Snímek pořízený před rokem 1911 zabírá Širokou ulici ve směru k hereckým domům a k muzeu. Napříč ulice ale stojí klasicistní budova někdejšího okresního soudu. Mezi touto budovou a severní stranou Široké ulice vedla do Kněžské ulice úzká ulička. Objekt okresního soudu, později dům Procházků a obecní dům, byl zbytečně zbořen v roce 1911 včetně částí gotického hradebního systému. (Hradební věž Manda byla zlikvidována o něco dříve.) Široká tak byla proražena k dnešní Jirsíkově ulici kolem již stojící školy sirotčince. V jižní frontě Široké po Okresním soudu byla pak léta zahrada a až roku 1942 byly na ní postaveny herecké domy.

Vpravo na snímku je v přízemí domu s polovalbou obchod s nápisem „Johann Stagmann Soehne“. Vedle tohoto domu vlevo stojí dům s výraznou atikou a fasádou se štukovým dekorem, který má nad vchodem domovní znamení – modrý vinný hrozen. V domě se v 16. a 17. století vařilo pivo, ale potom hospoda zanikla, k čemuž asi přispělo to, že dům vyhořel. V roce 1647 totiž koupil na tom místě městský truhlář Kristián Pfitzner od obce spáleniště za 80 kop. Předtím měl původně gotický dům prodejní cenu 400 až 460 kop. Truhlář Pfitzner si zřejmě poté postavil dům nový odpovídající nastupujícímu ještě strohému baroku.

Po roce 1757 sídlilo v domě několik generací mlynářské a krupařské rodiny Pechočů. Za Pavla Pechoče byl dům U modrého hroznu kolem roku 1818 přestavěn v klasicistním stylu s doznívajícími barokními ornamenty. Autorem nového průčelí s atikou byl asi městský stavitel Josef Bednařík. Zadní trakt domu byl přestavěn roku 1845 podle projektu městského stavitele Josefa Sandnera.

Na konci 19. století byl v domě hostinec „U Remlů“. Nejasné je, od kdy má dům nad vchodem reliéf hroznu, poněvadž v topografii města Jaroslava Kubáka týkající se let 1550 až 1805 se termín „U modrého hroznu“ nevyskytuje. Název „U hroznu“ pro hostinec je doložen až v roce 1926. Podle Františka Valeše, znalce Široké ulice (Valešů měli vedle v domě u Stegmannů krejčovský salon) to byla v období 1. republiky vinárnu U modrého hroznu. Majitelem domu v té době byla Emmerencia Stegmann. Domovní znamení vznikala od 15. století (číslování domů bylo zavedeno až za Marie Terezie). Hostince a vinárny se však více pojmenovávaly podle výrazného hostinského nebo vinárníka. Kupř. vinárna U zlatého hroznu v Hroznové ulici se po léta nazývala „U Žáků“

Johann Stegmann si v domě U modrého hroznu zařídil před rokem 1887 zastoupení „První rakouské pro c. k. země privilegované továrny na kasy peněžní F. Wertheim a spol., Vídeň.“ Vedle v domě měla firma Stegmann slévárnu barevných kovů, kterou po roce 1898 přestěhovala do továrny na Linecké silnici (později roh Wilsonova náměstí a Londýnské ulice). V domě také sídlil řezbář Karel Bauer a firma Johann Pelech. Vinárna U modrého hroznu zanikla nejspíše již před válkou. Možná i proto, že v Široké ulici prosperovaly známější podniky U Štropů (Autobusová stanice), U kapra, U Zlatého soudku (Gulášová chýše) a noblesní Corso (později U železné panny).

Dům vlevo od Modrého hroznu s nižší jednoduchou atikou přiléhající na snímku k bývalému Okresnímu soudu a „Bezirkhausu“ zbořen nebyl. Patřil truhláři Františku Volinkovi. Tento dům koupil kolem roku 1930 státní městský lékař MUDr. Jan Stanko, předseda VII. župy ústřední jednoty čsl. lékařů, a zcela jej přestavěl. Průčelí bylo nahozeno tehdy oblíbenou, ale jinak v historickém jádru města problematickou, brizolitovou omítkou.

JAN SCHINKO