Ještě studujete v Praze, ale profesionálně jste režíroval 
i jinde. Co vás přivedlo právě 
do Budějovic?
Ano, dokončuji DAMU – Katedru  alternativního a loutkového divadla, jsem před diplomkou. Během magisterského studia jsem ale byl režisérem na volné noze. A zhruba před půl rokem mě oslovil Petr Hašek, že se má stát novým uměleckým šéfem Malého divadla a že by mě chtěl s sebou jako parťáka. Znali jsme se z dřívější spolupráce na některých předchozích projektech.

Divadlem doslova žijete, můžete zmínit nějaký z vašich dalších projektů?
Založil jsem uměleckou skupinu UMSKUP. Loni jsme například udělali první ročník festivalu Horká jehla. To je divadelní obdoba filmového festivalu „48 our". Princip spočívá v tom, že na tom filmovém festivalu jsou tvůrčí skupiny, které za 48 hodin natočí nějaký film. V divadelní obdobě jsme to pojali tak, že jsme si zkrátili čas na 8 hodin a za tu dobu má vzniknout divadelní představení. Tímto způsobem jsem se seznámil i s českobudějovickou divadelní skupinou Arte della Tlampač, jejíž členové minulý ročník vyhráli. Jejich výhodou je, že umějí improvizovat, a to se v takovém časovém tlaku hodí.

Jak dlouho pracujete na jihu Čech?
Už v prosinci  jsme zkoušeli hru Etiketa pro sígry. To bylo ale domluvené ještě před trvalou spoluprací. Napevno jsem v Budějovicích až od letoška.

Takže už se z vás stává Budějčák a žijete zde trvale?
V Českých Budějovicích pobývám půl týdne, zbytek času jsem v Praze. Původně jsem z Chebu. Ale já jsem všude doma. Když jsem tu, pracuju docela intenzivně. Právě jdu ze zkoušky a pak půjdu hned zase na další. Postupně od nové sezony za námi přijedou a v Malém divadle nastoupí další mladí herci. Například  Marek Menšík, který z Českých Budějovic pochází.

Jaké máte v divadle podmínky. Máte velkou volnost?
Musím říct, že máme podmínky skvělé. Jsou tu na nás moc hodní. Poskytují nám solidní zázemí, můžeme se soustředit na práci. Nastavili  jsme s Petrem docela ostré tempo, tak doufám, že se to podaří a nasměrujeme divadlo zase trochu jiným směrem. Rádi bychom rozšířili dětské divadlo i pro starší publikum. Je skvělé, že je divadlo každé dopoledne plné, ale večer je tam zatím smutno. Ten barák se dá myslím dobře využít i jako bezvadná klubová scéna. Ale naším prvním cílem je rozšířit publikum o teenagery a o vysokoškoláky. Bude to dobrá  příprava diváka na velkou činohru. Když je člověku třeba dvacet, není špatně, že ho hned nezačne bavit opera. Některé věci potřebují čas.

Znal jste Jihočeské divadlo už před příchodem do Budějovic?
Ne, všechno je pro mě nové. Nikdy jsem v Českých Budějovicích předtím nebyl. Ale je pravda, že když jsem virtuálně procházel různé divadelní scény pro dětského diváka, tak mi to budějovické tak nějak nejvíc vonělo. V Českých Budějovicích se mi líbí a zatím moc nevěřím tvrzením, že jsou Jihočeši uzavřenější.

Zajímáte se také o sociální divadlo, plánujete v něm dál pokračovat?
V čele projektu sociálního divadla je Honza Čtvrtník, který se mnou spolupracuje i v Malém divadle. Spolu s ním jsme před lety založili projekt „Jiné jeviště". Zabýváme se tvorbou divadla s mentálně postiženými nebo i s jinak specifickou skupinou, třeba seniory. V poslední době se Budějovice proslavily bohužel také pochody neonacistů a problémy sídliště Máj. Myšlenka udělat divadlo s touto tematikou se řediteli velmi líbila. Teď ji postupně rozvíjíme. Zvažujeme roční projekt, ve kterém by pracovali herci z Malého divadla společně s Romy. Na konci by mělo vzniknout regulérní představení.