Podniknout krátký výlet do vzdálených světů mohli v sobotu všichni, kdo zavítali na českobudějovickou hvězdárnu. Ta připravila celodenní program pro děti i dospělé.

Dopoledne patřilo zejména dětem. Na úvod je čekalo ve filmovém sále pásmo pohádek s názvem Jak Rákosníček předjížděl Velký vůz.
Poté se malí návštěvníci přesunuli do planetária, kde se dozvěděli zajímavé věci o zimních hvězdičkách.

Filmy z vesmíru

Odpolední program odstartoval cyklus astronomických filmů Ze Země do vesmíru. Filmový sál, který zaplnily přibližně tři desítky návštěvníků, napětím ani nedýchá. První snímek je věnován přirozené družici Země – Měsíci. Ten má pro lidstvo od nepaměti význam zejména jako měřítko času. „Slunce lidé dalekohledy pozorovat nemohli, proto si zvolili za objekt svého zájmu Měsíc,“ vysvětluje pracovník hvězdárny Štefan Méry.

Další film, který návštěvníci ve filmovém cyklu zhlédli, se zabýval planetou Saturn. Diváci se dozvěděli mimo jiné to, že tato planeta působí na pozorovatele jako velmi klidné vesmírné těleso, ale zdání klame. Je to jedna z nejméně stabilních planet, na které probíhají často bouře se zničujícími důsledky.

Rychlost větru zde dokáže dosáhnout až úctyhodných pěti tisíc kilometrů za hodinu.

Po filmové projekci se přibližně dvě desítky dětí i dospělých přesouvají do planetária, kde je čeká putování hvězdnou noční oblohou.

„Líbila se mi spousta souhvězdí. Jedna z nejjasnějších hvěz byla Sýrius,“ dělí se krátce po ukončení výkladu o své dojmy a nově získané znalosti desetiletý Jan Michalec. Na hvězdárnu chodí občas s mladším bratrem a babičkou.

Výlet ke hvězdám

Souhvězdí Orion a Velký pes pro změnu nejvíce zaujala devítiletého Martina Peku a jeho o rok starší sestru Terezu.

Ani pro ně není hvězdárna neznámým prostředím a hvězdy pozorují rádi. „Planetárium je zajímavé a byli jsme tu už i dvakrát se školou,“ shodují se.
Zlatým hřebem programu mělo být od sedmnácti hodin pozorování planety Jupiter, hvězdných objektů a mlhovin. Kvůli nízké oblačnosti se však nakonec nekonalo.

Pracovník hvězdárny Štefan Méry přesto zájemce ochotně seznamuje s hvězdářským dalekohledem a děti se jím mohou podívat alespoň na vodárenskou věž u fotbalového stadionu. Jaké je jejich překvapení, když vidí věž vzhůru nohama.

„Jéé, babi, podívej, takový dalehled bych chtěl domů,“ říká nadšeně šestiletý Josef Michalec. Jeho přání vykouzlilo na tváři ostatních návštěvníků široký úsměv.