Bylo vybráno několik měst, kde se měla experimentální výstavba bytových domů vyzkoušet. „Termín experiment byl pracovní, ale zdomácněl a používal se pro vysoký panelák na Lidické a pro kavárnu. Experiment, zjednodušeně řečeno, spočíval v rychlé stavbě železobetonového skeletu 
a následně vyplnění lícních ploch a vyzdění uvnitř. Ještě totiž nebyly stavební dílce a bytová jádra," vysvětlil Jan Schinko.

Panelák experiment byl dokončen v roce 1961 a následujícího roku dva nižší domy, 
v sousedství nazývané expo 
a dalamánek. „Paneláky byly pestré a zejména kavárna Experiment měla svěží interiér zařízený ve stylu Brusel," poznamenal Jan Schinko.

V předstihu asi od roku 1960 se začala bourat původní zástavba na Lidické třídě vedle 
a naproti pivovaru Samson 
a v okolí náměstí Jiřího z Poděbrad. Rychle tam vyrostla řada hranatých domů. Také stavby občanské vybavenosti včetně kavárny Regina. Sídliště v okolí Modré hvězdy, zbořené v roce 1968, je o několik let mladší.

Skoro současně s experimentem se začal stavět na rohu Pražské a Staroměstské druhý panelák chodbového typu nazývaný zprvu pracovně „koldům". „Politici se domnívali, že nastala doba, kdy budou lidé bydlet kolektivně 
a užívat volný čas také v kolektivu. Dost brzo se ukázalo, že to nejde a další paneláky 
v Pekárenské už byly v uvozovkách normální," zmínil Jan Schinko.

Po koldomu se stavaři 
s technikou přestěhovali na Pekárenskou, kde byla zbořena celá dlouhá linie domů od pekáren až k restauraci Na Americe. Stavbaři se z Pekárenské různě přesouvali za Čéčovu ulici, na starou Staroměstskou a do Suchého Vrbného. Měli na to plány, kolik kde musí do konce aktuálního roku postavit bytových jednotek.

V předstihu se vždy masivně bouralo. Podařilo se úplně zlikvidovat Staroměstskou – nejstarší ulici ve městě, starší než samotné královské město.

„Názvy sídlišť jako Pařížské komuny, Fučíkova a Vítězného února působily směšně. Nehledě na Gomel a Družbu. Politikům to došlo, proto další sídliště pojmenovali Máj, Vltava I, Vltava II a Šumava," doplnil Jan Schinko.