„V roce 1923 bylo na světě pouhých 54 zubrů a z toho jen 12 bylo schopných reprodukce a zároveň nebylo prokříženo s americkým bizonem," připomněl jeden z hlavních iniciátorů návratu zubra do české přírody Miloslav Jirků, vědec z Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích. Z těchto dvanácti jedinců byly postupně vytvořeny  nové populace a dnes žije na světě celkem 4775 zubrů.

Letos se vrátí po několika stoletích i do českých lesů. Nevládní organizace Česká krajina (ČK) před několika dny koupila z Polska první chovnou skupinu zubrů, jednoho samce a čtyři samice, kteří budou vypuštěni do volné přírody. Nejvhodnějšími lokalitami jsou podle odborníků vojenské výcvikové prostory, zejména Doupovské hory a Libavá.

„Jsme velmi rádi, že jsme získali první stádo zubrů. Tento živočišný druh je klíčový pro biodiverzitu v rámci celé Evropy a stal se symbolem ochrany přírody na celém kontinentu," uvedl Dalibor Dostál, ředitel ČK. Cena chovného stáda byla zhruba 310 tisíc korun, finance poskytl sponzor a drobní dárci. Za 10 let by se mohlo stádo rozmnožit na padesát až sto kusů.

Prvních pět zakoupených zubrů zatím čeká v Polsku, odkud budou převezeni do Čech do aklimatizační obory. Pak budou vypuštěni do volné přírody. Během roku by pak skupinku měli posílit další tři jedinci z Polska.

„Těchto osm kusů je první polovina zakládající skupiny," řekl Miloslav Jirků z Biologického centra (BC) Akademie věd ČR v Českých Budějovicích, s tím, že ideální počet pro založení nové populace je 15 až 20 zubrů. Pokud se jim u nás bude dobře dařit, lze při tomto počtu předpokládat, že se zvířata během deseti let rozmnoží na stádo velikosti 50 až 100 kusů a během dalších čtyř let na sto- až dvousethlavé stádo.

Založení nové volně žijící populace u nás je součástí celoevropského programu záchrany zubra pomocí obnovování jeho divokých populací napříč kontinentem. Vzhledem k tomu, že všichni dnešní zubři jsou potomky pouhých 12 zvířat, a jsou tak do značné míry vzájemně příbuzní, stále u nich bez ohledu na celkový počet hrozí jisté nebezpečí.

„Zvířata jsou málo rozrůzněna geneticky, a tak může celý druh vyhladit jedna epidemie, zejména pokud je populace koncentrovaná na jednom místě. Proto jsou nové populace zakládány v co největším počtu vzájemně vzdálených lokalit v různých zemích, čímž se zásadně zvyšuje šance, že v případě neočekávané události alespoň na některém území populace přežije," vysvětluje Miloslav Jirků.

Českým domovem zubrů by se dle odborníků mohl stát vojenský prostor Doupovské hory o rozloze 331 čtverečních kilometrů. Výcvikové prostory jsou jako přírodní biotopy ideální proto, že byly založeny ještě před intenzifikací zemědělství a nedotkly se jich např. meliorační programy a velkoplošná chemizace, tudíž jsou jedněmi z nejzachovalejších přírodních území.

Na projekt návratu zubrů do české přírody bude navazovat výzkum jihočeských biologů, kteří budou sledovat, jaký vliv mají tato velká zvířata na vegetaci, krajinu a drobné živočichy.

„Dlouho jsme se zabývali otázkou, proč mizí některé druhy ohrožených motýlů, brouků a jiného hmyzu. Dospěli jsme k tomu, že spolu s živly, zejména požáry, jim prostředí po miliony let spoluvytvářela velká zvířata jako je zubr, pratur a divoký kůň," uvedl Martin Konvička z Entomologického ústavu BC. Jak vlivem lidské činnosti velcí kopytníci ubývali, nahrazoval je domácí tur.

V polovině 20. století však došlo k mechanizaci a chemizaci zemědělství a velká domácí zvířata se přesunula  do kravínů a vepřínů. Z přírody tak poprvé v historii evropské přírody Velká zvířata zcela vymizela. Požáry jsou již několik století z pochopitelných důvodů likvidovány, a když zmizeli i tito zástupci kopytníků, ocitla se řada drobných živočichů a rostlin bez domova.

„Cílem projektu je, aby se v několika málo oblastech rekonstruovala hypotetická krajina s velkými zvířaty. Předpokládáme, že tím vznikne bezúdržbový způsob péče o krajinu. Příroda dostane i prostor pro evoluci a náhodu," dodal Martin Konvička s tím, že dnes se přírodní rezervace musejí nákladně chránit a udržovat uměle.