Přes sedmdesát let tu bydlela rodina majitele povoznictví se dvěma služkami a chůvami, po válce se objekt stal sídlem ředitelství hromadné dopravy, později se sem přestěhovaly zemědělské laboratoře. Nakonec tu ale zázemí našel Národní památkový ústav a v sobotu mohli dovnitř nahlédnout i další lidé. Takzvaný Ferusův dům na Senovážném náměstí v Českých Budějovicích se otevřel u příležitosti Dne památek. Pro zájemce zde navíc ještě tento týden zůstává volně přístupná výstava Dřevo v architektuře.

Na náměstí původně stál pouze příměstský dvůr, jehož kořeny sahají do 16. století. Dům se z něj stal díky spojení s dalším dvorem. „Došlo 
k rozsáhlé přestavbě a v druhé polovině 19. století sem přichází rodina Ferusů. Jejich povoznictví během následujících let zažívalo největší slávu. Z dochovaných faktur vyplývá, že firma se zabývala celou řadou činností, vozila zboží, zajišťovala stěhování a silně prosperovala," připomněl Pavel Hájek z Národního památkového ústavu.

Úspěch majitelů se odrazil na podobě objektu. Roku 1927 byla povolena přístavba obchodní místnosti, která je dnes k vidění z ulice. V domě začátkem 20. století žilo přes dvacet lidí včetně domovníka, formanů a baliče zboží. Protože se však Ferusovi hlásili 
k německé národnosti, byl po druhé světové válce jejich majetek zkonfiskován.

Dům tak připadl československému státu, který  jej postupně využil jako sídlo několika institucí. Dlouhou dobu zde fungovalo Podnikové ředitelství ČSAD, poté zemědělské laboratoře. Roku 1995 získal objekt Národní památkový ústav. „Na současném stavu domu se hodně podepsala doba minulého režimu, ale my  se ho snažíme alespoň trochu vylepšit. Má velký potenciál 
a měl by odpovídat tomu, že tu sídlí památková instituce," dodal Pavel Hájek.

Obvykle mohou lidé navštívit Ferusův dům při pravidelných odborných přednáškách, které památkáři pořádají ve zdejším sále. Mnozí ale s radostí využili sobotní příležitosti. Dorazil například Jaroslav Janda se synem. „Dostali jsme seznam otevřených památek a tohle bylo zrovna po cestě. Předtím jsme tu nikdy nebyli, takže nás to zaujalo," řekl.

Jako připomínku původních majitelů spatřili návštěvníci na nádvoří skutečný kočár tažený koněm. „Jedná se o napodobeninu kočáru vídeňského typu asi z konce 19. století. Vepředu na kozlíku sedával vždy kočí s bičem, vzadu bylo místo pro klienty," popsal provozovatel Jan Komzák z Nákří.

Ten se nabízením projížděk živí. Lidé ho mohou potkat nejčastěji na zámku Hluboká. S netradičním povozem však občas vyjede i na silnici. „Je to vozidlo jako každé jiné, můžeme na stejné komunikace jako auta. Když se někde objevíme, pro ostatní je to zpestření, koukají, mají radost, chtějí si pohladit koně. Dřív se za luxus považoval automobil, dnes je to úplně obráceně," doplnil.

Jan Komzák zdědil živnost po otci. Připomíná však také, že jí musí věnovat spoustu času. „Mám několik vlastních koní a především péče o ně je hodně náročná. Člověka to musí bavit," vysvětlil.

Program ve Ferusově domě zpestřila také výstava Dřevo 
v architektuře. Ta tu zůstane ještě minimálně do konce tohoto týdne a lidé si ji mohou prohlédnout kdykoli v době od 9 do 17 hodin. „Expozice vychází z tématu společného pro celou republiku. Rozhodli jsme se připomenout dřevěné prvky v jihočeské architektuře. Mnozí totiž kolem nich denně chodí a přitom si vůbec neuvědomují, jak jsou zajímavé," uvedl Pavel Hájek.

Na výstavě se tak objevují snímky starých dřevěných krovů, stropů či vrat. „Lidé je nejsou zvyklí vnímat jako umělecké dílo, ale my tu ukazujeme, jak se na výzdobě vrat a dveří projevovaly jednotlivé styly. Totéž platí o podlahách. Máme snímky prostých selských i zámeckých zdobených," dodal Pavel Hájek.

Návštěvníci se také dozví, že jižní Čechy nejsou jen krajem selského baroka. Fotografie ukazují  roubenky na Šumavě a severu Písecka. Expozice zároveň připomíná i cennosti, které už neexistují. Dřevo totiž poměrně snadno podléhá zkáze. Napadají ho termiti a ohrožují požáry. Tak byla například před nedávnem zničena rozhledna Hýlačka u Tábora.

Děti navíc mají možnost se na výstavě zabavit hrou. Čeká tu na ně dřevěná stavebnice, která se zaměřuje na památky. Pod rukama se tak těm nejšikovnějším může zrodit například miniaturní replika budějovické Černé věže.