S takovým množstvím jídla a surovin pracuje denně Ludmila Kratochvílová, šéfkuchařka školní jídelny U tří lvů v Českých Budějovicích.

Pro hladové školáky vaří již 30 let, kuchařkou však původně ani být nechtěla. „Byla jsem spíše technický typ. Když ale v patnácti vyvstala otázka, co budu dělat, rozhodla maminka, že se půjdu učit vařit,“ vzpomíná. Během učení navíc přišly úspěchy včetně druhého místa na celorepublikové soutěži a Kratochvílová vaření propadla.

Nyní krmí mladé strávníky, kteří z různých škol v okolí chodí do jídelny U tří lvů. Zde si mohou každý den vybrat ze dvou chodů. „Nejpopulárnější je řízek. Když napíšeme do jídelníčku řízek na jakýkoli způsob, objedná si ho většina,“ říká Kratochvílová. Dalšími oblíbenými pochutinami jsou svíčková, rajská a samozřejmě vše sladké – ovocné knedlíky, buchty, šišky s mákem.

Kuchařky zde však osvědčené pokrmy nemohou vařit více než jiné. „Podle předpisů se nesmí v měsíci žádné jídlo opakovat, je i stanoveno, že nelze podávat dva dny po sobě stejnou přílohu. Sestavit jídelníček tedy není jednoduché,“ přibližuje Kratochvílová úskalí své práce.

Mrzí ji ale především to, že většina lidí má stále školní jídelnu v povědomí jako jakousi podřadnou vývařovnu, kde pracují lidé, kteří vlastně ani vařit neumí a využívají mražené polotovary. „Neděláme sušenou kaši, můj syn jí říká atomová. Ručně balíme třeba i povidlové taštičky,“ komentuje.

Aby stihly vše připravit, pouštějí se tu kuchařky do vaření již v sedm hodin ráno. Práce je to velmi náročná, zvlášť pokud se celé dopoledne hrbí nad stolem při krájení. Všechny navíc musí být ve své profesi velmi dobré, je totiž nutné vyrobit to nejlepší z omezeného množství surovin. „Každý je z domova zvyklý na něco jiného a nemůžeme vyhovět všem. Vařit ve velkém a tak, aby to bylo chutné i dobře vypadalo, není ale tak lehké, jak si někteří představují,“ říká.

Kratochvílová se nejednou setkala s tím, že lidé z branže její práci nedocenili. Myslí si však, že ona by v restauraci vařit dovedla, zatímco kuchař z restaurace by byl po příchodu do kuchyně jídelny přinejmenším vyjevený. „Minutka je pro mě to nejlehčí, ale udělat pořádnou svíčkovou, to je umění,“ komentuje.

Přesto, že je její práce spojena s ohromnou dřinou, stále ji těší. „Když vidím v kuchyni stovky dozlatova upečených buchet, mám vždy radost, že se to povedlo,“ popisuje.

Naopak trápí ji, když děti jídlo vracejí. Nejčastěji takto putuje zpět zelenina a ovoce. Podle Kratochvílové jsou malí strávníci velmi vybíraví, nedělá jim také problém nacpat se před obědem sušenkami z automatu a jablka, banány a mandarinky vyhazovat do košů či dokonce napichovat na věšáky v šatně. „Snažíme se jim to neustále nabízet. Věřím, že když vytrváme, děti si na zeleninu zvyknou. Hlavní slovo by ale v tomto měli mít rodiče, ne my,“ zdůrazňuje.

Když přijde Kratochvílová po práci domů, už nevaří. Vyhlídka dalších hodin u plotny totiž není příliš lákavá. Proto se také těší na každé prázdniny, kdy si od sporáků, pánví a trouby odpočine.

Další ženy v uniformě naleznete ZDE