„Zlatou medaili za 40 bezplatných odběrů krve si převzalo 22 dárců a stříbrnou medaili za 20 odběrů 38 dárců krve bez nároku na odměnu," informovala ředitelka oblastního spolku ČČK Hana Vacovská.

Dárci z Českobudějovicka se mohou pyšnit kromě své početnosti a spolehlivosti i dalším unikátem. Mají jeden z nejaktivnějších Klubů dárců a jako jediní v České republice pořádají svůj ples. Letos se uskuteční již po osmnácté.

„Ani délkou trvání, ani množstvím osob, které se ho účastní, nemá náš ples v republice obdoby. A tím, že se ho účastní 90 procent dárců, vládne tam vždy příjemná lidová atmosféra," pozval na ples předseda Klubu dárců krve Jiří Mareček. Ples se koná 21.února od 20 hodin v KD Gerbera v Českých Budějovicích. Dárci mají slevu na vstupenku.

ANKETA: Co vás přimělo darovat druhým krev?

Karel Lovčí, České Budějovice
Zlatá medaile (40 odběrů)
Začal jsem, když jsem byl ještě u městské policie a bylo to z toho důvodu, že jsem chtěl prostě pomáhat lidem. Je to asi 15 let. Doslechl jsem se, že z krve se dělají i léky a je to pro dobrou věc. Na každý odběr se těším. Mám dobrý pocit, že pomáhám, a dělá mi to i fyzicky dobře. Zrovna dnes jsem volal, jestli potřebují krev, že bych hned šel. Sám jsem krev naštěstí ještě nikdy nepotřeboval. Jsem z povolání voják a dokázal bych v případě nějaké nehody pomoct, protože mám kurzy první pomoci.

Marie Pacolová, České Budějovice
Stříbrná medaile (20 odběrů)
Začala jsem, když mi bylo osmnáct let, tedy hned jak to bylo možné. Mám zdravotnické vzdělání a přišlo mi to úplně normální. Teď jako sestra nepracuji, jsem v jiném oboru, ale chtěla bych se jednou vrátit. Darování krve mi dělá dobře, ten pocit, že někomu můžu pomoct, je příjemný.  V naší rodině chodil darovat i taťka a na můj popud začala darovat i moje sestra. Když mě viděla, chtěla jít prostě se mnou. Zajímavé je, že máme obě jinou krevní skupinu.

Jaroslava Koktavá, Včelná
Zlatá medaile (40 odběrů)
Darovat krev jsem začala před patnácti lety, když mi umřel taťka. Je to pro mě pořád citlivé téma. Měl dlouhodobou nemoc, byli jsme za ním na „áru" a viděli jsme, jak to tam probíhá. Krev sice nedostával, ale já jsem si řekla, že darovat krev je potřebné. Dlouhou dobu jsem v sobě hledala odvahu nechat se píchnout tou jehlou, ale zvládla jsem to. Se mnou začal dávat krev i můj manžel, sestra a naše děti. Od té doby dávám pravidelně a celá zdravá část naší rodiny taky.

Vlastimil Šach, České Budějovice
Zlatá medaile (40 odběrů)
Já jsem začal dávat krev na vojně. Je to pro mě úplně normální věc. Mám dva starší syny a taky dávají oba dva. Asi jsem jim šel příkladem a je to dobře. Mám ještě jednoho syna, ale ten je na to ještě mladý. Vzali jsme ho sem s sebou, aby se mohl trochu motivovat.  Já dávám pravidelně už kolik let, ale sám jsem nikdy žádné problémy neměl. Jednou si mě volali z nemocnice a musel jsem přijet na transfúzní stanici hned z práce. Přitom mám skupinu B a ta není nijak vzácná.

Michal Kolář, Adamov
Zlatá medaile (40 odběrů)
Je to už to tak dávno, kdy jsem začal dávat krev, že už si na to nepamatuju. Jaký jsem k tomu měl prvotní popud, říkat nebudu, protože se za to teď docela stydím. Moje motivace je taková, že když vám dneska nikdo nic nedá zadarmo, proč by člověk neukázal, že je i dobrá cesta –  chovat se hezky a dát něco zadarmo. Mám z toho dobrý pocit. Teď mě zrovna volali na Silvestra, dopoledne jsme šel dát krev a odpoledne jsme šli na Kleť a nemohl jsem tam kvůli tomu vylézt.