvolaný ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, jihočeský rodák Daniel Herman (1963) v rozhovoru pro Českobudějovický deník tvrdí, že se rozehrál boj o klíče k archivu bezpečnostních  složek.

Za pár dní vám bude padesát, 
k jubileu jste jako dárek dostal výpověď z Ústavu pro studium totalitních režimů. Bilancujete?
Samozřejmě, že bilancuji, 
a je mi zvláště velmi příjemné, že to mohu dělat tady
 v Budějovicích, v mém rodném městě, které mám velmi rád a kde se cítím doma. Člověk už určitou etapu života prošel, kolik času mi bude ještě darováno, to nevím.

Máte pestrý profesní život. Jste vystudovaný kněz, byl jste asistentem kardinála Vlka, mluvčím biskupské konference, dělal jste asistenta Janu Švejnarovi a teď tři roky vedl Ústav pro studium totalitních režimů. Překvapilo vás tak rychlé odvolání? Co říkáte zdůvodnění, že končíte kvůli údajné nekompetenci 
a pomalé digitalizaci archivu?
Jsem skálopevně přesvědčený, že jde o předem připravený puč. Jak řekl premiér Petr Nečas, mé odvolání je politická poprava. Mám důkazy, že už loni na podzim, před volbami do nově obnovené rady ústavu, probíhala korespondence mezi některými kandidáty a aktivně zapojenými členy senátu. Jasně se deklarovalo, že ten, kdo má být volen do rady ústavu, musí udělat určité personální změny, odvolat mě a vyměnit vedení. Je vidět, že přesně podle tohoto plánu se postupuje.
To, že mi vyčítají pomalou digitalizaci, je úsměvné. Je to liché nařčení a jednoznačně jej odmítám.Poradní skupina pro digitalizaci, jejímž členem  je například i ředitel Státního oblastního archivu v Třeboni Václav Rameš, hodnotila naši práci tak, že má špičkovou kvalitu. Nejen, co se týká objemu zpracovaných dat, ale 
i ekonomické stránky. Digitalizovali jsme v cenové relaci 2,60 korun za stránku, což je nejlevnější možnost. Víme, že existují instituce, které digitalizují za mnohonásobně víc. Na digitalizaci jsou nejrůznější granty, takže může jít 
o docela zajímavý byznys.

Co říkáte výtce, že jste nekompetentní vést ústav, protože profesí nejste historik? Jaký odborník by měl z vašeho pohledu tuto organizaci vést?
Je důležité, aby se ředitel orientoval v historických souvislostech a měl vztah k věcem, které ústav sleduje. Aby náplň práce nebyla oddělená od jeho dosavadních zájmů 
a aby v jeho životě byla zřejmá kontinuita s tématem. 
A jestli má mít historické vzdělání? Myslím si, že to není nejpodstatnější, stejně jako například to, zda má či nemá být ředitelem nemocnice lékař. Moje teologická studia jsou stejně tak dobrá nebo nedobrá jako filologická studia nové paní ředitelky. Podstatné je, jestli se člověk tématem zabývá a orientuje se v něm. Pochopitelně jsou důležité 
manažerské schopnosti. Jsem zastáncem principu subsidiarity čili toho, že věci se mají řešit na nejnižším stupni.
Uznávám týmovost a snažil jsem se poskládat svůj tým co nejlépe. Do ústavu jsem tak přizval špičkové odborníky, hlavně  bývalého prvního náměstka Eduarda Stehlíka, renomovaného vojenského historika. Co se týká ekonomické stránky, jsem rád, že byl  mým ekonomickým náměstkem René Schreier. Bohužel asi také bude odvolán. Je to člověk, který dokázal instituci v ekonomicky nelehké době dobře spravovat po finanční stránce.
V zeštíhlovacím procesu, který na státní správu doléhal, jsme hospodařili velmi dobře a všechny kontroly, které se u nás v uplynulých třech letech vystřídaly, dopadly 
na výbornou. Jsem za to rád, je to jasná vizitka naší práce.

