V současnosti má již hodnost plukovník. S manželem se podílí na výchově tří dětí, ve volném čase se věnujeme sportu a zahradničení.

Jaká je vaše práce, u hasičů není mnoho žen ve vedoucích funkcích že?

Nejsem klasický hasič. U hasičského záchranného sboru pracuji už od roku 2009. Ve funkci vedoucí jsem necelý rok, podléhají mi pouze tři přímí podřízení. Moje koordinační činnost je však rozsáhlá vůči celému kraji, složkám integrovaného záchranného systému (IZS) a úřadům. Věnuji se také školící činnosti.

Jaký máte vztah k uniformě. Pojí vás k ní něco?

Zajímavostí je, že sídlo HZS JčK jsou bývalé kasárny, kde pracoval můj otec, profesionální voják. Vrátila jsem se na místo činu. On mě v uniformě vždycky imponoval, uniformovaná práce i mě, proto lákala.

Přiblížíte svou kariéru u profesionálních hasičů?

Měla jsem dobré jazykové schopnosti, začínala jsem na operačním a informačním středisku, kde jsem přijímala tísňové hovory z linky 112. To byla výborná zkušenost, kterou uplatňuji i dosud v oboru plánování. Pracovala jsem také na ochraně obyvatelstva i dalších funkcích, až jsem se dostala na krizové řízení.

Jak vnímáte kariérní postup a svou práci?

Práce vedoucí mě moc baví, je to taková osobní výzva. Když jsem zapálená do činnosti a práce mi dává smysl, je mi jedno jakou mám funkci, hodnost, kolik za to beru peněz, dělám to, protože to dělat chci. Je pro mě důležité, aby byli i kolegové spokojení, a společně potom odvádíme dobré výkony.

Máte nějaký vzor?

Mým životným vzorem je můj manžel, který také dlouho pracoval u hasičů. I od něj sbírám zkušenosti. Sleduji, jak vede a funguje s lidmi. Je to vedoucí, jakým bych chtěla být já sama.

Popište svůj běžný pracovní den?

Opomenu covid i ukrajinskou krizi. Klasicky vstávám v 6 ráno, na půl 7 odvádím syna do družiny. V práci přečtu maily, kolikrát se nestihnu ani nasnídat, protože se věnuji práci. Najednou je oběd. Plním řadu úkolů, i nečekaných, když to vyjde, ráda končím do půl 4. Pak se věnuji rodině.

Moje práce je obecně krizové a havarijní plánování. Všechno je to v čistě teoretické rovině, výsledek naší kolektivní práce není vidět okamžitě, ani za týden, měsíc. Smyslem je naplánovat věci tak, kdyby nastaly, aby je všechny dotčené orgány byly schopné řešit a ochránily obyvatelstvo. V praxi k tomu často nedochází, mimořádné události, které řešíme, nepatří mezi běžné.

To je asi složitá zákulisní práce…

Určitě. Krizové řízení je komplexní záležitost, vyžaduje znalost právních předpisů napříč obory. Je to velmi náročné, je třeba mít zkušenosti a orientovat se v legislativě. Plány, které připravujeme, navíc vyžadují součinnost ostatních složek, obcí, měst, kraje a tak dále. Všechny dokumenty nakonec schvaluje hejtman, všechno musí být v souladu.

Co jste například řešili během pandemie?

Během covidu to nebyla úplně agenda IZS, my jsme zajišťovali dílčí úkoly, rozvoz ochranných pomůcek, činnosti v testovacích a očkovacích centrech. Řešili jsme například vytíženost krematorií, to byl jeden z mých primárních úkolů. Táborské a budějovické krematorium řešilo v nepřetržitém provozu komplikace s pecemi, a všechno zachraňoval Jindřichův Hradec. Musela jsem si zjistit, jak fungují pece, jaký je systém. Setkala jsem se s tím poprvé v životě, studovala jsem právní předpisy, člověk nabral ohromné zkušenosti a poznal zajímavé osobnosti. Celé řešení epidemie bylo navíc těžké, protože jsme nemohli být všichni dohromady. Fungovali jsme režimově kvůli opatřením proti šíření koronaviru. Bylo náročné všechno sladit.

