Podle Josefa Štulce ruší krumlovské otáčivé hlediště vzhled historické zahrady. „Není vzácností,“ říká Štulc, prezident české sekce organizace ICOMOS, která se zaměřuje na ochranu hmotného kulturního dědictví i krajiny.
Jaký je váš názor na otáčivé hlediště v zahradě krumlovského zámku?
Hlediště lze vnímat ze dvou odlišných pohledů. Pozitivně, jako technické zařízení umožňující specifický typ divadelních představení, který přináší silné kulturní zážitky. A negativně, jako monstrózní architektonicky nepovedený prvek, který ruší kompozici nesmírně cenné historické zahrady a brání zpřístupnit letohrádek Bellarii, která je evropským unikátem.
Vnímáte tedy hlediště jako vzácnost, nebo něco, co zahradu hyzdí?
Dnešní hlediště vzácností není, bylo postaveno jako již třetí v pořadí až v roce 1993. Nespornou vzácností by bylo původní malé Brehmsovo dřevěné hlediště z roku 1958, pokud by se uchovalo. Dnešní architektonicky bezcenná masivní stavba jedinečný prostor zámecké zahrady těžce poškozuje.
Proč?
Tato nevzhledná stavba stojí přímo v průsečíku historických kompozičních os a utlačuje graciezní rokokový letohrádek Bellarie. Připomínám, že proti podobě, kterou hlediště dostalo, energicky protestoval i autor původní myšlenky Joan Brehms.
Jak by bylo nejlépe s točnou naložit?
Podle české sekce ICOMOS je nutné točnu demontovat a kompozici zahrady obnovit. Ztotožňujeme se se studií, která byla předvedena expertce UNESCO v roce 2005. Pro točnu byla vybrána náhradní lokalita v prostoru bývalé zásobní zahrady. Návštěvníkům divadelních představení by to nabídlo mimořádný zážitek. Šli by krásnou promenádou a na konci by vstoupili do krásného, pro divadlo upraveného prostředí. To by navíc bylo možné přizpůsobovat charakteru her. Bohužel památkáři nemohli tuto variantu představit veřejnosti. Ta je naopak klamána tvrzením, že pokud bude točna demontována, divadelní představení zaniknou. To je čistá demagogie.
Je podle vás reálné, že hlediště prohlásí technickou památkou?
Absurdní prohlášení kulturní památkou nemohu vyloučit. V některých situacích rozhoduje politická vůle, nikoli odborné zdůvodnění. Dnešní stavba je jako hmotný artefakt kulturně bezcenná.
Jak byste vnímal, kdyby se hlediště opravdu památkou stalo?
Vnímal bych to jako ryze účelový krok, který uspěl jen díky politickému tlaku.
