Otázka, proč je tak málo potrestaných za zločiny komunismu, pálí nejenom pozůstalé po obětech krvavého režimu.

„Proč se nepodařilo včas potrestat tehdejší soudce a bachaře, je spíš otázka pro lidi z Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu stejně jako pro státní zástupce, soudce i polistopadovou politickou reprezentaci. Tomu opravdu nerozumím,“ kroutí hlavou režisér a dokumentarista Martin Vadas, který se zločiny komunismu ve své tvorbě zabývá.

Selhání justice

O procesu s Miladou Horákovou natočil unikátní dokumentární sérii nazvanou Proces H.
„Neměli prý důkazy, ale přitom historici je sesbírali dávno předtím. Nepotrestání těchto viníků je velké selhání české justice, státních zastupitelstev i vyšetřovatelů.“

Otazníků kolem smutného procesu je ještě dost.
„Stále nevíme, kdo se vlastně procesu aktivně zúčastnil. Máme sice přehled, kdo dostal jaké odměny, ale nevíme, zda to bylo jen za proces s Miladou Horákovou a jejími druhy,“ pokračuje Martin Vadas.

„Ještě žijí například děti a snad i učitelky, které tehdy posílaly dopisy a žádaly přísný trest pro Miladu Horákovou. Mohly by říct, za jakých okolností to tehdy podepisovaly. Stejně tak by mohli další lidé sdělit, co je vedlo k podpisům pod petice, žádající trest smrti. Pokud vím, tak jedině spisovatel Arnošt Lustig veřejně přiznal, že tehdy na redakční schůzi v rozhlase hlasoval pro přísný rozsudek nad Miladou Horákovou. Je dnes se svým vyznáním téměř sám, těch petic bylo ale minimálně 6300 a signatářů musely být tedy tisíce. Měli by najít příbuzné nebo přímé potomky odsouzených, omluvit se a dozvědět se, co celá ta dlouhá desetiletí prožívali, “ myslí si Martin Vadas.

Kolektivní zavírání očí polistopadových politiků nad zločiny komunismu vedlo k tomu, že většina soudců, prokurátorů, vyšetřovatelů, bachařů a dalších služebníků pokřivené justice a režimu dožívala nebo stále ještě spokojeně dožívá na okraji zájmu společnosti.

Teprve loni, skoro dvacet let po pádu komunismu, se podařilo dostat do vězení prokurátorku Ludmilu Brožovou – Polednovou, která je spoluodpovědná za rozsudky a justiční vraždy v procesu s Miladou Horákovou. Dostala šest let, které si teď odpykává.

Přitom už před pěti lety se téměř podařilo obžalovat ještě dva poslední žijící hříšníky z procesu s Horákovou.
„Jenže státní zástupce usnesení o zahájení trestního stíhání obou obviněných osob tehdy zrušil,“ krčil rameny vyšetřovatel Ilja Pravda z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Podmínka vyhledat písemnosti v kilometrových řadách zpřístupněných archivních dokumentů ho svádělo k pochybnostem, zda má česká justice o potrestání zájem.

Dluh minulosti

Další viníci zinscenovaných politických procesů na svůj trest teprve čekají.
Jsou ale v klidu, protože se je nepodařilo k soudu dostat ani po dvaceti letech od roku 1989. K důchodu navíc dostávají i výsluhy za roky, kdy pomáhali totalitnímu režimu. Ještě mnoho tedy zbývá k vyrovnání se s minulostí a komunistickými zločiny.

Mlčení nad komunistickým zlem a potrestáním viníků zůstává velkým dluhem soudců, státních zástupců i politiků, pokud by ovšem o těchto lidech chtěli jednat.