Co jste měli na starosti během ukrajinské krize a přílivu válečných uprchlíků?

Z covidu jsme rovnou skočili do této oblasti. Nebyl čas na nějaké plánování a běžné aktualizace dokumentů. Jde o událost, kterou dosud nikdo z nás neznal, neřešil, ačkoliv na podobné situace máme zpracované plány. Poprvé se však potkaly s realitou. Hned zasedal krizový štáb a trvale fungovala pracovní skupina, kterou jsme vedla a koordinovala, to byla další ohromná škola v roli vedoucí, intenzivní tři měsíce. Ověřili jsme si tak dokumenty v praxi. Vždycky není důležitý ten plán, ale proces plánování, setkávání, společná práce. V praxi už to potom jede, víme, na koho se obrátit a vše funguje tak, jak má. Vždycky potom z reálné události vyvodíme důsledky. Každá situace se vyhodnocuje na všech úrovních, stanovují se závěry a zapracovávají se do plánů.

Plán není nikdy hotový?

Studenti se mě vždycky na přednáškách ptají, co děláme potom. Všechno, co se plánuje, se prověřuje cvičeními, přichází reálné situace i změny zákonů. To všechno má vliv, plány tak nejsou nikdy úplně uzavřené, hotové a konečné. Mojí specialitou je například Vnější havarijní plán Jaderné elektrárny Temelín, našim hlavním úkolem jsou ochranná opatření vůči obyvatelstvu, které se nachází v okolí.

Jak se vám líbí pracoviště?

Jsem hodně kancelářský typ, mám ráda nástěnky, papíry a propisky. Je to můj splněný sen, toužila jsem po vlastním klidném pracovním zázemí, dříve jsem totiž učila v jazykové škole, kde jsem vzdělávala lidi ve firemním nebo domácím prostředí a putovala po různých místech. Vždycky jsem chtěla mít vlastní kancelář.

Jak vás berou muži jako vedoucí? Hrají ženy důležitou roli v pracovním kolektivu?

To je spíše otázka pro ně (muže, podřízené), ale já byla vždy přesvědčená o tom, že vedoucí by měl být muž. A žena by měla být po jeho boku, jako zástupkyně, či poradkyně. Přestavuji si to jako krále a královnu, rovnocenné partnery, muž panuje a žena mu dává rady, které realizuje. Každé pohlaví do života i práce přináší svůj pohled. Ženy vidí věci jinak než muži a je třeba jejich vnímání propojovat.

Jak odpočíváte, co děláte ve volném čase?

Mám ráda tvůrčí administrativní práci, jsem rodinný člověk, o to aktivnější jsem potom ve volném čase. Potřebuji okamžitou radost a zpětnou vazbu z něčeho, a tak jsem se asi před pěti lety pustila do zahradničení. Mám chatu, kde se věnuji květinám, keřům, je nádherné pozorovat jejich růst a vývoj. To je pro mě relax.

Ohromná výzva je pro mě i výchova dítěte, to mě opravdu baví. Je vidět, jestli se to daří nebo nedaří, a je to moc hezké. Mám ráda také aktivní sport, chození, běhání a cvičení. Každý den potřebuji alespoň půl hodiny pro sebe na tyto aktivity.

Proč by mohlo být povolání hasiče zajímavé i pro něžné pohlaví?

Nejsou to jen hasiči v uniformách v terénu. U HZS máme plno pozic kancelářských. Máme i řadu benefitů, možnost odborného vzdělávání, osobnostní rozvoj a také dovolenou navíc. Libí se mi, že jde o práci ve státní správě, která přináší jistoty. Mě osobně imponuje uniforma, člověk má pocit, že patří do ucelené komunity, rodiny, navazuje to příjemný pocit sounáležitosti. Má podle mě i řadu výhod při jednání, školení, prezentaci. Vyhovuje mi i spolupráce s muži, i když v mém oboru našlo uplatnění dost žen.