Mohou vozíčkáři cestovat po světě? Samozřejmě, že ano.
Sajdkárové jízdy pro vozíčkáře cestovatele pořádá například občanské sdružení MC Outdoors Riders již od roku 2008.
Loni se s nimi do světa vypravila známá atletka Jana Fesslová z Černého Dubu na Českobudějovicku. Dostala se až do průsmyku v indické Himáláji, kde překonala výšku přes 5000 metrů. Podobně jako ona se do světa vydávají i další odvážlivci.
Skupinka bláznů
„Smyslem našich jízd je přiblížit vozíčkářům zážitky, pocity a zkušenosti specifické skupiny cestovatelů. Motorkáři již nejsou jenom synonynem bezohledné jízdy, ale v pojetí MC Outdoors Riders se naopak stávají komunitou lidí, která bere integraci vozíčkářů vážně a nabízí jim možnost být jedním z nich,“ říká Radek Kriegler ze sdružení.
„Začínali jsme jako skupinka bláznů, která chtěla jednomu konkrétnímu vozíčkáři udělat radost a vzít ho na cesty v sedle sajdkáru. Dnes má sdružení za sebou již tři roky činnosti, máme mezi členy dvacet vozíčkářů cestovatelů, ale také desítky jejich podporovatelů a kluby a časopisy, které nám pomáhají, sdružují další stovky našich příznivců.
Naše výpravy podpořily založení MDA RIDE v ČR, pomohli jsme dětem v Kargyaku v Zanskaru v rámci expedice Blue Land a letos jsme dětem v Peru darovali náš sajdkár – Nadace Inka Peru – byli z ní nadšení.“
Činnost se úspěšně rozšiřuje i v Praze, kde sdružení připravuje otevření Cestovatelského klubu a moto muzea, které umožní dalším vozíčkářům získat atraktivní pracovní uplatnění a bude sloužit jako zázemí pro další vozíčkářské sajdkárové projekty.
„Jsme připraveni zážitky z jízdy se sajdkárem zprostředkovat také lidem, kteří ho sami chtějí řídit – už v dnešní době máme k dispozici sajdkár s Kliktronikem pro vozíčkáře cestovatele,“ říká Radek Kriegler.
Další projekty budou následovat v příštích letech – dokončení cyklu expedic na pět kontinentů a také cesta kolem světa se sajdkárem a šesti vozíčkáři v roce 2015,“ prozrazuje Radek Kriegler.
Letos byla nejsledovanější událost expedice vozíčkáře Ondry Veselého do Peru a Bolívie, na které se podílely jako hlavní sponzoři společnosti Astorie a Pražská teplárenská. Finančně Ondřeje podpořilo konto Bariéry, FC Slovan Liberec a firma Auto Doležal, slevu na služby poskytly firmy Peru Motors, MC Outdoors Agency, DB Schenker a URAL. Ondru oblékla, jako již tradičně všechny vozíčkáře motorkáře, společnost Geneze. Další vybavení darovaly firmy Hudy Sport, Velorexport a Libor Filák.
Letní putování po Jižní Americe přibližuje ve svém vyprávění Radek Krigler:
Od čepic k pevnosti
Sjíždíme nejprve z horského Chinchera dolů k řece Urubambě a na půli cesty odbočujeme k inckým nalezištím Moray, které z výšky připomínají kolo rulety. Zříceniny tvoří nádobovité prohlubeniny v zemi, domníváme se, že jsou to solné doly, a teprve průvodce vše uvádí na pravou míru.
Cestu lemují výhledy na ledovec Chicon, který společně s ledovcem Veronica patří mezi nejvyšší vrcholy Cordillera Urubamba – pohoří, které leží podél řeky stejného jména.
Po projetí města Urubamba v údolí pokračujeme podél řeky až do slavného městečka Ollantaytambo – výchozího bodu pro turisty k cestě na Machu Picchu.
Městečko ležící v nadmořské výšce 2300 metrů je turisty opravdu přeplněno, všude jsou krámky a prodavači nabízí čepice, rukavice, deky, keramiku, pohledy, flétny, trička.
Nás zaujaly stupňovité terasy na konci náměstí – jedná se o pevnost panovačné incké říše, která zde vládla až do roku 1530, kdy podlehli Inkové Španělům.
