„Táta byl vysoký důstojník armády. Bojoval proti Francouzům a pak i Američanům a nechtěl, abychom my děti musely do armády,“ začal Miloš Phan s vyprávěním. Možné to bylo díky tehdejší mezinárodní smlouvě mezi Vietnamem a Československem o spolupráci a studiích.

RUSKO? NE ČESKOSLOVENSKO

I když původně byla cílová destinace jiná – Rusko. „Do Čech jsem se dostal vlastně díky tlaku,“ smál se Miloš Phan. „Neprošel jsem totiž zdravotní prohlídkou. Doktorovi se zdálo, že mám vyšší tlak, a tak mě poslal pryč a abych přišel druhý den, místo mě jel kamarád,“ vyprávěl a pokračoval: „Mimochodem, tlak jsem měl v pořádku, jen jsem předtím běžel, abych přišel na prohlídku včas. Druhý den už bylo na pořadí právě Československo a prošel jsem v pohodě.“ A tak se ještě spolu s dalšími 15 lidmi ocitl ve vlaku a za 19 dní sibiřskou magistrálou vystupoval z vlaku na hlavním nádraží v Praze.

JÍDLO A HOLKY

„Začátky byly dobré. Někdo to snášel lépe, někdo hůře, nejen kvůli neznalosti jazyka, ale hlavně kvůli velké změně klimatu. Ve Vietnamu když teplota spadne na pět stupňů nad nulou, tak mají děti prázdniny a zůstanou doma kvůli mrazu,“ přibližoval klimatické rozdíly. Pro Miloše Phana to ale problém nebyl. „Já jsem se asimiloval docela v pohodě. Jídlo mi chutnalo, počasí mi taky tolik nevadilo, jazyk jsem se naučil,“ vyprávěl Budějčák a přidal historku se svým učitelem češtiny. „Ten nám říkal, že když chce člověk umět česky, musí česky myslet, tak jsem začal běhat za holkama a chodit na pivo, to byl můj začátek českého myšlení. Myslím, že to vyšlo to, že česky už docela umím,“ smál se Jihočech.

K SOUDU

Ten se z něho stal díky svatbě s dívkou z Českých Budějovic. Tady také začal svou kariéru soudního překladatele. „Ke krajskému soudu mě navrhli policajti, protože se dozvěděli z cizinecké policie, že se v Budějovicích zrovna přihlásil Vietnamec, co umí česky, pak už nebyl problém mě vyhmátnout,“ vzpomínal s tím, že tlumočit ale začal už v Praze. „Soudním tlumočníkem jsem se stal ale až tady na jihu na základě rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, který mě jmenoval,“ dodal.

ČESKÁ BEZPROSTŘEDNOST

Letos je tomu 43 let, co se ocitl v Čechách. Co si na Češích za tu dobu oblíbil? „Líbí se mi česká bezprostřednost, přímost. Je to opak proti Asiatům, kteří jsou spíš uzavření, opatrní a mají zdlouhavé vyjádření. A co naopak nemá u Čechů rád? „Závist. Když mi chcípla koza, tak ať sousedovi aspoň dvě,“ poukazuje Miloš Phan na naše neduhy.

VÝLET DO HANOJE

Na původní domov ale nezanevřel, do svého rodného města Hanoje jezdí. Má možnost se tu setkat se svými třemi bratry, pro něž chtěl otec lepší budoucnost. To se mu také splnilo. Ani z jednoho se nestal voják. „Nejmladší brácha vystudoval práva, druhý bratr byl akademický malíř, ale zběhl k novinařině a teď je šéfredaktorem jednoho deníku, nejstarší bratr šel k polici,“ přibližoval život svých sourozenců. Na otázku, co jim z Čech vozí, odpověděl: „Jednoznačně dobrou náladu, takže vtipy. České vtipy jsou podle mě úplně nejvíc nejlepší, aspoň mně se líbí,“ uzavřel povídání.