Zázračná drogerie u Česala navždy zavřela. Po téměř 60 letech

Zpřetrhaná štafeta

Obchodem prochází Pavel Česal, syn dlouholetého majitele, a vysvětluje, co k uzavření prodejny spojené s jejich příjmením vede.

„Když letos zemřel táta, na kterého byla prodejna psaná, rozhodli jsme se už dále v provozu obchodu nepokračovat. Dokud táta žil, nedokázali bychom mu říct, že končíme, ale nyní je jiná situace. Já i sestra, která prodejnu poslední roky vedla, nemáme na obchod sílu ani energii, navíc máme různé zdravotní komplikace. Mysleli jsme si, že by prodejnu převzaly třeba naše děti, ale ty mají jiné zájmy nebo bydlí jinde,“ vysvětluje inženýr chemie. „Měli jsme tu šest prodavaček, chodili sem učni. Prodejnu teď převezme obchodní řetězec s podobným sortimentem, jsme před podpisem smlouvy. Některé prodavačky tu zůstanou, stejně jako nám zůstává prodejna, kterou jsme neprodali, ale pronajímáme ji. Byli jsme zavedení, měli hodně stálých dodavatelů a opravdu široký sortiment, takže k nám lidi chodili rádi a výdělky byly slušné,“ říká Pavel Česal.

Hřebíky místo piva

Prodejna s drogistickým zbožím byla postavena na místě bývalé hospody v 60. letech zároveň s okolním panelovým sídlištěm na rohu Lidické třídy a ulice L. M. Pařízka, dříve Budovatelské. Miroslav Česal nastoupil do prodejny jako vedoucí v roce 1966 po krátké praxi v oboru. Ve 23 letech měl na starosti deset zaměstnanců a časem i dvacet učňů. V privatizaci počátkem 90. let získal s kolegou drogerii do soukromého vlastnictví. Dlouholetého vedoucího pak vystřídala jeho dcera Vladimíra Straková.

close info Zdroj: Radek Gális zoom_in Prázdné regály za pár týdny vystřídá sortiment jiného prodejce.

Co zde lidé našli pod názvy drogerie - barvy - papír? Např. mýdla a šampony, úklidové prostředky, srpy a kladiva, šroubky i matice, hrábě, kropáče a další zahrádkářské potřeby nebo sazeničky hrachu, aster a vinné kvasinky, autokosmetiku, kancelářské a školní potřeby, pohledy, nafukovací kruhy, baterie, čokoládu, benátové tyčinky, bezlepkové dobroty nebo alpu a konzumní líh… Bohatý sortiment i vlídná a zkušená obsluha, která dokáže poradit, sem lákaly lidi z okolí, z celého města i odjinud. „Pracuji zde už 14 let,“ svěřila se před dvěma lety Vladimíra Straková, mající na starosti 6 zaměstnanců. „Tatínek sem dochází pořád,“ připomněla, že obchod, kde strávil přes půl století, je jeho srdeční záležitostí. Pan Miroslav Česal po dlouhé nemoci v nedožitých 81 letech letos 5. června zemřel. V den jeho pohřbu v pondělí 10. června byla prodejna celý den zavřená.

Ráj pro kutily a děti

Před prodejnou stojí červená motorka se sajdkárou. Přijel na ní Rostislav Tureček z Mladého, aby učinil s dcerou poslední nákup v legendární prodejně. Pavel Česal vychází mezi dveře a usmívá se. „Na téhle motorce jezdíval i můj táta a mě tenkrát bral jako kluka do sajdkáry,“ vzpomíná.

Rostislav Tureček vysvětluje, že motorka Jawa 250 zvaná kývačka je z roku 1960 a sidecar velorex z roku 1964. „Jezdím na ní s dětmi na výlety, letos už máme najeto přes 2000 kilometrů. Dneska jsme se vraceli z koupání pod Římovem a zastavili se na poslední nákup. Dcera si koupila nějaké holčičí šminky,“ prozradil poslední zákazník a dá se do nostalgického vzpomínání.

close info Zdroj: Radek Gális zoom_in Rostislav Tureček s dcerou se přijeli rozloučit s legendární prodejnou stylově.

„Do drogerie na tzv. Lineckým, čemuž jsem v 70. letech jako dítě nerozuměl, se chodilo pro Deko a víčka na zavařovací sklenice, pro bombičky do sifonové lahve a mnoho dalších potřeb do domácnosti. První osobní vzpomínky mám na dobu, kdy jsem si pod vlivem četby Dvou divochů vydělával kůže na ušití zálesáckého oblečení. Šel jsem na to moderně a zakoupil jsem tehdy prodávanou soupravu na činění kožek. Prádelnu v rodinném domě jsem přeměnil na koželužnu zapáchající jako ta v marocké Marrakeši. Předcházelo tomu vlastnoruční stáhnutí několika králíků z kůže. Později jsem jezdil sem na Lidickou pro barvy a laky, a na rozdíl od jiných prodejen zde nebyl problém koupit třeba klíh nebo šelak. Drogerie uspokojila všechny kutily, hospodyně nebo zahradníky. Vpravo od vchodu byly stojany plné semen, na ně navazovaly regály s hnojivy a na výběr bylo z mnoha kropáčů. Zkrátka nepřišly ani děti. Když byl náš dvanáctiletý syn menší, hned věděl kam zamířit, a uprostřed obchodu našel modely aut nebo dinosaury. A když jsme sem dneska přišly s dcerou poslední den prodeje spíš než na nákupu rozloučit se s legendární budějckou prodejnou, hned zamířila k pultu, který jsem vždycky míjel. Ve svých sedmi letech zkušeně vybírala z hranatých a všelijak baňatých lahviček tu nejvoňavější a přibrala k tomu i jakousi tužku, prý na oči. Já jsem dneska přišel zkrátka, protože jsem si zde chtěl jako tolikrát koupit kyselinu citronovou na vyčištění reznoucí nádrže motocyklu. Škoda, už ji tady nekoupím, stejně jako nic jiného z neuvěřitelně širokého sortimentu. Zůstanou mi jen vzpomínky a poslední účtenka,“ dodal Rostislav Tureček.

Čekání na zázrak

Na facebookových stránkách týkajících se Českých Budějovic se poslední dny k uzavření legendární prodejny vyjadřovaly stovky lidí. V naprosté většině chválily zdejší zkušenou a ochotnou obsluhu a pokladní stejně jako bohatý sortiment. „Tuhle prodejnu jsme nazývali zázračná, protože jsme tu vždycky našli, co jsme zrovna sháněli,“ uvedla vysokoškolská pedagožka a výtvarnice Dominika Sládková – Paštéková. „Jak jsem jednou vešla dovnitř, byla jsem jak v ráji,“ uvedla zákaznice, která neskrývá svůj smutek nad přetrženou tradicí. „Já to nemůžu rozdýchat, pořád jsem věřila, že se stane zázrak a změní rozhodnutí. Jak se postupně vyprazdňovala, bylo hodně smutný. A dnes…,“ svěřila se další zákaznice. „Je velká škoda, že do toho nikdo z rodiny nešel,“ myslí si např. Dana Bendová. „Drogerie prosperovala, zvládla i dobu covidovou, a mohla klidně fungovat dál. Byla opravdu jediná, kde jsme sehnali skoro úplně všechno. Je mi to neskutečně líto,“ doplnila.