Děti si uvědomí, jak jsou důležití rodiče, říká o Spícím městě režisér

Film je o tom, co se stane, když všichni rodiče na celém světě usnou. A rodina, kde jsou čtyři sourozenci se musí vyrovnat nejen s tím faktem, že najednou ze dne na den nemají rodiče, ale i že jejich nejmladší sourozenec Samík je unesen.

Samuel hledá večer před spaním ve filmu maminku. Jak se k tomu postaví sourozenci?

Nejmenší je unesený a sourozenci mají trochu výčitky. V dobré víře totiž udělají to, že ho umístí do školy, kde bude v bezpečí. Sourozenci slyšeli, že děti pod deset let mají jít do škol, kde budou v bezpečí. Samík tam ale není. Začnou po něm pátrat. Musí ho najít dříve, než se probudí rodiče, tedy jestli se vůbec probudí.

Přišlo na předpremiéru do jindřichohradeckého kina Střelnice spousta dětí. Je dobrodružný thriller vhodný snímek pro ratolesti?

Ano, určitě. Je to napínavé, občas strašidelné pro ty nejmladší. Vzhledem k tomu, na co se děti dívají dnes… Žijeme v domnění, že se dívají třeba na Jů a Hele, ale tak to není.

Střípky ze Spícího města. Díl dvacátý: Roušky ve filmu

Děti by tedy z filmu neměly mít strach, ale měly by si odnést nějaké ponaučení?

Děti při filmu zjistí, že si uvědomí, jak jsou důležití rodiče. A rodiče, kteří se na to dívají, zase zjistí, co jsou děti schopné dokázat, když nemají na výběr nebo, když je jim dána důvěra.

Jak se vám to celé natáčelo, když hlavní hrdinové jsou děti?

Natáčení s dětmi je zcela jiná kategorie, nejsou to profesionální herci. Přístup k nim je naprosto odlišný. Děti musíte dostat do té situace. Je tam třeba scéna s chlapečkem, to je můj synovec, vytvořili jsme mu situaci, kdy rodiče chvilku neuvidí a udělal, co bylo potřeba, co bylo ve scénáři.

Jak dlouho se děti učily scénář?

Moc se to neučily. Já nechci, aby to znaly nazpaměť. Chci do toho vnést tu autenticitu, protože když to odříkají, tak to slyšíte v té intonaci, že to s rodiči doma trénovaly. A to se mi nelíbí. Samík, to je ve skutečnosti můj druhý syn Kryštof. Pro něho to bylo náročné v tom, že měl scény hrát hodně sám. Byl odkázaný na nás, na štáb a neměl tu konfrontaci s jinými herci.

Střípky ze Spícího města. Díl osmnáctý: Prázdné ulice v lockdownu

Měl tam váš syn Kryštof, tedy Samuel, hodně složitých úloh?

Ano, měl hodně náročných scén. I fyzicky. Třeba, když skončil v České Kanadě v tričku a v kraťasech ve sněhu.

Ve filmu jsou záběry i na České Budějovice.

Rodina bydlí v Budějovicích, pak se vydávají hledat Samuela do České Kanady, tam jsou různé indicie, že jel tím směrem. Většina filmu se odehrává v České Kanadě. Autor knihy Martin Vopěnka situoval děj do České Kanady, i když to přímo v knize není. Říkal jsem si, co by řekl na to, kdybychom to natáčeli v České Kanadě a on mi řekl, že to tak zamýšlel, že se to odehrává celé v České Kanadě. Trvalo nám to asi 25 natáčecích dní a pak rok, než jsme to dali do kupy. Vůbec to jednoduché nebylo.

U předpremiér máte i besedu s lidmi. Kde lidé film už viděli?

Na festivalu ve Slavonicích, pak v Dačicích, nyní v Hradci, v Budějovicích a v Krumlově. Jdeme po místech, kde jsme natáčeli. Má to být poděkování lidem, co se na tom podíleli. Vypozorovali jsme, že film je atraktivní pro teenagery. Ti se na to dokážou dívat stejně jako sedmileté děti. Pak je to určené pro rodiče dětí, kteří soucítí s těmi hlavními hrdiny, protože mají potomky ve stejném věku.

Střípky ze Spícího města. Díl sedmnáctý: Vystřižená scéna

Odpovídá Adam Svátek

Děláš rádce sourozencům ve filmu. Co bylo nejtěžší se naučit?

Nevím, jak odpovědět. Já jsem neměl žádnou nejtěžší scénu. Spíš jsem měl lehkou roli. Ochraňuji sourozence, věděl jsem většinou, co by mělo být správné a nejrozumnější.

Pamatuješ na nějaký vtipný moment?

To bylo ve Slavonicích, tam jsme seděli v kostele a přišel za mnou kněz, pohladil mě po hlavě a já to musel opakovat vícekrát, protože jsem se smál. Kněz měl být součástí scénáře. Budějovice se mi strašně moc líbí, natáčení mě tam moc bavilo. Je to fakt nádherné město.

A s ostatními dětmi z filmu jste kamarádi? Chtěl bys být do budoucna hercem?

Předtím jsme se s dětmi neznali, ale jsme kamarádi doposud. Půjdu teď do devítky, je mi čtrnáct a vím, že hercem být nechci. Chtěl bych se zaměřit na cizí jazyky.

OBRAZEM: Střípky ze Spícího města. Díl dvanáctý: Omlazení Samuela

Odpovídá Lenka Vychodilová

Koho představujete „na plátně“?

Byla jsem Simona. Paní, která se setká s pohřešovaným malým Samíkem. Na chvíli mi ho manžel koupil. Když jsme končili projekci ve Slavonicích, tak jedna malá holčička se ptala maminky, proč byla ta paní tak zlá? Já jí chtěla vysvětlit, že jsem spíš byla smutná, protože ten Samík mě nemá moc rád, a proto jsem byla možná trochu zlá. Hraji tam v jedné epizodě. Nějakou chvíli Samík pobude u nás, než mi uteče z domova. Diváci mě mohli vidět např. jako jeptišku ve filmu Fotograf.

Líbilo se vám na Jindřichohradecku?

Zajásala jsem, když jsem věděla, že budeme točit kolem Kunžaku a Slavonic. V Novém Světě v obci v České Kanadě, tak tam to bylo moc krásné. Často jezdívám do Slavonic, tam je to také krásné, mám tam přátele.