Městečko bylo pojmenováno podle legendárního inckého generála Ollantaye, který se postavil na odpor proti Velkému Inkovi Pachacutekovi kvůli lásce k jeho dceři princezně Nusta Cusi Collyu. Město nechal pravděpodobně postavit sám Velký Inca Pachacutek jako své soukromé vlastnictví a zároveň jako pevnost, která měla strategickou pozici při vstupu do dolního údolí řeky Urubamby a do amazonského pralesa.
Po prohlídce pevnosti vyrážíme na další cestu. Již průjezd Ollantaytambem má odradit případné zájemce od pokračování po silnici – v celém městečku není kus rovného asfaltu, všechny silnice jsou zde udělány z hrubých kamenů, takže to pořádně hopsá a dá se jet jen superpomalu. Vůbec se v Peru často setkáte se zpomalovacími příčnými pruhy na začátku a na konci vesnice, a to dokonce i na hlavních tazích – snad jen nově budované silnice tyto pruhy již nemají, ale značky upozorňující na jejich přítomnost tam stále jsou.
Konec tankodromu
Ondrovi sice vadí, že pořád zpomalujeme a musíme se rozjíždět, ale proti hlavním tahům v Ladakhu jezdíme v Peru z větší části po nově zbudovaných silnicích.
Ne však následujících pět dní – to nás čekají opravdu zajímavé offroadové úseky při zdolávání cest k Machu Picchu a další nádherné cesty a stezky v okolí Cuzca.
Domníváme se, že dvě stě kilometrů dlouhá etapa do Santa Teresy a Hydro Elektrika bude pokračovat tankodromem hned za Ollantaytambem a že po projetí prvních pár desítek kilometrů se pokorně vrátíme na vlak, jaké je však naše překvapení – hned za městečkem tankodrom končí a silnice se mění v nádherné serpentiny, které vedou úžasnou přírodou na sedlo ve výšce 4200 m n.m.
Ještě po sjetí sedla na druhou stranu asfalt pokračuje dalších 20 km, a my si připadáme jako v Alpách – nádherné výhledy a rychlejší jízdu nám kazí jen počasí – leje jako z konve už od Ollantaytamba, a tak celý průsmyk jedeme asi čtyři hodiny v dešti.
Pak ale déšť ustává a stejně tak končí i nádherná alpská autostráda.
Hups, a už se jede po šotolině, zatím ještě široká zatáčkovitá silnice, protože se zde budují nové úseky asfaltového koberce a povrch je uválcovaný a okraje silnice zpevněné.
Zbytek dne až do večera už jedeme po klasických kamenitých stezkách, které jsou občas zpestřeny brody a hlavně nejsou vůbec rovné, nehledě na absenci jakéhokoliv značení, takže se musíme čas od času zeptat okolo projíždějících aut na další cestu.
Ovšem i tam, kde je jakákoliv absence značení, kam jedete, nechybí na skalách a hliněných domech ručně namalovaná loga hlavního telekomunikačního operátora v zemi.
To se nám moc nelíbí, stejně tak jako je našim poměrům nezvyklá kampaň jakýchsi politiků či sympatizantů nějakého hnutí, která se projevuje jednak demonstracemi ve formě skupiny lidí a jednoho s tlampačem a druhak po městech a vesnicích jezdí auta s osádkou vyřvávající svá hesla přes hlasitý zesilovač.
Těchto pochodů a kampaní jsme v Peru viděli víc než dost.
Svatby na silnici
Sympatičtější, ale pro provoz na silnicích ne příliš vhodné byly pochody typu svatby či náboženské oslavy, kdy hudební kapela a tanečníci a tanečnice zablokují silnici, protože prostě tudy prochází jejich oslavný průvod.
Na takové tanečky se často nacvičuje a z ulice můžete zahlédnout studia, kde se vlní v rytmech a bez krojů lidé všech možných věkových kategorií… (pokračování)
Kontakt: Více o dalších aktivitách sdružení najdete na www.mcoutdoors.org.
Podpořte i vy handicapované sajdkáristy - b. ú: 43-4222380297/0100 nebo zakoupením samolepek v hodnotě 200 nebo 500 Kč na mailu: mcoutdoors@gmail.com
