Na týden se jejich domovem stala jihočeská metropole. V ulicích venčí své domácí mazlíčky a budí nebývalé pozdvižení. Řeč je o cirkusové rodině Joo a mláďatech tygrů, která chodí po městě na vodítku, jako by se nechumelilo. Nejen o tygrech jsme si povídali se synem ředitele Národního cirkusu Jo-Joo Patrikem Joo.

Cirkus v Českých Budějovicích nebývá až tak vzácnou návštěvou. Ten váš se ale postaral o hotové pozdvižení. Do cirkusu chce najednou každý. Čím si to vysvětlujete?
V Budějovicích jsme už tři roky nehostovali, což je výjimka, do velkých měst se obvykle vracíme po dvou letech. Letos je ale už v předprodejí vidět, že je po lístcích velký hlad. Velkým lákadlem jsou určitě tygříci, ale i nové pojetí programu je na návštěvnosti znát. Vystupujeme tu jen týden, uvidí nás tedy celkem jen pět tisíc lidí. Kdo chce lístky, měl by je koupit raději v předprodeji.

Když zmiňujete zvěřinec, vy máte ve výběhu hotovou tygří školku…
Co se týče odchovu mláďat, jsme výjimeční, letos víc než kdy jindy. Podařily se nám tři vrhy po třech mláďatech. A to už je světový úspěch. Volně žijících tygrů sibiřských najdete v přírodě už jen necelých tři sta, devět koťat v jednom cirkuse je tedy skutečně unikátní. Zoologické zahrady nám volají, vyptávají se, jak se to podařilo.

Zeptám se i já, jaký máte recept?
Se zvířaty musíte být opravdu 24 hodin denně. Pak teprve poznáte, co potřebují, aby byla spokojena a aby se vám množila. Teď to vypadá, že budeme mít mladé pumy. A člověk je na to strašně pyšný.

Co potřebuje velká kočkovitá šelma ke spokojenému životu u cirkusu?
Musíte vědět, co mají rádi, co jim vadí, co je stresuje, co jim chutná, na co se těší. Máme tu třeba tygra specialistu, který má rád vajíčka, druhý se zase může utlouct po šlehačce. Neplatí, že každý tygr je šťastný, jen když dostane maso. Každý jednotlivec má svá specifika. I povahová. Jeden je flegmatik, druhý cholerik. Je potřeba vypozorovat, co kdo chce, kam až můžete zajít. A neplatí to jen o tygrech, máme tu i pumy, které chodí na vodítku jako psi, mazlí se s námi. Hlavně se synem, toho milují, olizují ho radostí, když přijde. Normálně nesmíte k šelmě, když žere, pumy synovi nic neudělají, ani když jim žrádlo bere z misky. Leopard je zase tátův miláček. Ale ten má úžasné vztahy se všemi zvířaty. U tygrů občas i spí.

Leckdo alespoň tuší, jak vycvičit psa. Má podobná pravidla i drezura velkých kočkovitých šelem?
Pokud bych to k něčemu přirovnal, tak k výchově dětí. Musíte se jim pořád věnovat, hrát si s nimi, mluvit na ně, brát je s sebou na procházky. Oni vám tu péči vrátí. Všechno musí být formou hry. Ať s nimi děláte cokoli, nesmíte je k ničemu nutit, to je špatně. Nepoužíváme bič, vždyť jsou to členové naší rodiny. I když s nimi vystupujeme, pro zvířata je to zábava, dělají jen přirozené věci, u nás například neskáčou přes ohně.

No dobrá, ale co společná vystoupení šelem s jinými zvířaty? Jak dokážete, že se snesou?
To je totální harmonie, pohoda. Musíte je na sebe zvykat odmala. Podívejte na mladé tygry. Už nejsou žádní drobečkové, přitom mají přirozený respekt z dospělého ale vzrůstem malého psa, neublíží mu. Respekt s nimi roste od narození. Tak to je i mezi ostatními zvířaty, neexistuje, že by na sebe zaútočili, ten druhý je pro ně přítel.

