Podle vzpomínek svého vnuka a jmenovce, jehož příjmení se však po zásahu matrikáře v období po druhé světové válce píše už jen s jedním N, prožil Rudolf Ortmann nejdříve na srbské a později na italské frontě čtyři roky. „Já jsem byl na vojně dva roky, ale co to bylo proti čtyřem letům v zákopech. Asi si to dnes už nikdo nedovedeme ani představit," zamýšlí se Rudolf Ortman.

Jeho dědeček ve válce sloužil jako dělostřelec. Kdy narukoval, není přesně známo. Dobové dokumenty už se nedochovaly a Rudolf Ortman jako kluk vyprávění svého dědečka o válečných útrapách s velkým zájmem nenaslouchal.

Rudolf Ortmann coby dělostřelec na frontě druhé světové války, na snímku je sedící vpravo.„Já jsem tehdy jako malý měl jiné zájmy. Když dědeček začal o válce, šla mi bohužel jeho slova jedním uchem dovnitř a druhým ven. Dnes říkám bohužel, protože bych se toho rád dozvěděl mnohem víc. Děda ale umřel, když jsem byl na vojně, takže už jsem se ho na podrobnosti nemohl zeptat," vysvětluje Rudolf Ortman.

Jisté ale je, že už v únoru roku 1915 byl jeho dědeček na frontě. Tehdy se totiž vojákovi narodil syn. Tuto radostnou zprávu mu přitom zvěstovala jeho manželka Anežka dopisem, který se dochoval dodnes.


V době, kdy rukoval, měl už Rudolf Ortmann dceru. Narodila se v roce 1912. Jí i zbytku rodiny nepsal voják zprávy z fronty do domu v Českých Budějovicích, který rodina Ortmanových vlastní podle kupní smlouvy od roku 1899. Nýbrž do Čakova, kde Anežka Ortmannová za války pobývala i s dětmi u své maminky.

„Bylo tam velké hospodářství, a tak si babička pro sebe i své děti, tedy mého otce a tetu, dokázala zajistit obživu mnohem snadněji než ve městě," vrací se do let již minulých Rudolf Ortman.

Na srbské a italské frontě sloužil Rudolf Ortmann jako dělostřelec i s dělem, které zachycuje snímek.Zpátky do Českých Budějovic všichni společně přijeli po válce. Rudolf Ortmann se začal opět věnovat truhlařině v dílně, která byla a dosud je součástí rodinného domu. „Na truhláře se dědeček vyučil ve Vídni," podotýká Rudolf Ortman. Vzdorovat konkurenci se mu ale dlouho nedařilo. Sen o úspěšném podnikání se rozplynul v době krize, která Československo zasáhla ve 30. letech 20. století. Krach byl neodvratitelný.

V oboru ale truhlář zůstal. „Později pracoval jako předák u českobudějovické nábytkářské firmy," doplňuje Rudolf Ortman s tím, že na frontu první světové války rukoval také dědečkův bratr Karel, stejně jako několik babiččiných sourozenců.