Když jste začala působit v charitě, co bylo vaším největším očekáváním?
Odešla jsem ze školství, abych se věnovala lidem na okraji společnosti. Lidem trpícím, nuzným a osamoceným. Chtěla jsem pro ně připravovat projekty, sehnat na to lidi. A shánět na všechno peníze, tomu se říká fundraising, ale je to takové moderní žebrání. Duchovně jde v charitě o naplnění principu pomáhat lidem milosrdenstvím lásky, sloužit Bohu i lidem v nouzi. To jsem říkala, když jsem před dvaceti lety začínala.

Splnilo se vaše očekávání?
Splnilo se zcela. Nečekala jsem ale že to bude tak náročné a vyčerpávající a zároveň i tvůrčí a radostné. Vyčerpávající v tom smyslu, že na jeden projekt máme například patnáct finančních zdrojů a všechno se musí zvlášť vyúčtovat. Ale je to tvůrčí práce a baví mě to dobrodružství. Vytipovat toho, kdo opravdu potřebuje pomoc, potom na to sehnat peníze a potom to dobře zkontrolovat a vyúčtovat. Mě to baví. Chtěla jsem stavět nemocnice v Africe a dělám podobnou práci tady. Postavili jsme například dům pro seniory a lidi se zdravotním postižením ve Veselí nad Lužnicí.

Blíží se Vánoce, bude to znamenat pro charitu víc práce?
Ano. Ozývají se například obce, jak společně pomoci lidem žijícím na ulici, letos Jindřichův Hradec otevře noclehárnu a hledá provozovatele. Byli tu kvůli lidem bez domova z Vyššího Brodu, z Horní Plané.

Jsou lidé jako dárci před Vánoci štědřejší?
Určitě jsou si lidé bližší. Moc mě loni potěšilo, kolik přinesli potravin pro bezdomovce na naši výzvu. To nás hodně drží. Jeden den jsme to vyhlásili a druhý den lidé přinesli hrách, čočku, prkénko na krájení, co bylo potřeba.

Je v něčem charitativní organizace podle vás podobná malé firmě?
Ano. Děláte projekty. Řídíte lidi, zajišťujete finance.

A je to v něčem odlišné?
Nemůžete si peníze vydělat. Musíte je získat jinak a nemáte je nikdy jisté. Rozpočet začíná lednem ale peníze přijdou až v březnu.

Dá se říci, že práce charity má sezonní vrcholy?
Ano. Začíná to na podzim, kdy připravujeme žádosti o dotace, to nám vezme hodně času. V zimě připravujeme Tříkrálovou sbírku, staráme se o lidi na ulici. Děláme vyúčtování projektů a řešíme také nedostatek finančních prostředků. V březnu konečně přijdou první peníze, děláme benefiční akce a akce pro dobrovolníky. V létě děláme tábory pro děti, přijedou děti z Rumunska a Běloruska. To je mimo běžný provoz, máme 90 projektů. V létě přichází také katastrofy, požáry, povodně, vichřice, tak ob rok.

V jaké činnosti nejvíce pomáhají dobrovolníci?
Pomáháme lidem ve výkonu trestu, to je vězeňská korespondence. Dobrovolníci docházejí do nemocnice. Chodí k lidem se zdravotním postižením, k seniorům, starají se o děti a dospělé na okraji společnosti, pomáhají při katastrofách.

Kolik jich momentálně v českobudějovické diecézní charitě působí?
V projektech máme dobrovolníků 150, při Tříkrálové sbírce jich máme 2,5 tisíce. Každý dobrovolník je pojištěný. Ale také je vybíráme. Těžko se odříká, ale nevezmeme každého. Pozoruji ale, že lidé chtějí dělat něco, co má vyšší smysl. Také se hlásí mladí lidé.

Od kolika se přijímají dobrovolníci?
Od 15 let na Tříkrálovou sbírku od 18 let v jiných projektech.

Lze přiblížit čtenářům, co všechno diecézní charita klientům nabízí?
Děláme toho hodně. Pomoc starým lidem, pobytová zařízení pro lidi staré a nemocné, azylové domy pro matky s dětmi a pro muže, pomoc obětem domácího násilí. To se týká nejen žen, ale i mužů a násilí na seniorech. Nabízíme pomoc drogově závislým, máme zařízení pro děti a mládež, komplexní poradenství a další aktivity.

Jak velká organizace je diecézní charita?
Středisko České Budějovice má sedm projektů, 30 zaměstnanců a rozpočet 18 milionů korun, ale patří tam i projekt ve Veselí nad Lužnicí nebo poradna v Táboře. Celá diecéze, kam patří jižní Čechy i část Plzeňska a Vysočiny má 450 zaměstnanců a rozpočet 146 milionů korun.

Co považujete osobně za největší úspěch v činnosti v minulém roce?
Malá radost byla, že se podařilo vařit v zimním období polévku pro lidi bez domova. Dále, že se rozběhl projekt dobrovolnictví v nemocnici.

Co vám naopak přidělalo starosti?
Nedostatek finančních prostředků pro lidi na okraji společnosti, pro děti a mládež a pro poradenství.

Spolupracují spolu charity?
Spolupracujeme úzce v otázce dobrovolnictví s ADROU a spolupracujeme hodně s obcemi, církvemi a neziskovými organizacemi. S Českým červeným křížem se spojujeme při různých katastrofách.

Co byste si nejvíc přála pro charitu?
Chtěla bych, aby byla charita nezávislá. Abychom měli dost zdrojů a byli nezávislí v tom, kam směřujeme práci. Aby bylo méně problémů a vůbec nemusela charita existovat. Nejhorší je, že se setkáváme stále více s tím, že lidé upadají do beznaděje, myslí si, že život nemá smysl.

Chystáte nějaký větší nový projekt?
Pro lidi na okraji společnosti připravujeme projekt, který bude jak pro děti, tak pro dospělé, pro ty, kteří chtějí pracovat, i nová pracovní místa.

Už víte, jaký motiv budete mít na PF 2013?
Bude to motiv cesty, to je pro mě nejoblíbenější motiv.

Příští týden ve středu bude ve Štafetě Českobudějovického deníku na otázky Michaely Čermákové odpovídat duchovní správce farnosti Týn nad Vltavou Marek Donnerstag.