„Krajská metropole má přes 3000 kanálových šachet a pod městem vede více než 300 kilometrů kanálů,“ prozrazuje Josef Klíma, vedoucí českobudějovického provozu 1. JVS, která se ve městě o vodovodní a kanalizační sítě stará. Některé chodby jsou i stovky let staré, hlavně v centru města, a dosud fungují.


Dvakrát ročně v nich odborníci provádějí deratizaci, při které likvidují myši, potkany a krysy.


„Rozdáme za rok až 13 500 nástrah,“ vysvětluje Miloslav Mach, regionální ředitel firmy Pařez. „Neobsahují jed, jak si lidé myslí, ale antikolagulant. Tato látka zabraňuje srážlivosti krve, takže potkani umírají tím, že vnitřně vykrvácí.“


Pracovníci firmy říkají, že mrtvé potkany nacházejí často. „Na jedno mrtvé tělo je ale dalších devadesát, které zůstává v kanálech,“ tvrdí Martin Pařez, který se této práci věnuje deset let. „Mrtvého potkana ostatní ale také často sežerou.“
Jak se potkani nechají zlákat nastraženou návnadou? Pomalu.


„Potkan má fobii ze všeho nového,“ tvrdí Pařez. „Dva dny chodí kolem návnady a ani si jí nevšimne. Za dva tři dny si ji odnese do doupěte, kde ji zase dva dny nechá být. Teprve potom se do ní pustí.“


Strach z potkanů pracovníci nemají. „Potkan je plaché zvíře,“ říká Petr Honsa. „Zaútočí jen tehdy, když je zahnaný do úzkých. Pak ale dokáže z místa vyskočit až metr vysoko a půldruhého metru do dálky.“


Potkani přenášejí množství nemocí i parazity, způsobí také velké škody. „Potkani si neustále musí brousit přední zuby, a když se dostanou někam do skladu, dovedete si představit tu paseku,“ pokračuje Mach. „V jedné budějické firmě překousli důležitý kabel a způsobili škody skoro za milion,“ dodává kuriózní případ.


Při práci musí deratizátoři dodržovat bezpečnostní opatření více než ostatní. „Ochranné pomůcky jsou samozřejmostí, a když vyklízíme půdy, třeba od holubích výkalů, používáme i respirátory,“ říká Honsa.


Kromě hubení potkanů se zabývají totiž také dezinfekcí nebo dezinsekcí. „To je hubení lezoucího hmyzu, švábů, mravenců nebo rusů,“ vysvětluje. „Rusové, kteří hráli proti našim na mistrovství světa v hokeji, se však vyhnat nedali,“ vrací se s úsměvem muž, který právě dnes slaví devětadvacáté narozeniny. „Jak je oslavím? Jako každoročně - sním dva tři válečky potkaních nástrah, zapiji je a půjdu si lehnout,“ žertuje muž, který je s touto prací spokojený. „Každý něco dělá,“ říká a zatahuje krumpáčem poklop kanálu, jednoho ze třech tisíc ve městě.

Proč jsou potkani tak nebezpeční?

– Potkani jsou sekundárním zdrojem nákazy některých infekčních onemocnění, především průjmových. Podle MUDr. Lenky Weinerové z Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje potkani přenášejí infekce hlavně prostřednictvím moči nebo výkalů, kterými mohou kontaminovat potraviny nebo obaly, vodu či například krmivo pro domácí zvířata.


– K přímému kontaktu infikovaného zvířete s člověkem dochází výjimečně. Jihočeši se v posledních letech setkali především se salmonelózou, což je akutní infekce související s příjmem kontaminované potravy. Projevuje se bolestmi v břiše, zvracením, vysokými teplotami a nevolností. Původcem jsou salmonely, které se dostávají do potravinového řetězce (drůbež, vejce) většinou krmivem, kontaminovaným potkany.


– Druhým typickým onemocněním, kde potkani jsou hlavním reservoárem, je leptospiróza, která byla akutní po záplavách v roce 2002. Původce – spirochéta rodu Leptospiraceae - je vylučován močí potkanů a může být přenášen pitím kontaminované vody nebo kontaktem narušené sliznice s vodou, třeba při koupání ve stojatých vodách, inhalací kontaminovaného prachu nebo přímým kontaktem s močí, třeba při zemních pracích. Hovoří se o tzv. profesionálním riziku např. u pracovníků v zemědělství, při údržbě kanalizačních zařízení atd.


– Dalšími infekčními nemocemi, přenášenými potkany, je například listerióza. Naprosto ojedinělé jsou v posledních letech také případy Q-horečky.