Dobový snímek z archivu Státního okresního archivu v Českých Budějovicích zabírá vpravo pohled do Krajinské, vlevo do Hroznové ulice. Snímek byl pořízen po roce 1908, poněvadž v Krajinské jsou již koleje tramvají, ale před rokem 1911, kdy byly dva domy v Krajinské a dva v Hroznové zbořeny kvůli stavbě německé spořitelny. V Krajinské to jsou, přesněji byly, renesanční Ettmayerův dům se stupňovitým štítem a vedle vpravo pozdně barokní Maškův dům s vysokou atikou. Pravděpodobně měly oba domy starší gotická jádra a hlavně oba měly cenný budějovický výtvarný prvek – podloubí.
Další domy Vlčků a Čečků s historizujícími fasádami, ale se starším jádrem, a též s podloubím demolici ustály. Měly však namále o 60 let později. Podle „Průvodní zprávy k zamýšlenému rozšíření budovy SBČS v Čes. Budějovicích“ ze dne 18. 3. 1968 se Státní banka československá, pobočka Č. Budějovice, odvolává na asanační plán města, podle kterého mají být oba sousední domy v Krajinské zbourány, a hodlá v tom prostoru postavit svou budovu. „Zbouráním dvou přilehlých domů vznikne proluka cca 17 m široká, která umožňuje provést přístavbu SBČS v nejpříhodnějším směru, který umožní přímé propojení nynější provozní haly s novou provozní halou v přístavbě se stejnou úrovní podlah a jedním hlavním vstupem (stávající vstup) do budovy SBČS“. SBČS zpracovala již studii a výkresovou část.
Jaro roku 1968 ve městě bylo politicky nadějné, plné událostí (rovněž nadějných) a na přístavbu banky v Krajinské a jiné poškozování historického centra města nebyl čas. SBČS vycházela z platného asanačního plánu města, nedá se říci, že by požadovala bourání domů. V následujícím roce v dopise ze dne 5. 2. 1969 potvrzuje Útvar hlavního architekta (zkratka ÚHA) Městského národního výboru, že dle podrobného územního a asanačního plánu bude ve výhledu uliční a dvorní trakt dvou sousedních domů banky v Krajinské zařazen do demoličního záměru. Naštěstí se nespěchalo (byly jiné starosti, např. prověrky, kdo co dělal a řekl po 21. 8. 1968), protože ÚHA naznačil, že to bude teprve zařazeno do výhledu. Čas pracoval pro oba domy, jejichž průčelí a podloubí stojí dodnes.
Ettmayerův dům měl stupňovitý štít s polovalbou. Je možné, že původně na přelomu pozdní gotiky a renesance měl vysoký „zubatý“ štít jako má zbrojnice na Piaristickém náměstí. Na snímku v podloubí byl nový obchod se střižním zbožím firmy J. Zimmerhansl. V roce 1906 jsou zde se střižním zbožím uváděni Martin Kouba a Marie Šímová. V traktu v Hroznové byl krupař Kašpar Kouba. Vešel se ještě krejčí František Koblas. Obchodníci a krejčí byli v domě v nájmu. Na konci 19. století byl majitelem domu Rudolf Ettmayer a před zbořením domu Martin Ettmayer a spol.
V sousedním domě Františka Maška, který dům získal na přelomu 19. a 20. století od Jáchyma Koniaka, je na snímku čitelná firma Antonína Krále, víno, lahůdky a uzenářská jídelna. V závorce se uvádělo „ochutnávárna“, z čehož ale nebylo patrné za jakých podmínek se ochutnávalo. Jestli ten, kdo ochutnal, mohl zase v případě subjektivního nechutnání volně odejít.
Další dům, který zůstal na místě, měly Apolonie Vlčková a Ludmila Vlčková. Zde byla v období 1. republiky známá drogerie Antonína Vlčka, psal se také Anton Wlček, parfumerie, kosmetika, drogy (ale termín drogy znamenal tehdy trochu něco jiného). Podle reklamy to byl velkoobchod zbožím lékárnickým, lučebninami, barvami, laky, oleji a zbožím materiálním. Sklad minerálních olejů a vodního skla. V domě měl Jan Macelis prýmkařské zboží, vlnu a bavlnu, Jaroslav Staněk smíšené zboží a sídlil také svrškař Antonín Holec. Jeden čas mlékařka Terezie Valdeková.
JAN SCHINKO
