Jak uvedl radní a zastupitel David Slepička k tomuto jubileu město chystá několik akcí. „Jednou z nich je výstava dobových snímků ve foyer sokolovny a další je dvoudenní program Pochodem v chod, Týne!, v rámci kterého se uskuteční průvod městem, ukázky klubů vojenské historie či exhibice válečného střetu Wehrmachtu s Rudou armádou,“ zmínil.

Součástí budou mimo jiné i jízdy historického vlaku, nebo projekce filmu Poslušně hlásím z roku 1957. „Přijede šest klubů vojenské historie, bude zastoupená naše armáda, němečtí i sovětští vojáci. Každý si tu založí tábor, kde mají připravené prezentace a svoje výstavy vybavení,“ popsal Slepička.

V sobotu vše doplní i příslušníci současné armády. „Přijedou ženisté z Bechyně i se svou technikou, zahraje nám Ústřední hudba Armády ČR,“ zmínil. Pozvání na oslavy přijaly i zajímavé vojenské osobnosti jako generál Jiří Šedivý, generál Aleš Opata a generál Ladislav Jung.

Z Moravy do Týna

Na oslavy se těší také starosta Ivo Machálek, který v místní posádce sloužil jako velitel roty ženistů od roku 1987. „Když se mě ve škole zeptali, kam půjdou sloužit na vojnu, řekl jsem, že je mi to jedno a skončil jsem v Týně,“ smál se. Posléze teprve zjistil, kde se Týn nachází. „Jsem Moravák a musel jsem si to najít na mapě,“ prozradil. Přestože měl dům na Moravě, jižní Čechy učarovaly jemu i celé jeho rodině, že zde zapustili kořeny.

Od svého nástupu k armádě tady v podstatě zůstal, potom přešel k nedalekému 15. ženijnímu pluku v Bechyni. Na týnské kasárny má jako bývalý voják z povolání jen krásné vzpomínky. „Bylo to moc pěkné období. Ženisté tu měli svůj prapor, zabezpečovali jsme větší celky, přestože tu fungovala rota tankistů, při větších cvičeních jsme stavěli přemostění nebo zátarasy,“ přiblížil Ivo Machálek, který byl držitelem hodnosti kapitán.

Vývoj v letech

Vedoucí městského muzea Jiří Hladeček doplnil historická fakta. Podle jeho slov v Týně působila Československá, později Československá lidová armáda a Armáda ČR zhruba 80 let. „V roce 1921 byla oslovena města nacházející se v ryze českém prostředí, aby v nich mohla být umístěna posádka, mezi nimi byl i Týn nad Vltavou,“ uvedl s tím, že se na tomto kroku dohodla samospráva s ministerstvem obrany.

V Týně nejdříve sídlila rota vozatajců. „Problémem se stala neexistence adekvátních ubytovacích prostor, šlo totiž o posádku zhruba padesáti mužů,“ vysvětlil Hladeček. Mužstvo provizorně bydlelo v objektu, kde je v současnosti hostinec Malostranská restaurace. „Dříve tam býval ovčín, vozy a techniku parkovaly v prostorách arcibiskupské rezidence, na zámku měli také ustájeny koně,“ podotkl vedoucí muzea.

Od vozatajů až k tankistům

Později došlo k jednání o vybudování kasáren. „Byl vybrán prostor na Malé straně směrem na Čihovice, kde vznikly ve 20. letech 20. století samostatné budovy,“ popsal s tím, že posléze se zjistilo, že je to pro vozataje nákladné na provoz a do týnských kasáren se stěhovali také dělostřelci.

Dělostřelci zde působili od roku 1924 téměř deset let. „Mezi nejznámější oddíly patřil ten s číslem 255, kasárny využívalo i protektorátní vládní vojsko,“ poznamenal Hladeček.

Během 2. světové války došlo ke snížení počtu vojáků. Po osvobození Masarykova kasárna přišla také o své jméno, koncem 40. let se vojáci opět do Týna vrátili, tentokrát zde začali působit tankisté. „Byl zde umístěn především 17. tankový pluk, který v týnských kasárnách fungoval až do 90. let, kromě něj i další přídavné jednotky jako ženisté,“ doplnil.

Konec kasáren v Týně

S těmito mechanizovanými jednotkami došlo například k rozšíření garáží i ubikací. „Kasárna se neustále rozšiřovala jak pro vojsko, tak pro umístění vojenské techniky,“ vysvětlil. Poté se postupně reorganizovalo, snižovaly se stavy, armáda se profesionalizovala a na začátku milénia zůstaly zdejší vojenské prostory bez využití. „Objekty získalo město, dnes jsou z větší části zdemolované, ale část využívají soukromé firmy, několik budov se dočkalo přestavby a jsou v nich soukromé byty,“ dodal Jiří Hladeček.

Za první republiky posádku navštívil generál Stanislav Čeček, či generál Jan Bohumír Syrový, v období tankistů přijel prezident Ludvík Svoboda, posádku poctil návštěvou také olympijský běžec Emil Zátopek a v posledních letech fungování i generál Jiří Šedivý.