Jak těžké je v tomto propletenci vztahů vymyslet choreografii, která bude fungovat?
Vůbec. U nás je to tak, že číslo vymyslí zvíře a my to pak děláme. Vemte si třeba vystoupení šelem. Přijde třistačtyřicetikilový tygr ussurijský do manéže, má jít na svoje místo, ale on padne a nechce vstát. Táta ho zvedá za ocas a lidi se mohou ubít smíchy. Tohle si vymyslel tygr sám. Jednou přišel a padl, táta ho zvedal a od té doby to dělá furt. Je to forma hry, žádný trik, to ho nikdo neučil. Stejně tak scénu, kdy dostane napít z dětské lahve. Zkrátka jen miluje mléko. A lidi se můžou utleskat, jak se jim to líbí.

Není v těch zvířatech také pořádná dávka exhibicionismu?
Něco na tom bude. Třeba o dalmatinech se říká, že jsou to psi, kteří se nedají vycvičit. Naši dalmatini se můžou přetrhnout, jak chtějí do manéže, jen co uslyší hudbu. Jen musíte ve zvířatech najít to, co je baví, pak se s chutí předvádějí.

Platí to i o lidech? Vyjma představení je v cirkusu hlavně kolem zvířat spousta další práce. Dělá každý také jen to, co ho baví?
U cirkusu jsme se prakticky všichni narodili. Se zvířaty jsme vyrůstali a bereme je jako členy rodiny. Je přirozené, že se každý o všechny postará. Ještě se mi nestalo, že by se mi někdy nechtělo. Práce se zvířaty není práce, já si nedokážu představit, že bych každý den jednal s lidmi.

Co se vám na takové práci nezdá?
Zvířata mají jasná pravidla. Ve světě lidí nikdy nevíte, jak kdo zareaguje. Zvíře vám vstřícnost oplatí stejnou mincí. Když ale tygra naštvete, jedním máchnutím tlapou vás rozpůlí.

A dal vám už někdy tygr za vyučenou, když se mu něco nelíbilo?
Různá škrábnutí, která potřebují pár stehů, jsou běžnou záležitostí. Stačí, že si tygr jen hraje. Drápy má jak břitvy, stačí přijít jen v šortkách a nátělníku, on na vás z radosti skočí a škrábne vás. Ale to není žádný útok, ten by člověk ničím nezastavil.

Lidé ve městě jsou na větvi z toho, že chodíte s mladými tygry na vodítku po ulici na procházky. To se jen tak nevidí.
Moc daleko se nikdy nedostaneme. Hned vás obstoupí dav zvědavců, chtějí se fotit, zkrátka pozdvižení. Až mám strach, abychom nezpůsobili nějakou řetězovou havárii, aby řidiči nekoukali na nás a nezapomněli řídit. Není vhodné chodit s tygrem po hlavní silnici.

Dostanou se někdy někde na procházku i rodiče těch koťat?
I malej tygr, když zabere, je to pořádně znát. Velkého neudrží ani pět chlapů. Když už jdou ven, je to o naprosté důvěře. Musím si být naprosto jistý, že nezabere, že nikde neuvidí žádnou kořist.

Vraťme se ale do manéže. Celou dobu si povídáme o zvířatech, máte ale nabitý program i co do vystoupení artistů.
Jsou z celého světa, mnozí absolvovali jedny z nejlepších artistických škol v bývalém Sovětském svazu. Za vidění stojí vystoupení Haluny z Mongolska, ta vyhrála festival v Monte Carlu, její kolegové vystupovali v Las Vegas, je tu i hodně tanečnic, kostýmů, choreografie i hudba už je především show. Rozhodně se mají na co podívat jak děti, tak dospělí. Jezdíme hodně i po světě, kde se inspirujeme.