Ústav pracuje v době, kdy kraje většinou ovládá sociální demokracie, která spolupracuje s komunisty. Příští rok možná levicová vláda povede zemi. Necítil jste při práci tlak, abyste se vyhnul zpracovávání událostí, které můžou být nepříjemné pro image levicových stran a hlavně komunistů?
Do začátku letošního roku jsem tlak necítil. Velmi výrazné, politicky motivované tlaky jsem ale začal vnímat po zvolení nové rady ústavu, kdy radní začali hovořit o tom, že jsou politickým orgánem, a že je proto třeba se touto optikou dívat na naši minulost. To je alarmující. Ne že by nám říkali – konkrétně o tomto nebádejte, ale začali hovořit 
o tom, že komunistický režim po roce 48 není možné hodnotit jako totalitní v plném rozsahu, a že je potřeba  rozlišovat a naslouchat veřejnému mínění.
Tohle jsou věci, se kterými se nemůžu ztotožnit. To, co se dělo, rozhodně nebyly žádné excesy. Komunistická ideologie je od základu zločinná. Jako ředitel státní instituce jsem vázán respektováním zákonů a naprosto s tím souhlasím. Teď byl tlak změnit nazírání na skutečnost, že komunistický režim byl totalitní. Objevuje se ideologie učinit komunisty společensky přijatelnými, a to si myslím, že je velmi nebezpečný trend.
Proto kompletně odstoupila vědecká rada ústavu. Vnímala, že zde přestal být prostor pro vědeckou práci a činnost má být naopak politicky limitována. Někteří politologové spekulují, že v příštím super volebním roku 2014 by komunisté mohli mít větší odpovědnost a účast na řízení republiky, což mi připadá příznačné.

Ve vedení Jihočeského kraje zasedají sociální demokraté s komunisty, kteří do rady nominovali rezidenta Státní bezpečnosti Václava Kučeru. Jak sledujete jako Jihočech politické chování reprezentace kraje?
Je to velice důležitý moment. Samozřejmě, že mám k rodným jižních Čechám, kde jsem začal poznávat svět, nadstandardně  blízký vztah. Situace s komunisty s takovou minulostí se ale netýká jenom jižních Čech, ale i západních a nebo východních. Je z toho dobře patrné, jaké jsou kádrové rezervy komunistické strany. Jestliže do krajských zastupitelstev nabízejí lidi tohoto profilu a s touto minulostí, jsou to jejich nejlepší rezervy.
Dá se předpokládat, že obdobné rezervy asi komunisté nabídnou i do nejvyšších pater české  politiky. To by si lidé měli velmi dobře uvědomit před volbami v příštím roce. Jestliže by nám měli vládnout lidé, kteří za úplatu byli ochotní udávat své bližní, je to velmi smutné. Osobně 
se proto budu maximálně angažovat a vynaložím veškerou svou energii, aby tak výsledek voleb nedopadl.

Domníváte se, že návrat komunistů k moci v zemi je reálný?
Bohužel vidíme, že to není nereálné. Komunisté by mohli velmi výrazně zkomplikovat naši zahraniční a bezpečnostní politiku, změnit podnikání a vzdělání, což nakonec vidíme i z jejich postoje 
k rozdělování dotací pro soukromé  a církevní školy. Připustit je k rozhodování, je tak velmi riskantní hrou, před kterou velmi varuji.
Je potřeba věci otevřít a ve společnosti o nich hovořit. To je proces očišťování historické paměti, kterého se nesmíme vzdát. Po mém odvolání mám ale v tuto chvíli dojem, že jde opravdu o to, kdo bude mít klíč od archivu bezpečnostních složek. Možná je mé odvolání skutečně součástí přípravy na vznik budoucí levicové koalice. Kdo může mít zájem na tom, aby se o určitých věcech nedostávaly informace ven? Je to zvlášť nápadné, když se podíváme 
na složení krajských zastupitelstev a kandidáty, které komunistická strana do čela krajů vysílá.

Po třech letech v ústavu končíte. Už víte, co budete dělat?
Události spojené s mým odvoláním jsou zatím dost živé a musí se ustálit. Zažívám velký zájem médií, scházím se s řadou ministrů, ústavních činitelů a velvyslanců, kteří mají o informace ohledně mého odvolání zájem. Mé odvolání přerostlo vnitrostátní měřítko, o čemž svědčí například zájem bývalé americké ministryně zahraničí Madeleine Albrightové nebo německého prezidenta Joachima Gaucka.
Dostal jsem několik nabídek na další angažmá a musím velmi dobře zvážit, jakým směrem se vydám. Byl jsem osloven kvůli spolupráci i dvěma politickými stranami, takže co se týká budoucnosti, se pravděpodobně mé pracovní aktivity budou ubírat tímto směrem.