„Jsme moc rádi, že jsme se už vrátili,“ shodují se tři jihočeští účastníci nedávných Světových her handicapovaných sportovců v Indii, které se konaly koncem listopadu.

Medailová žeň byla přitom vynikající.
„Atlet Josef Štiak přivezl z letošního vrcholného závodu sezony dvě zlaté medaile z hodu diskem a oštěpem a Jana Fesslová přidala tři stříbrné v hodu diskem a oštěpem a ve vrhu koulí,“ prozrazuje jejich trenérka Vlasta Hofmanová, která je do Indie doprovázela.
„Nejsme sice nikdy nároční, ale podmínky, jaké nám zdejší organizátoři připravili nebo spíš nepřipravili, byly i na nás trochu moc,“ vrací se Vlasta Hofmanová.

Stres jim svědčil

Její slova potvrzuje paralympijská reprezentantka z Černého Dubu u Českých Budějovic Jana Fesslová.
„Z mezinárodních závodů jsme zvyklí na určité podmínky. Například být minimálně dvě hodiny před závodem na stadionu. Pokud máme povolené házet vlastním nářadím, nejpozději hodinu před startem je musíme dát převážit. Ale tady v Indii to neplatilo.“
Organizátoři her prý měli na všechno dost času.
„Když nám řekli, že se na něco můžeme spolehnout, věděli jsme, že to nebude platit. Jejich nejčastější rčení bylo, že zítra už to bude v pořádku.“

Ale znovu nebylo.
„Na hotelu, kde jsme bydleli, nebyly pro nás připravené žádné informace o závodech a startovní listiny. Nevěděli jsme tedy, ani s kým závodíme,“ říká J ana Fesslová.
„Když jsme den předem řekli, že potřebujeme ve dvanáct odjet na stadion bezbariérovým vozem, protože ve dvě začínají závody, řekli, že to zařídí a k hotelu vůz připraví. Jenže ve dvanáct nic.“

Sportovci museli několikrát svou žádost urgovat, než byli vyslyšeni. „Navíc pro nás přijel vůz, který nebyl bezbariérový, jak slibovali.“
Vozíčkáři se do něj proto dostávali s obtížemi i díky pomoci kolegů ze Slovenska.
„A ještě nám Indové řekli, že když závody začínají ve dvě, tak proč nechceme auto až na druhou hodinu?“ kroutí hlavou Fesslová.
Možná i tyhle zkušenosti pak pomohly k dobrým výkonům našich borců.
„Stres asi vyplavil endorfiny a adrenalin, takže nám to aspoň někam letělo,“ komentuje dobré výsledky na stadionu atletka.

Účast na Světových hrách, kam organizátoři pozvali jenom světovou špičku a medailisty z mistrovství světa a paralympijských her, si čeští reprezentanti museli hradit.
„Platili jsme 600 liber a ještě letenku,“ vysvětluje Fesslová.
„Zatímco jiní měli v hotelu služby zdarma, my si je museli navíc platit. Když jsme chtěli pití, museli jsme si ho koupit. Návštěvu hotelového fitness centra jsem si také musela sama zaplatit. Když jsem chtěla poslat z hotelu domů elektronickou poštu a pracovat na internetu, tak zrovna tak. Přitom od kolegů z jiných reprezentací víme, že oni vše měli v rámci ceny. Naši slovenští kolegové, kteří bydleli s námi, se kvůli tomu odstěhovali.“

Reprezentanti přitom přiznávají, že problémy s ubytováním nebyly tak důležité a dalo se s nimi vyrovnat. Nejhorší ale bylo, že v Indii neklapala doprava, organizace a neměli ani zázemí ke kvalitní přípravě.
„Když jsme si na to organizátorům stěžovali, pustili se do nás: Co vůbec chcete, buďte rádi, že tu můžete být. Jste tu přece na výletě,“ vzpomíná Jana Fesslová. „Dokonce v novinách byly reportáže z her, jak jsou všichni spokojení, a jenom Češi si stěžují.“

Hody nehody

Problémy zažili sportovci i na stadioně. „Měli jsme platné pokusy, které nám ale neuznali,“ říká Josef Štiak z Českých Budějovic.
„Byla tam vyprahlá země a velmi tvrdý travnatý povrch. Jenže trávu tam nekropili mininálně deset let. Oštěp po zemi vždy sklouzl, a když k němu třeba i deset rozhodčích doběhlo trochu pozdě, nemohlo najít značku a zjistit, kam dopadl. Proto nám hod neuznali za platný.“
Vedle hlavního stadionu byl i stadion na rozcvičování. „Jenže ten jsme mohli využít až poslední den závodů,“ připomíná Jana Fesslová. „Dřív jsme se na něj nedostali.“

Teď po několika dnech nad horšími indickými podmínkami Josef Štiak jenom mávne rukou. „Člověk nejede do světa proto, aby hledal chyby. Házeli jsme koncem listopadu, kdy už máme každý rok po sezoně a chodíme jen do posilovny. Proto bylo vůbec fajn, že jsme se světových her v Indii zúčastnili. Navíc jsme tam dosáhli dobrých výsledků.“

Za odvedené výkony svoje borce chválí i trenérka Vlasta Hofmanová. „Mile mě překvapili, i když vždycky od nich čekám ještě větší výkony,“ říká s úsměvem Hofmanová.
„Světová špička je vysoká a konkurence velká. Je proto těžké udržet se na špici. Pepu i Janu dobře znám, takže už před závody vím, jak jsou na tom psychicky, a i podle počasí pak odhaduji, co by se mohlo povést. Oba mi sice při tréninku odmlouvají, ale pak si asi řeknou – tak ji ještě jednou poslechneme…“

Himálaj pomohla

Jana Fesslová přitom byla letos v Indii již podruhé. Zúčastnila se totiž také letní motorkářské expedice do Himálaje.
„Tam jsem jela s vědomím, že podmínky budou horší,“ říká Fesslová. „Věděla jsem, co mě čeká, a nemusela se soustředit na nějaký sportovní výkon. Teď na hrách to však bylo jiné. Od motorkářské expedice do Indie jsem už věděla, jaké tam mají jídlo i jak se zdejší lidé chovají. Tady při hrách jsem měla pocit, že organizátoři chtěli mít od nás hlavně pokoj. Několikrát jsem byla v Číně. Jako turista i jako sportovec. A když říkám, že do Číny bych se znovu ráda vrátila, tak do Indie už bych se vrátit nechtěla,“ dodává Jana Fesslová.

Víte, že…
– světové hry handicapovaných sportovců IWAS WORLD GAMES 2009, které se konaly v indickém Bangalore 24. 11. – 1. 12., byly vrcholem letošní světové atletické sezony?
– účastnilo se jich 42 zemí?
– zatímco většina jiných účastníků měla účast hrazenou národními paralympijskými výbory, čeští reprezentanti si ji hradili sami nebo ve spolupráci se sponzory, které našli?
– příští MS se koná na Novém Zélandě v lednu 2011?