Když se v roce 1993 prováděl na dvorku archeologický výzkum (poté, co v domě skončil videobar Kobra), objevila se studna, která sloužila pravděpodobně hned od počátků města. Patřila asi k příslušnému domu na náměstí, poněvadž gotické dlouhé parcely se vyměřovaly směrem od náměstí do postranních ulic.

V hloubce 5 metrů se nalezl soubor keramiky, dřevěný talíř, necky a tři kusy textilu, což byl první nález tohoto druhu ve městě. Přibližně ve stejném místě bylo odkryto zdivo renesančního domu, tedy mladšího objektu než studna. Renesančními základy procházel asi metr pod povrchem kanál z 19. století. Ve městě je tradiční, že když se někde objeví zapomenutý klenutý kanál, připomenou se pověsti o tajných podzemních chodbách.

Konzervátor památkové péče Karel Kakuška hodnotil v roce 1993 dům jako velmi významný i pro klasicistní přestavbu (průčelí, schodiště), která je typická pro domy městského stavitele Josefa Sandnera. I když jeho autorství není doloženo.

Na snímku z roku 1988 má dům poněkud sešlou původní fasádu členěnou římsami a rustikou a přízemí osazené neonem SIGMA – ústřední prodej. Sigma Olomouc si v domě zařídila ústřední prodejnu v roce 1969. Předtím využíval přízemí domu Okresní stavební podnik. OSP měl zde propojené dílny na výrobu rozvaděčů. Jedna dílna byla v Hroznové č. 7, druhá v Plachého uličce č. 8. První dílna byla v klenuté síni se zvláštní klenbou zvanou česká placka.

Dělalo se to tenkrát tak, že dům přidělil Sigmě Jihočeský krajský národní výbor a Sigma převzala správu domu od Okresního stavebního podniku. Sigma Olomouc interiér domu upravila. V přízemí vznikla krátká pasáž.

Současně se „Sigmou“ sídlilo v domě ústředí výrobního družstva malířů a lakýrníků Bytomalba a Pragoneon, opravy a výroba neonových reklam. Pragoneon byl později přejmenován na OZAP, výroba světelných reklam, závod Praha, servisní stanice České Budějovice.

V roce 1990 zmizel neon SIGMA a objevil se v listopadu neon KOBRA VIDEOBAR. To byl zcela nový podnik, ale neprosadil se a v roce 1993 byl neon KOBRA s barem odstraněn.

Na začátku 20. století patřil dům rodině Havelků (psáno též Hawelka). V přízemí prodávala Marie Šubertová stejnokrojové potřeby. V období 1. republiky byla v domě „továrna“. Heřman Müller si v domě za Rudolfa Havelky zařídil První jihočeskou továrnu na papírové sáčky a obchod papírem. Časem přidal prodej konopných motouzů a provaznického zboží. Müllerovo papírnictví bylo v provozu ještě krátce po roce 1948. Současně byl v domě Oldřich Havlíček, látky, módní zboží, linoleum, koberce, prádlo, a Jaroslav Skopek, hudební nástroje. V roce 1923 byly do domu zavedeny tři telefonní linky (to bylo v té době výjimečné). Účastníci byli Heřman Müller, Jaroslav Ernest a Leopold Patzal.

Když povolil stavební úřad Sigmě rekonstrukci domu, upozornil ÚHA (útvar hlavního architekta města) Sigmu dopisem ze dne 8. 11. 1968, že v budoucnu mají být uvolněny a odstraněny všechny dvorní přístavby v historickém jádru města tak, aby se zlepšily špatné hygienické podmínky. Nazývalo se to asanací. Naštěstí nebyl čas všechny dvorní přístavby ve městě odstranit.

Dům vpravo, jehož je na snímku část včetně plochy s opadanou omítkou a výkladní skříní plnou zboží, zasahuje do Plachého uličky. Dům byl v 17. století uváděn pod názvem „U tří červených křížů“.

Jan Schinko