Jan Vančura.Jan Vančura, správce Černé věže

Byla doba, kdy se jen těžko sháněly boty značky Prestige. To bylo v roce 1987. Dneska je to pracovní obuv, ale tenkrát to tak nebylo. Pamatuji si, že mi tehdy vyrazilo dech, když jsem je pod stromečkem našel, protože jsem nechápal, kde je mamka mohla sehnat. To je první dárek, na který nikdy nezapomenu. Druhým dárkem, který mi utkvěl v paměti, je autíčko. Byl jsem malý kluk a hrozně jsem si přál autíčko na ovládání. Chodili jsme kolem hračkářství, kde ho měli ve výloze. Tenkrát bylo jenom žluté, ale já jsem si přál červené. Vzpomínám si, jak jsem pod stromečkem otevřel krabici a tam bylo přesně to červené autíčko, které jsem tolik chtěl.

Lenka Krausová.Lenka Krausová, krajská policejní mluvčí

Z dětství je pro mě nezapomenutelné, když jsme se sestrou dostaly velký růžový dům pro Barbie. Tehdy jsme si vydržely hrát až do časných ranních hodin, rodiče nás zaháněli do postelí v době, kdy vstávali.






Vendula Matějů.

Vendula Matějů, mluvčí jihočeských hasičů

Když mi bylo asi čtrnáct let, hodně pro mě znamenalo klučičí kolo se štanglí vysoko nahoře. Jen s klučičím kolem jsem totiž mohla být rovnocenným členem klučičí party a už nemusela jezdit poslední.




Marek Vochozka.

Marek Vochozka, rektor Vysoké školy technické a ekonomické

Nezapomenutelným dárkem pro mě není žádná konkrétní hmotná věc, ale každé Vánoce, kdy se u stromečku, štědrovečerní večeře nebo v dalších svátečních dnech u oběda setkám s lidmi, kteří jsou mi blízcí. Velkým dárkem je pro mě radost dětí z nadílky. Dětská bezprostřednost je opravdu kouzelná. Těším se ale i na 25. a 26. prosinec, kdy se sejdu společně se svou matkou a sourozenci. Jsem z pěti dětí, každý z nás už má svého partnera i děti, takže je nás vždy opravdu hodně. Užíváme si volné dny bez práce, odpočíváme, vyprávíme si a ujídáme cukroví. Největším darem jsou tedy společné chvíle. Podstatou Vánoc je vzájemnost.


Petr Holický.Petr Holický, náměstek primátora Českých Budějovic

Vzpomínám na hračky, které jsem dostával jako malý kluk, třeba na stavebnici Merkur. Nebo úžasný plechový oranžový pásák s pohonem na baterie a žárovkou v motorovém prostoru, který, viděno očima tehdejšího prvňáčka, zcela předčil i dnešní hi-tech produkty.


Marcel Getz.Marcel Getz, kancléř jihočeského Pohádkového království

Co mně změnilo život, tak to byl Jaroslav Foglar a jeho kniha Boj o první místo. Nevím už, od koho jsem ji dostal, věnoval mi ji některý strýc. Je to publikace ještě z první republiky. Dostal jsem ji, protože jsem bydlel na nádraží, taťka byl náčelník stanice ve Vráži u Písku. A mé dětství, to bylo období největší Zátopkovy slávy. To všechno mě motivovalo tak, že jsem i já závodil s vlakem, jako hlavní hrdina knihy. Podle trati ve Vráži se dalo běžet dobře, pěšinka je až ke Kosánům. Knihu jsem dostal asi v první nebo druhé třídě. Když jsem z ní pak četl nejmladší dceři, udělal jsem jí z toho román pro dívky, hlavní postava byla Petra…