Pětašedesátiletý Zdeněk Majzlík žije se svou manželkou v dvoupokojovém bytě v Týně nad Vltavou. Přestože se sami nikdy nezadlužili, hrozí jim teď každým dnem návštěva exekutora. Ubytovali totiž u sebe svou plně invalidní dceru, která se před nedávnem rozvedla s manželem. Ze společného soužití jim zůstaly akorát obrovské dluhy u finančních společností a rodiče se teď obávají toho, že jim mohou exekutoři kvůli tomu zabavit i jejich vlastní majetek.

 „Postupně se to kupí už asi deset let. Zpočátku jsme stačili splácet, ale pak ty dluhy narůstaly a brali jsme si půjčky i na to, abychom mohli zaplatit předešlé úvěry. Manžel vždy rozhodl, že nemáme dost peněz a že je nutné vzít si další,“ popisuje 43letá dcera Martina Kafková, která trpí roztroušenou sklerózou a je upoutána na invalidní vozík. Dluh dnes dosahuje přibližně 400 tisíc korun a jeho výše narůstá kvůli pokutám za prodlení geometrickou řadou. V době společného soužití hospodařili manželé s měsíčním příjmem zhruba 22 tisíc korun. Spláceli 17 tisíc, na běžné životní náklady jim proto zbývalo jen kolem 5000 korun.

„Po rozvodu přišla dcera jen s oblečením a dvěma bednami knížek. Dům ve společném vlastnictví přenechala manželovi stejně jako auto,“ popisuje situaci Zdeněk Majzlík.

Majzlíkovi se proto chtěli se svým bývalým zetěm domluvit na tom, že by mu majetek přenechali, on by však z výnosu jeho prodeje uhradil všechny dluhy. Na to nechtěl přistoupit, protože si prý k domu, ve kterém s Martinou Kafkovou žili, vytvořil silný citový vztah.

„Je nám jasné, že to s touto taktikou musí zákonitě skončit u exekuce. Pokud by v ní zůstal jen on a naše dcera s jejich majetkem, tak je to v pořádku, protože za hloupost se prostě platí. Jenže pak jsme s hrůzou zjistili, že exekuce hrozí i majetku mému a manželčinu,“ zoufá si Zdeněk Majzlík. Nejideálnějším řešením by podle něj bylo to, kdyby oba exmanželé vyhlásili osobní bankrot. Na to však opět nechce bývalý zeť přistoupit, bojí se totiž, že by přišel o střechu nad hlavou.

Exekutoři totiž nejsou podle zákona povinni zkoumat vlastnické vztahy k věcem v domácnosti při jejich soupisu. Zabaví je a až pak musí dotyčný majitel prokázat, že patří jemu a ne dlužníkovi, který s ním třeba žije v jednom bytě.

„Vybavení bytu jsme pořizovali asi před osmi lety, dnes už tedy od toho nemáme žádné doklady. Máme tu i staré rodinné památky, které jsme dostali od rodičů k svatbě ještě předtím, než se dcera narodila. Jak mám ale proboha dokázat, že patří nám?“ ptá se zoufalý Majzlík.
Prodej majetku dlužníka je však jen jednou z možností, jak exekutoři umořují dluhy.

„Soudní exekutor zjišťuje majetek povinného a rozhoduje o tom, jakým způsobem bude exekuce provedena,“ uvedla k zákonem danému průběhu exekuce právnička Šárka Burkertová z Exekutorské komory České republiky.

Pokud se jedná o peněžitou pohledávku, přicházejí v úvahu srážky ze mzdy či jiných příjmů nebo třeba prodej movitých věcí. „Soudní exekutor tedy automaticky nepřistupuje k exekuci prodejem movitých věcí,“ upozornila Burkertová. Exekutor ale může na druhou stranu provést soupis věcí nebo jejich zabavení i v domácnosti, kde dlužník jen dlouhodobě pobývá. Dokonce tam dlužník nemusí být ani hlášen k trvalému pobytu. „Podle zákona mohou exekutoři považovat věci v takové domácnosti za věci dlužníka,“ upozornil právník Svatomír Mlčoch z Českých Budějovic.

Přitom podle právníka může jít o druha a družku, žijící v jednom bytě, o podnájemníka nebo o jiný podobný vztah majitele nemovitosti a dlužníka, který tam bydlí nebo dlouhodobě pobývá.

Je potom na skutečném vlastníkovi, aby navrhl vyškrnutí věcí ze soupisu věcí určených k prodeji. Pokud ale soudní exekutor návrh neuzná, je možné se ještě obrátit na soud s tak zvanou vylučovací žalobou. Náklady ale hradí nikoliv exekutor, nýbrž ten, kdo se domáhá vyjmutí věcí ze soupisu. Problém exekucí se však v České republice dotýká stále většího počtu osob, a tak i stále větší okruh osob je ohrožen tím, že se náhle jeho věci stanou součástí exekučního řízení.

V roce 2001, kdy začaly fungovat exekuce podle současného modelu, jich bylo zahájeno 4302, v roce 2007 už bylo zahájeno 427 000 exekucí a v současnosti eviduje komora exekutorů 1 519 288 neukončených exekucí. Tento počet však zahrnuje případy nejen z let 2011 a 2010.