Dotazy, co s prolukou, pokračovaly i po roce 1990. V současné době se ptá čtenář Deníku ze Schweinfurtu v Německu, rodák z Českých Budějovic, proč je před nádražím tak hrozná proluka a jestli v tom místě nestál v minulosti, např. před válkou, nějaký dům.

V této proluce bývala zahrada restaurace U Pjetronů a na části těsně u hotelu Imperial stál úzký objekt kolmo na Nádražní, ve kterém prodávala Terezie Lubasová byliny.

Restauratér Václav Pjetron měl hostinec v Chelčického, ale jak vyplývá z oznámení v Budivoji ze dne 25. 8. 1903 koupil nebo již vlastnil zahradu či pozemek rozprostírající se z Chelčického do Nádražní: „Oznamuji uctivě, že dnem 29. 7. 1903 počal jsem čepovati ve svém hostinci U Pjetronů v Knappově ulici (dnes Chelčického) pivo z českého akciového pivovaru, a sice i nadále v místnostech i přes ulici litr za 14 kr. Zároveň upozorňuji, že k pohodlí p. t. obecenstva zřídil jsem do hostince vchod též z Nákladní (dnes Nádražní) třídy a veškeré místnosti i pěknou zahradu, co nejslušněji upravil. O hojnou účast prosí Václav Pjetron, hostinský.“

K Pjetronům na pivo se tedy chodilo z Chelčického i z Nádražní. Přímo u zahradní restaurace byla výchozí a konečná stanice tramvají a od roku 1948 trolejbusů. Václav Pjetron měl v domě v Chelčického také hostinské pokoje. V domě byl též přihlášen Bedřich Pjetron, obchodník a člen Sokola I. V některých dokladech je jméno psáno Pietron i Pjetroň (s háčkem), správně podle Budivoje je U Pjetronů.

V tom čase bylo staré nádraží jinde a naproti budoucímu nádraží byla jen stinná zahrada restaurace U Pjetronů a podávalo se dobře vyleželé pivo. V roce 1908 bylo postaveno nové nádraží, v letech 1908 a 1909 se postavil hotel Grand, v letech 1923 a 1924 hotel Imperial a mezi hotely zůstala zahrada restaurace, což je až dodnes předmětná problematická proluka.

Kolem roku 1950 byl odstraněn objekt s pultovou střechou Terezie Lubasové. Podle pamětníků byl poškozen při bombardování v roce 1945, ale nebyl zničen. Proluka tedy nebyla vytvořena bombardováním ani demolicemi. Vznikla zvláštním vývojem pozemků, které nebyly komerčně zajímavé a najednou se před nimi postavilo nové nádraží.

Podnik Restaurace a jídelny (RaJ) chtěl v roce 1968 postavit v proluce mezi hotely vlastní restauraci. Podal žádost dne 22. 8. 1968, ale útvar hlavního architekta (ÚHA) MěNV žádost zamítl. V roce 1969 hodlal podnik RaJ provést větší rekonstrukci a přístavbu hotelu Grand, podal opět žádost, ale ÚHA žádost zase zamítl. Nebylo to vyloženě, že by rekonstrukci zakázal, ale odvolával se na směrný územní plán, který počítal s II. dopravním okruhem v Chelčického ulicí.

V roce 1970 RaJ znovu žádal o povolení rekonstrukce hotelu Grand a ÚHA zase nepovolil, přičemž potvrdil, že Chelčického ulicí povede II. dopravní okruh a celá jedna strana ulice bude do hloubky 10 m demolována. Nic se však nedělo (to bylo ostatně dobře). Až dopisem ze dne 1. 12. 1982 oznámil odbor územního plánování a architektury MěNV organizačnímu odboru MěNV, že proluka je určena k příležitostnému parkování. Definitivně.

Mezitím se změnila koncepce dopravy ve městě i názvy příslušných útvarů MěNV〜. Dopravní okruh se naplánoval a později uskutečnil jako autostráda vedená z Mánesovy Nádražní třídou a dále na Pražskou. Není to ideální okruh, např. „odřízl“ nádražní halu od města, ale pořád lepší než obludný průtah Chelčického ulicí s demolicí celých bloků budějovických domů.

Máte doma staré záběry Českých Budějovic a chcete je zveřejnit v tomto seriálu? Není nic jednoduššího. Kontaktujte nás a přijďte do redakce. Vaší pamětihodností se následně potěší čtenáři sobotního seriálu Putování městem. Příště se projdeme po Seminárním náměstí.

Jan Schinko