Bývalí žáci za ní i po mnoha letech chodí s pomlázkou

Chtěla být herečkou, baletkou nebo učitelkou. Na příkaz maminky zvolila kantorské řemeslo, ale využívá v něm i herectví a tanec. Dagmar Poláková vyučuje český jazyk a hudební výchovu na Česko-anglickém gymnáziu v Budějovicích. Letos zahájila svůj 36. rok za katedrou.

Prožíváte po tolika letech ještě nějak zvláštně první školní den?
Prožívám ho jinak než ostatní dny. Pro mě je to pořád slavnostní okamžik a vždy se moc těším na děti. Je to pokaždé  začátek něčeho nového.

Pocházíte z učitelské rodiny? 
Co vás přivedlo k povolání?
V rodině to vůbec nemáme. Od dětství jsem měla tři přání – chtěla jsem být herečkou, baletkou a pak učitelkou. Ty první dvě přání mi maminka zatrhla s tím, že potřebuji slušné povolání. Takže jsem učitelka 
a jsem tomu ráda. Ostatně přitom také trochu hraju a občas i tancuji při hudební výchově.

Na Česko-anglickém gymnáziu začínáte devatenáctý rok. Nezatoužila jste jít na jinou školu?
Podívejte, děti jsou všude stejné. Tady se také vždy objeví skvělé třídy i třídy, kde je  víc lotrů. Já mám hlavně ráda děti se všemi jejich problémy 
a starostmi.

Takže vás to pořád baví?
Ano, moc. Jednak mě baví děti jako takové a pak mám ráda ten pocit, když vidím zpětnou vazbu své práce. To mě nabíjí. Dokáži se při hodinách úplně vydat, třeba při hudební výchově tančíme a odcházím úplně vyčerpaná, ale největší odměnou pro mě je, že se to dětem líbilo. Taky jsem pořád mezi mladými, kteří mají spoustu energie. Navíc mám pocit, že jsem si vybrala ten nejkrásnější obor – literaturu a hudbu. A v hodinách to ještě spojuji s výtvarnem a historií.

A jak je těžké přimět dnes děti ke čtení? Pořád se říká, že zájem mladých upadá.
Na naší škole děti čtou. Samozřejmě tráví čas u počítače a internetu, ale čtou. S tím se musí začít hodně brzy a je důležité nechat je číst, co je baví, nebo umět je navést na to, co by je mohlo bavit. Já mám dva syny, jeden byl čtenář ještě před základní školou, ale druhý číst odmítal. Tak jsem mu nabídla komiksy a on se přes to dostal dál. Já na četbu hodně dám, vždycky tu mám kopu čtenářských deníků, sleduji je, rozebíráme to. Čtenářský deník opsaný z internetu u mě v žádném případě neprojde a nenávidím takové ty výcucy a obsahy v kostce. Člověk to musí znát celkově a pak ho četba 
i obohatí. To jsem radši, když studenti přečtou méně knížek, ale musí je mít opravdu v ruce.

Musíte si ještě dělat přípravy do hodiny?
Nemusela bych, ale pořád je dělám. Nebaví mě učit stejně. Mohla bych jen opakovat osnovy z minulého roku, ale to by se mi samotné nelíbilo. Ráda si něco vyhledávám a vymýšlím, co by mohlo děti zajímat.

Musíte asi také sledovat nové knihy a další aktuality.
To mi povídejte, před revoluci jsem měla načtené kdeco, ale pak mi najednou hrozně chyběla angloamerická literatura. To jsem rychle doháněla. I teď číst určitě musím, ale já také chci.

Vaše práce tak jistě nekončí 
s poslední vyučovací hodinou, jak by si možná někdo myslel.
To rozhodně ne. Jednak si člověk domů nosí i starosti, to nedokážu odříznout, když tady zavřu dveře, a pak jsou ještě mimoškolní aktivity. Jezdím se žáky do Prahy na koncerty, loni jsme chodili také na na studentská představení 
v Jihočeském divadle nebo koncerty konzervatoře. To je příjemné. Velmi mě těší, že dobrovolně přijde většina studentů a ještě po akci někam zajdeme a povídáme si o tom.

