„Cesta kolem Světa byla poprvé vlastně tak trochu jako legrace. Vyhlásili jsme, že ve veteránech vyrazíme kolem světa. Startovali jsme 
v Třeboni na náměstí, kam nás přišla vyprovodit spousta lidí," usmívá se při téměř dvanáct let staré vzpomínce Emil Roděj. Parta v čele s Emilem Rodějem se rozloučila a vyrazila. Opravdu na cestu, ale kolem Světa s velkým S. Hlavně přítomní novináři se tehdy nestačili divit, když se veterány zanedlouho vrátily opět na třeboňské náměstí.

„Ta akce, kterou jsme tehdy vymysleli vlastně u piva, se tak povedla, že od té doby jezdíme na cestu kolem světa každý rok," směje se majitel mnoha veteránů. Zatímco před jedenácti lety se do Třeboně sjelo šest milovníků veteránů, minulý rok, kdy byl už jedenáctý ročník, byla veteránů přibližně stovka.
A bývají mezi nimi opravdové skvosty jako například Bugatti z roku 1911 nebo automobily a motocykly z třicátých let.
„O účast začali mít zájem členové veteránklubů z Prahy i z dalších měst," říká Emil Roděj, který přijel minulý rok do Třeboně na Cestu kolem Světa ve voze Aero 30 v provedení taxi z roku 1939.

I v tomto roce si příznivci veteránů přijdou na své a o svou cestu kolem „světa" nepřijdou. „Letos bude určitá změna, ale tu si necháme jako tajemství a překvapení pro ty, kteří s námi pojedou," slibuje Emil Roděj s tím, že jízda veteránů se bude tentokrát konat v srpnu. Přesné datum najdou zájemci na stránkách jeho Veteran muzea Jílovice. „Můžu jen prozradit, že to samozřejmě bude cesta kolem světa, ale bude se konat
v našich krásných Jílovicích před Veteran muzeem," prozrazuje s tajuplným úsměvem Emil Roděj.

Veteran muzeum v Jílovicích, jehož majitelem je právě Emil Roděj, ukrývá opravdové skvosty. Auta, motocykly, cyklistická kola, koloběžky a dokonce i dětská šlapací autíčka. To vše najdete v domku u kolejí. Některé kousky jsou staré více než sto let. Jak říká Emil Roděj, mezi nejvzácnější patří vozy z 30. let. „Vlastně každé auto, každý motocykl, všechno tady má nějaký svůj příběh. Některé veselý, některé bohužel 
i smutný," vysvětluje Emil Roděj.

Muzeum veteránů v Jílovicích ukrývá mimo jiné nablýskané automobily, motocykly a cyklistická kola. Jejich majitel Emil Roděj miluje veterány už od dětství.

Ukazuje na jeden motocykl, který je příkladem právě jednoho z nešťastných příběhů. „Majitelem byl kluk, který odjel do zahraničí. Tam měl nehodu a zemřel. Rodiče ten motocykl nechtěli mít doma, tak ho dali k nám do muzea," říká Emil Roděj. Dodává, že je tady ale samozřejmě celá řada strojů, které mají za sebou veselý příběh a přinášely lidem v životě jen samou radost. „Máme tady například šlapací autíčka pro děti. Už i v předválečných letech nabízely některé automobilky kromě velkých modelů pro tatínky i malé modely pro děti," ukazuje Emil Roděj a dodává, že například automobilka Aero vyráběla i před tolika lety šlapací autíčka, která byla designem vlastně přesnou kopií velkých aut.

Obrovskou radost určitě přinášela dětem i autíčka, která sice nejsou tak „vyšperkovaná" jako ta z dílny automobilky Aero, ale svůj účel zcela jistě také splňovala. „Jsou to autíčka, která byla vyrobena doma. Také jich tady několik máme," stoupá Emil Roděj na půdu muzea, kde jsou mimo motocyklů, dětských šlapacích autíček například i koloběžky „veteránky". „Nejstarší koloběžka je stará více než 100 let. Když sem přijedou například děti
z letních táborů, mohou si je
i vyzkoušet," říká milovník veteránů.

Veterány jsou láskou Emila Roděje už více než 35 let. Dá se říci, že jsou tak trochu způsobem jeho života. Přivedl ho k němu tatínek, který, jak Emil vypráví, uměl spravit snad všechno na světě, a dědeček, který mu společně se svými kamarády vyprávěl o 30. letech. Právě ta patří mezi dobu, která je Emilu Rodějovi velmi blízká.

„Tu dobu mám nejraději a také jsem se do ní už od dětství stylizoval," potvrzuje Emil Roděj. A stylizoval do ní i hospůdku, která je v přízemí jeho Veteran muzea v Jílovicích. „Děda měl Aero 662, což je automobil, který je z roku 1932. Opravoval ho můj otec a jezdili jsme s ním na výlety," vysvětluje Emil Roděj další důvod, proč má nejraději nejen 30. léta, ale právě i vozy z té doby.

Muzeum veteránů v Jílovicích ukrývá mimo jiné nablýskané automobily, motocykly a cyklistická kola. Jejich majitel Emil Roděj miluje veterány už od dětství. Díky tatínkovi se Emil a jeho bratr už od útlého dětství dostali k celé řadě zajímavých strojů. „Některé u nás lidi nechávali, my si je s bráchou upravovali. Dnes mne samozřejmě mrzí, že jsme tehdy některé zmodernizovali, a tím tak trochu vozy ztratily svou hodnotu," krčí rameny Emil Roděj.
Svůj první historický stroj, který v té době ještě nebyl veteránem, si pořídil, když mu bylo 15 let. „Byl to moped S11," říká Emil Roděj. Později to byla Škoda Felicie z roku 1960. A postupem doby začaly veterány ve sbírce Emila Roděje přibývat. 

Jak říká, nejraději má československé stroje. Svou sbírkou se prý snažil hlavně navázat na tolik milované auto svého dědečka, tedy na již zmiňované Aero. „Už mám sedmnáct automobilů značky Aero," počítá se šťastným úsměvem Emil Roděj. Veterány Emila Roděje se těší velké oblibě i mezi filmaři. Například jeden z jeho mopedů si zahrál v Babovřeskách režiséra Zdeňka Trošky. Jihočeskou filmovou vesnicí na něm uhání jedna 
z místních babek.