Řekla byste, že se během let děti nějak změnily?
Říká se, že jsou horší, ale já si to nemyslím. Když si na ně jako kantor uděláte čas, tak se dají utáhnout. Je možná těžší pro něco je získat, ale jde to a stojí to za to. A že by víc zlobili? Spíš my jsme to víc skrývali a oni jsou takoví otevřenější.

Máte recept, jak je zaujmout?
Univerzální postup neexistuje, všechno musí být individuální. Děti musíte chtít poznat a pak to jde.

Sledujete, co se děje se žáky, když školu opustí?
Zůstáváme v kontaktu. Posílají mi třeba pohledy z dovolených a píší, jak si tam recitují nějakou báseň, kterou jsem jim nutila a teď se jim to hodí. Bývalí žáci, kteří už dávno odmaturovali, mě také chodí pravidelně vyšlehat na Velikonoce. Nebo když se vracejí z Moravy, přivezou mi červené víno, protože ví, že ho mám ráda. Máme dost kontaktů, trvá to léta a je to fajn. To mě na tom také hodně baví.

Do kabinetu stěhoval stůl a dofukoval míče

Zbyněk Šedivý.Už si myslel, že na školství zanevře, 
a najednou se mu ozvali s nabídkou. Pětadvacetiletý Zbyněk Šedivý si letos poprvé vyzkouší roli kantora. Bude vyučovat tělocvik na Česko-anglickém gymnáziu v Českých Budějovicích.

Jak jste prožíval první školní den v roli učitele?
Pro mě byl takovým startem už ten týden předtím, kdy jsme začali pracovat. Poznával jsem nové kolegy, vzali mě k sobě, všechno mi ukazovali 
a to bylo to fajn. Také jsem se zabydloval, stěhovali jsme stůl do kabinetu a zaučoval jsem se ve vedení elektronické třídnice a používání dalších počítačových programů. A co se týče přímo tělocviku, tak jsem dofukoval míče.

Máte aprobaci tělocvik a biologie. Proč jste si ji vybral?
Vystudoval jsem Střední zemědělskou školu v Táboře 
a vždycky jsem chtěl dělat něco, co je spojené s přírodou. 
K tomu mě bavil sport, takže to byla jasná volba.

Jak jste se dostal zrovna na Česko-anglické gymnázium?
To byla souhra náhod. Po promoci v lednu jsme obeslal nespočet škol a od všech se dozvěděl, že nové síly nenabírají. Pak jsem to zkusil znovu na konci školního roku a zase se mi vrátila spousta záporných e-mailů. Už jsem myslel, že se budu orientovat jiným směrem, že na školství zanevřu 
a najednou se mi druhý den ozvala zdejší paní ředitelka 
s tím, že má místo pro tělocvikáře. Hned jsem sem běžel.

Měl jste trému z prvního vystoupení před žáky a jak jste spokojen s rozvrhem?
Menší tréma tu je, ale protože na hodinách jsme vždycky ve dvou,  vím, na koho se obrátit, pokud by byl nějaký problém. Co se týče rozvrhu, tak na ten si nemůžu vůbec stěžovat, rozložení hodin je ideální.

Tělocvik je předmět, ze kterého se žáci často chtějí takzvaně ulít. Máte nějaký recept na to, jak si je získat?
Pokud dostanu třídu, která prostě cvičit nechce, tak je to samozřejmě těžké. To se musí použít i nátlak prostřednictvím známek. Já si ale myslím, že tady problém nebude 
a studenti jsou na cvičení zvyklí. Mají tu totiž tři hodiny tělocviku týdně. To se mi líbí.

Musí si učitel na hodinu tělocviku dělat nějakou přípravu?
Je důležité si to předem promyslet. Ke každému sportu 
a disciplíně existuje metodika a postupy, které by se měly používat. Nejde to dělat tak, že budeme hodinu jen hrát fotbal. Studenti si musí vyzkoušet například vrh koulí, sprint nebo skok do výšky.

Co říkáte vtipu: Kdo neumí, učí, a kdo neumí učit, učí tělocvik?
(smích) No, když jsem to srovnával s biologií, tak mě mnohdy napadlo, že učit biologii je snazší. Zvlášť, když dostanete třídu, která nechce cvičit.